Proti demokracii / Helter Skelter
Brennan je profesor filosofie a ekonomiky. Nevím, jak to druhé, ale filosof je dobrý. Nebojí se hloubat mimo krabici, aniž by se zabarikádoval v tirádách, kterým rozumí jen on.
Aktuálním počinem intelektuální edice Crossover nakladatelství Argo je kniha Proti demokracii (2024) od Jasona Brennana. Nejde o plané fašizování, jak zavádí provokativní název. Autor jen brojí za demokracii trochu modifikovanou. No, trochu – měli bychom mít učené pány zkušené, kteří by volili za nás. Říká tomu epistokracie. Zní to rozumně, ale člověku se vtírá na mysl pár otázek. Kdo by volitele vybíral? Byla by na to nějaká škola? Soukromá, nebo státní? Vzdělanost přece není všechno. I vzdělaného člověka lze uplatit. Měli by vysoké platy? Zajímali by se o prostý lid? Vypadá to jako převlečená totalita. Nebo autistická snaha demokracii zakonzervovat. Živou ji udržuje právě nebezpečí, že se zvrtne, že ji někdo ukradne. Předejdeme tomu tím, že ji ukradneme preventivně? Demokracie je sdílená svoboda. Jistě, v obžerném kapitalismu té reálné, ekonomické svobody nemáme všichni stejně, ale od toho je tu náboženství, aby nám řeklo, že na kolenou jsme vyšší než mrakodrapy. Není všechno, jak má být? No jo, globální oteplování. Levice tvrdí, že v současném systému to nedáme. Pravice v tom vidí záměr nastolit diktaturu proletariátu. Komunismus byl vznešená idea, ale dopadl nízce. Brennan je profesor filosofie a ekonomiky. Nevím, jak to druhé, ale filosof je dobrý. Nebojí se hloubat mimo krabici, aniž by se zabarikádoval v tirádách, kterým rozumí jen on. Neúnavně uvádí příklady z běžné mezilidské psychologie. Akorát ta epistokracie zní trochu jako aristokracie.
Aby mohl nějaký režim vůbec být, musí mít kde. Tím je většinou stát, jehož základní jednotkou je rodina. Mansonovi byli odpadlíci od rodiny, kteří se sdružili v Rodině a vzájemně o sebe pečovali. Hlásali lásku, ale brali tolik LSD, že se jim dobro a zlo slily vjedno. Jejich otcem představeným byl Charles Manson, který strávil předchozí život v kriminálu. Naučil se tam hrát na kytaru a přečetl si příručku Jak získávat přátele a působit na lidi (Beta, 2024) od Dalea Carnegieho. Na svobodu se dostal v březnu 1967 a rozbalil to přímo na ulici v San Francisku. „Domov máš, kde jsi šťastný, ne tam, kde nejsi svobodný. Domov máš tam, kde můžeš být, kým jsi, protože k tomu jsi zrozený,“ zpívá v písni „Home Is Where You’re Happy“. Balil holky a bral i kluky, kteří balili další holky. Zabydleli se na filmovém ranči u Los Angeles, jak ukázal Quentin Tarantino ve filmu Tenkrát v Hollywoodu (2019). Živili se dumpster divingem, kradením kreditních karet, žebráním nebo vysáváním lidí. Když se vysát nenechali, tak je zabili. Jak ucítili krev, už se nemohli zastavit. Podle žalobce Vincenta Bugliosiho šlo o konspirační akci, jíž říkali podle písně The Beatles „Helter Skelter“ (Horempádem). Stejnojmenné vyprávění o Rodině, zločinu i procesu dal Bugliosi dohromady se spisovatelem Curtem Gentrym. V USA vyšlo v roce 1974, u nás o padesát let později v příznačném nakladatelství Vendeta. Sedmisetstránková fascinace zlem. Na internetu najdete spoustu doprovodného materiálu. Hurá dolů do králičí nory! Člověk je schopný všeho. Možná i té epistokracie.
Čtenáře stimuluje nejistotou, jestli je mu kamarádem, nebo sociopatem. Sociopat stejně jako „markeťák“ nezná výčitky svědomí a vyniká uměním tvářit se jako kamarád. „Mára“ ničeho nelituje. Otvírá se jako zaprášená láhev vína, kterou jste našli ve sklepě a nemůžete se rozhodnout, jestli je ten pach vůně a jestli ochutnat, nebo vylít. Pijete a přemýšlíte.
Básnická sbírka Zdeňka Volfa Z osrdcení (Nakladatelství Pavel Kotrla – Klenov, 2024) je knihou křehkou, drsnou a prostou. Hmatatelnost slov uvádí do pokušení se jich dotýkat. Pokud skutečně platí, že v ryzí poezii slova přestávají být slovy, u Volfa se stávají zvířaty, či spíše živými bytostmi zvířatům podobnými.