Obtýdeník 14/2017

Je zajímavé sledovat, v čem jsou pohyby polské poezie analogické pohybům té české a v čem je zas situace odlišná.

Milí čtenáři Tvaru,

po letní odmlce máme pro vás uchystané tematické číslo věnované soudobé polské literatuře. Precizně je připravila Lucie Zakopalová a náleží jí za to velký dík. Polskou literaturu, především poezii, mám velmi rád, vždycky jsem si uvědomoval její sílu a velikost. Trojlístek básnických titánů Miłosz, Herbert a Różewicz mě hluboce ovlivnil v mém vlastním psaní. Naučili mě klást jistý typ radikálních otázek, ukázali mi bytostné spojení poezie a etických témat… Zkrátka naučili mě básnicky myslet. Ale fascinují mě i další postavy polské poezie: morálně problematický enchanter Gałczyński, jemný metafyzik Leśmian, břitce moudrá Szymborská, z novějších jmen pak třeba kultivovaný Zagajewski nebo svérázný Dehnal. Přesto mám v polské literatuře obrovské mezery, což mě skutečně mrzí. Nu, díky krásnému pásmu představujícímu především básníky narozené v šedesátých letech, díky rozhovoru s významným básníkem Nové vlny a nakladatelem Ryszardem Krynickým a především díky skvělé studii Jerzyho Jarniewicze „Státní převrat v poezii“ se tyto mezery v mém vzdělání alespoň trochu zaplnily. Je zajímavé sledovat, v čem jsou pohyby polské poezie analogické pohybům té české a v čem je zas situace odlišná. Když nad těmito pohyby meditujeme z odstupu, vidíme, jak jsou generační změny zákonité, proměny poetiky přirozené. Po patosu přichází civilnost, po vlastenecké angažovanosti intimita privátních vesmírů atd. Ostatně po generaci narozené v 60. letech, která objevila všednost a intimitu a jíž se věnujeme v našem čísle, dnešní mladá generace polských básníků a básnířek zase objevuje politiku a angažovanost. A tak to má být. Ačkoli je poezie těžištěm polského bloku, silná je tradičně i polská próza. V našem čísle naleznete dvě mladé, leč prestižními cenami již ověnčené prozaičky. A polský blok doplňuje ještě ukázka z reportážní knihy věnovaná polské architektuře a reportáž Michaela Alexy z krakovského Miłosz Festivalu.

Když už jsme u státních převratů, sotva lze ignorovat současný polský politický kontext, v němž naše číslo vychází. Aktuální události v polské politice totiž přinejmenším budí rozpaky, možná však přímo děsí. V posledních měsících vidíme, jak se vládní strana PiS pokouší ovládnout média a nezávislé soudy, jak v Polsku narůstá nacionalismus, homofobie a xenofobie. Současně nelze nevidět, kolika Polákům tyto útoky na demokracii a otevřenou společnost vadí, jak mohutně se proti nim zvedá odpor v duchu nejlepších tradic polské občanské společnosti. Nezbývá než držet polským přátelům palce, aby se tento rozval demokracie nezdařil. Vývoj v Polsku bude podstatný pro celou Evropu.

Vydání tohoto čísla Tvaru podpořily Česko-polské fórum a Polský institut.

Přeji vám inspirativní čtení.

Načítá se.

Načítá se.

Drobná publicistika

Reportáže

Recenze a reflexe

Beletrie