Volby se nám zredukovaly na „referendum o Babišovi“. Proti oligarchizaci české politické scény se sjednotily koalice, Piráti přitáhli veškerou negativní kampaň, a to s takovou vervou, že v podstatě vypadli z parlamentu. Babiš – jakožto politická figura a v jistém smyslu symbol – se stal představitelem ohrožení demokracie: kumulace moci, obchodní monopoly, daňové ráje, politická kariéra dotující a zároveň kryjící soukromý byznys. Cokoli, co „není Babiš“, pak mohlo vypadat jako ztělesnění demokratických principů. Po vítězství koalice SPOLU proto zavládlo jásání, protože zvítězila „Demokracie“. Nicméně: Jakkoli je dobře, že byla Babišova pozice oslabena, bylo by krátkozraké vidět ve vítězství koalice SPOLU automatickou záruku zlepšení. A to minimálně ze dvou důvodů.
Zaprvé: Demokratický parlament potřebuje pravici i levici. Tuším, že to byl Antonín Švehla, předseda pravicových agrárníků a spolutvůrce ústavy, kdo prohlašoval, že miluje levici. Věděl, že demokratická dynamika potřebuje dialog mezi pravou a levou politickou praxí. Bez tohoto balancu nelze dělat funkční politiku. Ryze pravicové kroky se státu nemusejí vyplatit, a to včetně ekonomické sféry. Například: Většina pravicových voličů (ale také ekonomů) si myslí, že zvyšování minimální mzdy je levicové rozhazování, které škodí ekonomice země. Ve skutečnosti zvyšování minimální mzdy může státnímu hospodářství spíše prospět, protože se zvýší zaměstnanost, což svými výzkumy podložili ekonomové David Card a Alan Krueger (Card za svá zjištění letos získal Nobelovu cenu za ekonomii).
Levicové agendy se někdo bude muset chopit, přičemž máme dvě možnosti. Buď bude ODS prosazovat sociální politiku, ovšem těžko doufat, že si to dovolí, a rozezlí si tak svou klausovsko-tržní frakci, která v příspěvcích pro matky samoživitelky větří pád civilizace. Druhou variantou je, že se levicové agendy chopí ANO a SPD, a to tedy pánbůh s námi. SPD je banda neschopných fašounků, ANO představuje takzvanou „catch-all-party“, protože ve vztahu k voličským hlasům se řídí stejným pravidlem, jaké zastává herec Charlie Sheen vůči pohlavním chorobám: „Chyť je všechny.“ Pokud tedy bude opozice prosazovat levicové kroky, bude tak činěno bez analytického vhledu do problematiky a hlasování bude podřízeno pouze
momentálním trendům a hysteriím.
Zadruhé: Babiš získal mediální a politický potenciál ve specifické situaci. Doznívala ekonomická krize z roku 2008, Nečasova vláda šetřila na nízkopříjmových skupinách obyvatel. Na Václavském náměstí byly pořádány obří demonstrace proti sociálním škrtům. Lidé se cítili pod tlakem finanční nejistoty, kterou zvyšovaly korupční kauzy. V současnosti se začíná projevovat krize způsobená globální pandemií a u moci je strana, která se proslavila především korupčními kauzami a škrty v sociální oblasti.
Aniž bych byl přesvědčen, že se historie musí opakovat, koalice SPOLU stojí před nelehkým úkolem: Uspokojit své pravicové voliče, a zároveň nevytvořit sociální napětí, které by za čtyři roky připravilo půdu pro dalšího „Babiše“. Pár dní po volbách se stav přiostřil, když pád Bohemia Energy odřízl statisíce domácností od elektřiny a podle aktuálního šetření hrozí tisícům seniorů ztráta bydlení (pětinu obyvatel na ubytovnách tvoří senioři).
Jednoduše řečeno: Budoucí pravicová vláda stojí před rozhodnutím, zda bude dělat pravicový management, nebo demokratickou politiku.