Chodím po domě
oblečená jen do svých vlasů.
Ztráty po noční bouři:
několik popadaných zelených rajčat,
ulomená špička mladého kiwi.

Pokládám mrtvé na koberec
A procházím se po nich
Jsou krásní
Do některých uléhám
Jiní mě hladí
Vkládám si do úst tolik mrtvých
Kolik mohu sníst

Má snoubenice píchla se do prstu,
má lesní šerostenka v tanci spala.
V poli plála červená světla.

Nadpozemský malíř o večerní chvíli
u podnoží skal a na rostliny,
do písku jako na zlaté žíly,
rozmisťuje fialové stíny.

29. prosince sněžilo
ale jenom V Jirchářích
nikdo si nevšiml
a sněhu chyběla paginace

Na Garden-Parties vnitřní zápolení:
programy na nákup nervového plynu.
Prázdná položka pro dorostenecký film.
Osobní referenti,
co jeden druhého zatahají za portepee.
Rozvod na zdravotní průkaz, říká se,
to taky není to pravé.

maso bez mystiky
je hovězí zadní

prosté jako prostý člověk
živící se ohni andělů –

volskou tlamou
obsadí náhle propast
před tebou

Vydechl jsem naposledy mladý, jak předpověděla jezinka z egerského paříže-hiltonu-presidentu-wilsonu-grand-resortu, jenž se vlní plechem, ježí košťaty, ohrazuje rákosem před nájezdníky, jak jsme zvěděli, a proto se nedivme, že nemluvím blahosklonně empiricky, abychom uznale kývali, že todleto je ta literantůra psaná na míru, že áno, nýbrž o tom, co jsem zažil a co si mladě mrtvý myslím.

Jenže Kýhos se zabýval jinými spletitostmi, pro něž zvolil poklidný tok veletok, jeho břehy plné jarní něhy.

Bál se ohlédnout…