16/2018
Na dnešní mladé generaci (uvědomuji si ovšem, že mládí je dost ošemetná výměra) mě fascinuje právě ono hledání nového a lepšího světa. Takové hledání s sebou zákonitě nese i omyly, přešlapy, nejistoty, zmatky a tápání. Jenže bez těchto zmatků by se svět nikdy nevyvinul, nikam nepokročil…
Milí čtenáři Tvaru,
šestnácté číslo pulsuje a tepe tak trochu v rytmu mládí. Otevírá ho rozhovor s jednou z nejvýznamnějších českých slamerek Ellen Makumbirofou, který odzbrojuje svou upřímností a otevřeností. Naleznete v něm i půvabný esej mladičkého básníka Matěje Senfta o poezii v kontextu rapu a hip hopu. A také nové básně Martiny Malinové, která se vedle režie zabývá rovněž rapem pod pseudonymem Potmě. Mladé prozaiky zastupuje v čísle Michal Kubina textem Lebka se vždycky směje. A nikoli bez souvislosti zpřístupňujeme našim čtenářům polemiku týkající se budoucnosti Psího vína – časopisu, který svým zaměřením cílí zejména na mladé autory. V recenzní rubrice naleznete recenzi na (Ortenovou cenou ověnčenou) knihu Ondřeje Macla Miluji babičku víc než mladé dívky. Její autor mezitím stihl vydat knihu další: minulý týden mu vyšla sbírka básní K čemu jste na světě, která přináší kouzelné variace na (před časem hojně komentovanou) báseň Jiřího Žáčka „K čemu jsou na světě holky?“. Vaší pozornosti rovněž vřele doporučuji ukázky z právě vycházející sbírky Reál, jejímuž autorovi Janu Škrobovi bude letos třicet. Dílko je to svěží a silné, svůj mimořádný debut Pod dlažbou tak básník rozhodně překročil. Básně jsou to opět plné dystopických obrazů i utopických vizí, které se nebojí hledat lepší svět; jen jejich jazyk je ještě ostřejší a živější. Lepší svět hledá i překladatelka a zahradní architekta Hana Bernardová, jejíž aktivity na poli spirituality a ekologie nám představuje Olga Pek. A lepší svět rozhodně hledají i ti, kteří právě pořádají kemp Vzpurná Praha: právo na město. Jeho smyslem je ukázat obyvatelům Prahy, že na své město mají právo – že není jen městem developerů a jejich zisků.
Na dnešní mladé generaci (uvědomuji si ovšem, že mládí je dost ošemetná výměra) mě fascinuje právě ono hledání nového a lepšího světa. Takové hledání s sebou zákonitě nese i omyly, přešlapy, nejistoty, zmatky a tápání. Jenže bez těchto zmatků by se svět nikdy nevyvinul, nikam nepokročil… A náš trpící svět potřebuje vize. Potřebuje mládí! Tibetský duchovní vůdce Jeho svatost Dalajláma XIV. před časem napsal knihu Výzva k revoluci: promluva k mladým lidem, kterou uzavírá prostými slovy:
Budoucnost je ve vašich rukou.
V ní vyzývá mladé lidi k revoluci soucitu, k odklonu od egocentrismu a zneužívání přírody i lidí. (Jsem zvědav, jestli i z této knihy ocituje pan premiér, když nedávno tak nehorázně zneužil Dalajlámova slova neúplnou citací.)
Přeji vám mladé čtení!
To hlavní
-
Jinak mě slam taky hodně naučil psát, vnímat jazyk, kompozici. Kdybych mu věnovala hodně času, tak by mi určitě dával víc, šla bych víc do sebe, ucelovala bych si témata, zkrátka tvůrčí proces, to je úplně golden.
-
Rozhodně však nejde o knihu pro každého. Je z ní znát poučenost, co se týče historie, filosofie, religionistiky, lingvistiky a zrovna tak naratologických přístupů, ale všechno je to, když to řeknu na férovku, trochu nuda.
-
Dokonce se mi podařilo sehnat investora, který má zájem navýšit náklad časopisu a vrátit Psí víno tam, kde kdysi bylo – mezi elitní literární časopisy.
//
JT není členem spolku, jelikož byl v roce 2011 vyloučen pro neplnění redakčních povinností a narušování chodu redakce. -
Spis se tradičně nazývá De nugis curialium, což se obvykle překládá jako Dvorské kratochvíle/hříčky, a skutečně také začíná pokusem o charakteristiku života na panovnickém dvoře. Vzdělaný klerik se rozhodl popsat dvůr obrazy křesťansko-pohanského inferna.
-
Rap je uměním zpřítomnělé poezie, a nejvýraznější interprety tedy zákonitě vede k bezprostřední reflexi současnosti. Taková poezie opouští bariéry literárních kaváren a vychází „ven“.
-
Ambulance vás vítá
Prosím, posaďte se dokud neuslyšíte své jméno
Z cizích ústMěla jste rizikový styk?
-
Jsem na téma věšení komunistů přecitlivělá. Za posledních devětadvacet let jsem si mnohokrát vyslechla, že měli být pověšeni moji rodiče, protože jsou/byli komunisti.
-
No a co mi hodně chutná, ale je to moc drahý, tak si to dopřáváme jenom někdy, to jsou starý dobrý klasický džipsy. Těch se nikdy nepřejím. Znáte to, ne? To vám vkouzne do pussy, ani nevíte jak.