Souvisí
-
Skrz chodby nemocnice se vinula nádherná vůně / Lékaři usínali a pak se probouzeli / Poháněla nás výměna tělesných šťáv u čerpací stanice / Později jsme sestoupili borovicovým lesem až / k průzračnému jezeru
-
Obrovská silueta kostela nás drtila vší / silou svých oblouků a ulice vedly na / náměstí, rudé jak srdce. Malá Annaïck, / odlesk lamp a větru drásal mrtvými znaky / vaše čisté tváře. Vaše ruka zemřela v mlze / jako poslední a život nadále mlčel jak / staveniště v dešti.
-
Pach piva a cigár / v tramvaji podél řeky. / Ty dvě střídají jazyky / jako nádech a výdech. / Nordická dívka si krkla / s odzbrojující samozřejmostí / a něžně se holandsky omluvila
-
Při příležitosti stého výročí finské nezávislosti uvádíme výběr básní z projektu RUNOO1 (čti runosto) překladatelky Jitky Hanušové. I z tohoto malého vzorku finské poezie posledního století je znát, že některá témata, jež máme s Finy spojena, jsou pro ně vskutku bytostně příznačná: příroda je všudypřítomná, počasí a jeho vrtochy nevyčerpatelným zdrojem kontemplací a to vše podtrhuje výrazná dávka existencialismu – tesknota, temnota duše, osamělost, smrt. O to víc pak doceníme záblesky humoru, sebeironie či milostného vzplanutí.