old-garden-at-jd-smith-home-rr-rural-rehabilitation-first-year-one-can-readily-1024
Lukáš Senft

Teorie zahrady

Díky zahradničení si lidé nemusí kupovat veškeré potraviny v regálech, kde jsou nastrkaná rajčata odněkud ze Španělska, doma se jim nekupí tolik bordelu, protože okurky ze zahrady nemusí dolovat z obalů, a plody ze zahrad navíc často kolují mezi lidmi v podobě darovaného jídla, takže zahrádkáři zásobují i další domácnosti.

Drobná publicistika – Sloupek
Z čísla 8/2021

Tuhle si ani ta kuna nevzala,“ říká máma. Ukazuje na bachratou slepici, která se rozvážně přesouvá ke kbelíku s krmením. Stojíme pod starými stromy a chystáme zrní do kurníku. „Jak to, že ji kuna nechtěla?“ ptám se. „No, jak nám kuna potrhala ty slepice, tak tahle jediná přežila, protože je tak stará, že ji ta mrcha nechala být.“ „A kolik jí vlastně je?“ divím se, protože slepice se v průměru dožijí čtyř roků. Máma se zastaví a vzpomíná: „Já už ani nevím. Nejspíš kolem sedmi let.“ Už jsem si zvykl, že rodiče nechávají zvířata dožít, vedou víceméně domov důchodců pro slepice, kozy, kočky, ovce, o téměř dvacetileté činčile ani nemluvě. Některé slepice snášejí, i starší kozy dokáží spásat trávu kolem záhonů s mrkvemi a rajčaty. Nad bylinkovou zahradou se sklání vrby, které nejspíš odumírají, ale nikdo jim nebere jejich místo.

Později čtu o tom, co se děje v globální zahradě světa. Suezský průplav zablokovala loď, jejíž kapitán si krátil čekání na průjezd tím, že transportérem kreslil obrys ve tvaru penisu. Uvízlá loď odkryla křehkost dopravního systému: Na proplutí čekalo téměř čtyři sta lodí, každý den prodlevy způsobil ve světovém obchodu ztrátu devíti miliard dolarů, na palubě lodí hladovělo 130 tisíc rumunských ovcí. Převoz potravy, zvířat a zboží z jednoho koutu planety do jiného je komplikovaný, předražený a nejistý byznys. Jenže co s tím zmůže člověk z malé země uprostřed Evropy, někde mezi Maďarskem a Drážďany, mezi vrbami a slepicemi?

Nakupovat lokální a bio potraviny na trzích není zrovna nejlevnější, u každého produktu zjišťovat jeho „ekologickou stopu“, na to aby si člověk vzal dovolenou. Podle nejrůznějších tabulek čeká českou společnost ještě pořádný kus cesty k „zodpovědnému spotřebitelství“. Jenže výzkumy některých českých sociologů, například Petra Jehličky a Tomáše Kosteleckého, ukazují, že český přístup ke krajině může být naopak příkladem pro západní Evropu. V Česku stále přetrvává silná tradice soběstačnosti v produkci surovin. Desítky procent obyvatel pečují o zahradu, remízky, sady, záhonky, mnoho lidí chová drůbež, králíky, ovce. Z pohledu západní Evropy je takové zahradničení mnohdy vnímáno jako důsledek špatného zásobování, nekvalitní infrastruktury a podobných nedostatků – prostě zaostalý východ Evropy.

Ve skutečnosti se jedná o pozoruhodnou výpomoc životnímu prostředí: Díky zahradničení si lidé nemusí kupovat veškeré potraviny v regálech, kde jsou nastrkaná rajčata odněkud ze Španělska, doma se jim nekupí tolik bordelu, protože okurky ze zahrady nemusí dolovat z obalů, a plody ze zahrad navíc často kolují mezi lidmi v podobě darovaného jídla, takže zahrádkáři zásobují i další domácnosti. Zmíněný Petr Jehlička zdůrazňuje, že zahrádkářská tradice je udržitelným způsobem, jak soužít s přírodou, ještě z jednoho důvodu: Není motivována výčitkami svědomí, ale radostí. Radostí z péče o byliny, jabloně, řádky brambor, radostí z darovaných třešní.

Někde v Suezu hýkají zadrhnuté transportéry a hýkají tam ovce na jejich palubách. V Posázaví se přede mnou kolébá ochmýřený koráb, přestárlá slepice mezi mladšími sestrami, kolem stonků, na kterých brzy vyrazí rajčata a papriky. Zahradničení bývá snižováno jako rezignace na skutečné problémy světa, jako vnitřní exil, útěk od politických otázek. Možná by ale nejrůznější teorie globalizace a světových sítí potřebovaly prorůst zahradnickou praxí.

Chviličku.
Načítá se.
  • Lukáš Senft

    (1990), básník, esejista a religionista. Věnuje se politické filosofii a ontologii přírody. Za svou publicistickou činnost obdržel v roce 2017 cenu Novinářská křepelka.
    Profil

Souvisí

  • Strach
    Rozhovor s Terezou Matějčkovou

    Strach je počátkem moudrosti

    Ptá se Lukáš Senft

    Ale pro mě je zajímavé, že existují koncepce, které nepracují s tak silným pojmem individuality a autenticity a také se mi zdá, že strach a úzkost se stává problémem právě tehdy, když do centra individualitu postavíte.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 5/2021
  • Snažím se sladit pohyby chodidel na pedálech, jsem trochu v křeči, pořád musím přemýšlet o pravidlech provozu, o součinnosti levé a pravé, nohou a rukou.

    Drobná publicistika – Sloupek
    Z čísla 5/2021
  • 30 let Visegrádu
    Anketa s Josefem Mlejnkem jr., Milanem Uhdem, Jiří Pehí, Petrem Uhlem, Vladimírou Dvořákovou, Janem Sokolem a Ondřejem Slačálekem

    Jakou má podle vás budoucnost Visegrádská skupina v rámci Evropské unie, případně mimo ni?

    Ptají se Svatava Antošová a Lukáš Senft

    Ilustrativní pro visegrádskou spolupráci byla epizoda, kdy se Polsko ozvalo v říjnu proti používání pojmu „genderová rovnost“ v dokumentu o evropské pomoci Africe (šlo o ono ďábelské slovo „gender“, „rovnost žen a mužů“ Středoevropané ještě akceptovali). – Ondřej Slačálek

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 3/2021
  • IMG_20210124_161853994_HDR

    Jak je možné aktualizovat a vylepšit přítomnost, když ji zároveň nelze ani řádně zažít, promyslet, být uvnitř přítomnosti?

    Drobná publicistika – Sloupek
    Z čísla 3/2021
  • lake-district-2867298_1280
    Lukáš Senft

    Chvála rutiny

    Jenže rutina se podceňuje, což jsem si uvědomil v tom paradoxním bezčasí uprostřed turbulentních dní.

    Drobná publicistika – Sloupek
    Z čísla 20/2020