Profil čísla
17|2017
tvar_17_2017_archiv-1-1-page-001

Přiznávám, že jsem okouzlen tím, do jaké hloubky má Šindelka téma a vůbec své vlastní psaní promyšlené. Žádné plky, uměřený a jasný intelekt, doplněný citem a vnímavostí.

Milí čtenáři Tvaru,
sedmnácté číslo vychází den před volbami do Poslanecké sněmovny. Politické deníky a týdeníky zpravidla nešetří doporučeními, koho volit, nebo naopak nevolit, literárnímu periodiku by však taková prohlášení neslušela. Nebojte se tedy, nikoho vám doporučovat nebudu. Přesto mi to nedá, nepovšimnout si některých anomálií letošních voleb. Nedokážu pochopit, jak i přes nulovou přítomnost uprchlíků v naší zemi stále tvoří téma imigrace podstatnou část volební kampaně… Některé strany nás z billboardů ubezpečují, že tu žádné imigranty nechtějí, jiné přímo vybízejí k nákupu pušek, abychom uchránili naši zemičku před cizími vetřelci. A neustále se jako kolovrátek objevují archaická národní hesla. Skoro to vypadá, jako bychom byli na prahu války, jenže ono se reálně v naší zemi nic z toho neděje; je to jen čiré fantasma, které má ale tuhý kořínek. A bohužel nám odcizuje vlastní domov.
Téma hledání domova a imigrace se jako červená nit vine i tímto číslem. V hlavním rozhovoru se setkáváme s prozaikem Markem Šindelkou, který loni vydal Magnesií Literou ověnčenou knihu Únava materiálu, v níž téma uprchlíků zkoumá velmi specifickým způsobem. Přiznávám, že jsem okouzlen tím, do jaké hloubky má Šindelka téma a vůbec své vlastní psaní promyšlené. Žádné plky, uměřený a jasný intelekt, doplněný citem a vnímavostí. Jakýpak div, že píše dobré knihy! I druhý rozhovor v tomto čísle, v němž pro Tvar zpovídal prozaika Dmitrije Kapitelmana, slavného německého debutanta ukrajinsko-židovského původu, náš externí spolupracovník Jakub Ehrenberger, zkoumá téma domova. Kapitelman vydal v Německu nesmírně úspěšný autobiografický román Úsměv mého neviditelného otce o odchodu do Německa a tamních imigrantských zkušenostech, a následně také o přesídlení do Izraele a ohledávání vlastní židovské identity. A konečně v rubrice Nad knihou Svatava Antošová analyzuje sborník esejů Velký regres, do něhož mj. přispěli Slavoj Žižek, Václav Bělohradský nebo Zygmunt Bauman. V této knize se přední evropští intelektuálové zamýšlejí nad současnou evropskou krizí. Jeden z autorů, belgický spisovatel David Van Reybrouck, v dopise předsedovi Evropské komise J. C. Junckerovi trefně píše:

„Referenda o odchodu, vzestup populismu, proměna transatlantického partnerství, nové imperiální ambice sousedního Ruska, nezdar arabského jara, uprchlická krize, terorismus, všeobecná ztráta důvěry v politický establishment… Všechny tyto dílčí jevy společenského a politického vývoje, jímž jsme za posledních pár let prošli, přispěly k tomu, že prudce poklesla míra organizovaného veřejného života, jakkoliv stabilní a široká se zdála být.“

A varuje ho, že pokud se nezmění přístup, může být existence EU brzy minulostí.
Obávám se, že i naše letošní volby vyjevují prudký pokles kvality veřejného života. A obávám se, ač je to mému naturelu cizí, že může být i hůř.
Přeji vám moudrou volbu.

AB
Rozbalit Sbalit editorial Adama Borziče

To hlavní

  • marek_sindelka
    Uprchlíci
    Rozhovor s Markem Šindelkou

    Jazyk je stroj na obrábění světa

    Ptá se Olga Stehlíková

    Všude se mě ptali: proč vy Češi jste tak hysteričtí, když tam nemáte ani nohu? Vždyť uprchlíky tu máme my!

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 17/2017
  • Spojení představy vitality s grácií a se silou ohně v bachelardovském pojetí živlu má u Blakea symbolický potenciál, který k sobě váže mnohé další asociativní řetězce významů…

    Esejistika – Esej
    Z čísla 17/2017
  • Jiří Kratochvil

    Chlapeček z tajgy

    Zopakujme si, co už víme, totiž že ti, co chlapečka z tajgy (říkejme mu Seňka) objevili, věděli, že je svým způsobem geniální, a žili v naději, že to není jenom svým způsobem.

    Beletrie – Próza
    Z čísla 17/2017
  • Dmitrij_Kapitelman_(c)_Nadine_Kunath_2
    Rozhovor s Dmitrijem Kapitelmanem

    Německé společnosti už nemůžu věřit

    Ptá se Jakub Ehrenberger

    A nemusí jít o hromotluky či o pravicově populistickou stranu jako AfD, stačí i paní na kase v supermarketu, která na mé rodiče kvůli jejich východoevropskému přízvuku křivě pohlédne. Takové věci člověk nezapomíná.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 17/2017

Další texty

Chviličku.
Načítá se.