Naše současná kultura staví na podivuhodném vyprávění, v němž proti sobě stojí na jedné straně zkažená, nezdravá, přetechnizovaná civilizace a na straně druhé zdravá, původní, nezkažená příroda. Jádrem toho vyprávění je příběh o Pádu. Tímto Pádem byl vynález zemědělství. Do té doby žili lidé v Zahradě jako lovci a sběrači. Pak se ale na Zahradu vrhli a znásilnili ji svými pluhy.

Směrem od lidských sídel se začala šířit nákaza urbanizace a zemědělství a oproti zdravému životnímu stylu a potravě lovců a sběračů začala přinášet dým a smog, zrní plné lepku a řepu plnou cukru, hektolitry kravího mléka se spoustou laktózy a hromady vajec se spoustou vejcózy! To všechno – říkají někteří – je zcela nepřirozené! Přirozený je totiž jenom onen původní rajský stav.

Právě proto, že existuje původní neporušená přirozenost a vše následné je jedním velkým narušením onoho čistého původního stavu, získáváme nutně pocit, že cokoliv, co sníme, je vlastně špatné. Každá věc je nějak špatná. Je to dost podobné jako s hříchem v křesťanství. Jakmile jednou člověk pojedl ze stromu, stal se hříšným, musel opustit Zahradu a pak už je vlastně všechno špatně. Můžeme se chovat i celkem rozumně, ale vždycky už zůstaneme hříšní, nejde z toho odejít, do Ráje se nejde vrátit.

Stejně se tam ale můžeme zkoušet všelijak dostávat, do rajské bezhříšnosti. Můžeme stavět kláštery a v jejich vnitřních zahradách kontemplovat a modlit se, můžeme pomáhat druhým, můžeme kupovat odpustky. Nic z toho nás hříchu úplně nezbaví, ale možná trochu uleví nejhorší zátěži.

A podobně je tomu s potravou. Do rajské nezkažené divočiny lovců a sběračů se vrátit nemůžeme, ale přesto se o to můžeme pokoušet. Můžeme se například vydat cestou paleo-diety, při níž se nesmí jíst nic, co by nejedli naši paleolitičtí předkové. Hlavně nic spojeného se zemědělstvím. Bobule a maso jsou v pořádku. Chleba nebo tofu jsou tabu.

Podobně i ten, kdo drží bezlepkovou dietu, ač sám není celiak, to tak dělá často proto, aby „dal vale obilí“, neboli vlastně zemědělství, a vrátil se tak do čistších a šťastnějších časů, kdy věci byly ještě v pořádku a zdravé.

Mnozí vegani pak kráčejí podobnými cestami, ať už je jejich motivace etická (soustrast se zvířaty), nebo environmentální, v posledku stojí proti civilizaci a jejímu karteziánsko-newtonovskému jádru. Jádrem civilizace je totiž pojetí přírody a všech živých bytostí jen jako pouhých strojů, případně zdrojů, které můžeme využívat. Paradoxně to byla zrovna Bible, jež nám to explicitně sdělila, totiž že máme „panovat“ nad Zemí i zvěří. Zvěří, která není než stádem k našemu krmení.

Božskou manou z Ráje jsou tedy všechny ty oříšky a bobule s nápisem „eko“, protože nám slibují, že jejich požíváním jednak odčiňujeme část našeho hlubokého a krvavého hříchu civilizace a jednak se díky nim napojujeme na zdravý a nepoškozený Pra-Čas, kdy bylo ještě všechno v pořádku, kdy Příroda se usmívala, slunce svítilo a vše prostupovala božská Harmonie.

Toho stavu ale nelze nikdy dosáhnout, lze se po něm jen natahovat. Přinášet oběti, kupovat odpustky, konat dobré skutky.