1/2022
I proto (ale nejen proto, jak ukazuje naše číslo) potřebujeme v literatuře žánr fantastiky, aby nám umožnil nazout si světelné tryskáčové boty a odskočit třeba přes několik galaxií do nejzapadlejších koutů multiverza, abychom si z této perspektivy mohli prohlédnout svět vezdejší ještě jinak, jinýma očima.
Milé čtenářstvo Tvaru,
hned zkraje mi dovolte popřát vám co nejkrásnější rok 2022! V časech, jako jsou ty naše, můžeme cítit jisté rozpaky, máme-li někomu přát něco dobrého, neboť nejistota je jejich hlavním znakem. Ale přece tyto drobné pozůstatky magie, jako jsou novoroční přání, v životě potřebujeme (obzvláště když je ta cifra letos opravdu magická). Jinak by nás život semlel na kůstky pouhopouhé všednosti. Bez fantazie je totiž skutečnost poněkud mrtvolná. I proto (ale nejen proto, jak ukazuje naše číslo) potřebujeme v literatuře žánr fantastiky, aby nám umožnil nazout si světelné tryskáčové boty a odskočit třeba přes několik galaxií do nejzapadlejších koutů multiverza, abychom si z této perspektivy mohli prohlédnout svět vezdejší ještě jinak, jinýma očima. I proto jsme se rozhodli, že první letošní číslo věnujeme českému fantasy. A otevíráme jím ročník, kdy se chceme celkově více poohlížet po tzv. žánrové literatuře.
Dramaturgem čísla byl Boris Hokr, vítěz loňské kritické ankety Tvárnice, jehož Dílo roku vyhlásíme v příštím čísle a který se literatuře žánru fantasy odborně zaobírá. A jsme mu za jeho dramaturgii patřičně vděční. Číslo otevírá rozhovor s Leošem Kyšou, nejvýraznější postavou tuzemské fantastiky. Michaela Merglová v úvodní studii s půvabným názvem „Muži ve spodním prádle, akční bijáky nebo znepokojivý příběh o stalkingu: kam kráčí česká fantasy“ podrobně zkoumá dějiny českého fantasy, a zejména poslední trendy v žánru. Obzvláště mě v tomto textu zaujalo, že
fantasy žánr přestal být po roce 1989 únikem a začal být nastaveným zrcadlem. A v něm se vždy dá najít i odvrácená tvář.
Z obsáhlého tematického bloku ještě vřele doporučuji esej z pera čtenářům Tvaru již dobře známého Jana A. Kozáka, „Siranie: vytváření univerza“ a dále dvojrecenzi na superhrdinský thriller Pavla Bareše Meta. Ještě k tematickému číslu musím poznamenat, že Boris Hokr, Vendy Sonnková a Michaela Merglová se vzdali části svého honoráře ve prospěch jistého kočičího útulku, což je také fantastické.
Závěrem bych vás, milí čtenáři Tvaru, rád za celou redakci vyzval k podpoře naší hithitové sbírky na náš nový web: Tvarujte českou literaturu! Bez nového webu se totiž neobejdeme a z peněz, které dostáváme z grantů či prodeje čísla, nemáme šanci nový web vytvořit. Pro štědré dárce jsme vymysleli řadu odměn, které průběžně aktualizujeme. V poslední době je to řada exkluzivních knih autorů spojených přímo s redakcí, ať již jejich novinek, či vzácných bibliofilií. Jednou z cen je také roční předplatné. Pokud vám na Tvaru záleží a rádi jej čtete, prosím, podpořte nás. Moc si vaší iniciativy vážíme.
S přáním živého čtení a magického roku 2022!
To hlavní
-
Myslím, že žádný fandomový čtenář už neexistuje. Ghetto české fantastiky je mrtvé. Kdysi vzniklo z potřeby informovat se a dostat se k fantastice, která, hlavně ta česká, byla ignorována mainstreamem, ale i velkými knižními distributory.
-
Možná je to o bourání statu quo. Tak jako tehdejší díla narušovala stereotypy totalitního režimu, tak současná fantastika poukazuje na neduhy naší doby. A možná že ta starší generace skutečně uvěřila na fukuyamovský konec dějin a bere některé prvky jako útok na vlastní hodnoty i sebe samu.
-
Když se ohlédneme, česká fantasy urazila velký kus cesty, akcelerovaný zejména v posledních třiceti letech. Scéna je nyní velmi rozmanitá, s ohromnou pestrostí témat i subžánrů.
-
Zatímco Frank Herbert problematizoval mesianismus, Jodorowsky se k němu hlásí, avšak po svém, bere jej za svůj a celý jej přetváří a znovu formuluje.
-
Vážený pane,
velmi vřele vám děkujeme
za ukázky vašeho díla,
které jste nám tak laskavě zaslal.
Usuzujeme z nich, že jste velký básník. -
Zjistil jsem, že některá slova a některé motivy, symboly, zvyky a rituály mě fascinují zvláštním a hlubokým způsobem a rozhodl jsem se toto vnímat jako signál, že věci, které mě takto uchvátí, jsou „stopy Siranie“, a tak jsem je začal rozvíjet, domýšlet do důsledků a postupně obohacovat Siranii o tento materiál.
-
Přináší reálná syrová témata, a ačkoli někteří hrdinové mají schopnosti, nad kterými zůstává rozum stát, svět kolem nich a problémy, které řeší (nebo nad nimi alespoň přemýšlejí), jsou až děsivě reálné.
-
Román se nezabývá tím, zda mety jsou výsledkem nadpřirozena, biotechnologie, mutace spuštěné kontaktem s vesmířanem, uniklé z genetické laboratoře nebo netopýřího bistra.
-
Říčka se tady v New Jersey dlouho nezdrží, co by tu taky dělala. Raději se odebírá k soutoku s velkou řekou Delaware, která rozděluje i pojí Pensylvánii s New Jersey, jak už to řeky mívají ve zvyku, klid od klidu a neklidu.
