Josef Kučera

Hranostaj snídá dívku

Reflektuje Jan M. Heller
Recenze a reflexe – Dvakrát
Z čísla 19/2022
Chviličku.
Načítá se.
  • Jan M. Heller

    (1977, Hradec Králové), vystudoval bohemistiku a komparatistiku na FF UK a evangelickou teologii na ETF UK, postgraduálně antropologii na FHS UK. Působí jako editor na iLiteratura.cz a ředitel Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze. ...
    Profil
  • Josef Kučera

    (1978, Liberec) vydal sbírky Polykat peří (Pavel Mervart, 2019), Nežádoucí účinky ticha (Pavel Mervart, 2020) a Hranostaj snídá dívku (Host, 2022). Básně publikoval také v časopisech Host, Tvar, Revue Pandora, Protimluv, B ...
    Profil

Souvisí

  • P. B. Shelley, Romantismus
    Anketa s Marianem Pallou, Patrikem Linhartem, Michalem Maršálkem, Annou Kotvalovou, Josefem Kučerou, Ondřejem Maclem, Františkem Dryjem, Tomášem Gabrielem, Emilem Haklem, Milenou Slavickou (M. S.), Kamilem Bouškou, Petrem Motýlem, Petrem Čermáčkem, Janem Vozkou, Robertem Wudym a Vítem Kremličkou

    Jsou chvíle, kdy legendy bijí do bran

    Ptá se Milan Ohnisko

    Romantismus je vědomí prohry s kapkou krve naděje
    Romantismus je zřítelnice oka hledící v chladném ránu do šedé oblohy
    Romantismus je hluboké jezero v mé mysli
    Romantismus je dehet na mé duši
    Romantismus je Madona ve skalách

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 13/2022
  • Milan DěžinskýŠestý prst

    Singulární intervence

    Reflektuje Jan M. Heller

    Toto naladění se dá popsat jako jakési bezbranné očekávání: Odkud to přijde, jakou to na sebe vezme podobu?

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 10/2022
  • 02_rozhovor

    Americká civilizace je postavena na velkých vzdálenostech, kdežto haličskou, rakousko-uherskou a středoevropskou tvoří malé vzdálenosti a je tu důležité, že vlak staví všude a po několika minutách. V Americe a na Sibiři je důležité, že vlak jede 24 hodin, 72 hodin i týden a zázračně přenáší z jednoho místa na jiné a vše spojuje. Takže typ uzlu je jiný.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 20/2021
  • Pomalu nás zabydlují tiší obyvatelé,
    fíky a monstery, rámy obrazů
    určují souřadnice,
    rozmisťují těžiště pokojů,
    panašují čas,
    hledají symetrii stěn,
    doutnavé vědomí otevírá okna,
    rozletět se tak,
    jako ptáci proti šedivému nebi.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 15/2021