Milí čtenáři Tvaru,

Erós, ten vášnivý a sladký zuřivec, jenž otřásá našimi dušemi jak vichr dubisky, řečeno s věčnou Sapfó, si zaletěl k nám do Tvaru. Jeho různé podoby a proměny nám v rozhovoru čísla představuje básník a divadelník Ondřej Macl, který šípy tohoto okřídleného boha rozhazuje takřka na potkání.

Žijeme ve velmi prudérní epoše a ani tuna porna v našich internetech na tom nic nezmění. Není to tak dávno, kdy jsme tu měli „penisovou kauzu“, která se stala jednou ze záminek pro neprodloužení smlouvy řediteli Vltavy Petru Fischerovi. Je příznačné, že tyto dnešní puritánské tendence jdou ruku v ruce se znovu procitajícími tendencemi autoritářskými. Tak tomu bylo vždycky, puritánský byl fašismus i stalinismus, puritánské jsou náboženské fundamentalismy a puritánský je i dnešní populismus. Erós je totiž síla osvobozující. Od filosofa Georgese Bataille, který erotismus zkoumal ve svých literárních i teoretických pracích, víme, že erotika je spolu se smíchem a meditací jednou z mála autonomních oblastí lidské zkušenosti, kterou nelze redukovat na účelovost (oproti pouhé sexualitě). Mysticizující psychoanalytik Wilhelm Reich pak prokázal spojitost mezi utlačovaným libidem a autoritářskými tendencemi. A od neomarxistického myslitele Herberta Marcuseho se zase dozvídáme, že uvolnění libida koexistuje s revoluční energií. Zkrátka erotická dimenze života v sobě inherentně nese svobodu, a proto se ji nepřátelé svobody vždy znovu pokoušejí dostat pod kontrolu. Život naštěstí nikdy nelze potlačit navěky. Erós rozhodně nesouvisí jen s pohlavní láskou. Americký teolog Matthew Fox hovoří o „erotické spravedlnosti“ a míní tím, že bez vášně a touhy nelze podstupovat ani sociální zápasy. Erós se může projevit i ve vztahu ke světu jako takovému. Eroticky můžeme i sedět, chodit nebo jíst. I z tohoto důvodu mě v tomto čísle zvláště potěšil dokument, který nám poskytl Petr Král, první dopis z prázdnoty básníka Alaina Jouffreyho, který četla na jeho pohřbu básníkova žena a jímž po smrti zdravil své přátele! Kolik je v tomto nádherném básnickém aktu života! Kolik je v něm lásky k životu! Lásky k lidem, zvířatům, rostlinám, oblakům…

Stále silněji se domnívám, že hlavní spor dneška probíhá skrytě mezi milovníky života a těmi, kdo život nenávidí. Environmentální krize, před níž mnozí politici i obchodníci zavírají oči, neboť je nutí přehodnocovat jejich postoje, je také plodem odmítání života. Ti, kdo nadřazují zisk („mrtvou hmotu“, jak říká filosof Hakim Bey) nad životní prostředí – tedy život – jsou služebníci smrti. Dnes ovšem jejich konání ohrožuje celek světa. I proto musí být příští revoluce revolucí života, revolucí zelenou a erotickou.

Přeji vám živé čtení!