Milé čtenářstvo Tvaru,

nalévám si Kakadu, banánovo-rumový likér, který mi letos nadělili k narozeninám moji nejbližší přátelé. Na žluté etiketě čtu, že je to chuť Karibiku v láhvi. Dobře, schválně zkusím, co mi ta zlatohnědá tekutina o něm poví! Hned první doušek je spojením sladkosti, do níž steklo bohaté ovocné slunce, s podivnou, kouřově dřevnatou drsností. Ten souzvuk je oslavou smyslnosti, které se daří zvláště v teplé chudobě. Dalším douškem mi do krve vtéká sladký oheň, ale současně cítím na jazyce noc černou jako láska. Zkusím ještě třetí doušek: Ten je nejpodivnější, chuť invertuje do slané, chuťové pohárky okamžitě rozpoznají mořskou sůl…

O Karibiku slýchávám od dětství, až se bojím ho skutečně navštívit. Moje maminka dlouho před mým narozením pracovala na Kubě. Kdyby se po osmašedesátém nevrátila zpátky, kdoví, možná jsem dnes mohl být kubánským básníkem. Nestalo se, ale její Kuba, tehdy ještě mladá ve své revoluci, využívající však luxusu stvořeného pro bohaté Američany, se do mě vepsala silně. Temnější část revoluční Kuby, kterou moje mladičká matka nemohla zahlédnout, pro mě navždycky popsal Reinaldo Arenas, o němž Ivan Diviš napsal, že to byl smyslný venkovan, kterého nezkrotil Fidel Castro ani americký kapitalismus. Každopádně Karibik pro mě byl odmala magickou oblastí, kterou jsem později s gustem poznával i z jeho úchvatné literatury. I ten karibský náboženský synkretismus, v němž se jaksi ornamentálně, jak květiny v džungli, zaplétají africká a indiánská božstva spolu s katolickými světci, mi je důvěrně blízký. Také jsem synkretik – v náboženství i literatuře. A nakonec je tu moře – má dětská láska, která mě spojuje s Karibikem. Neboť Karibik, to je především moře…

Toto mimořádné číslo našeho obtýdeníku je věnováno literatuře Karibiku a celé je na klíč vykouzlila naše kolegyně Svatava Antošová spolu s Martinou Bařinovou, která pro nás uchystala rozhovor s portorickou básnířkou Marou Pastorovou, iniciační esej o Karibiku coby regionu rytmů a studii o jedné pozoruhodné postavě transkaribské sci-fi. V čísle naleznete i antologii anglicky píšících jamajských básnířek v překladu Jana Škroba, několik ukázek ze současných karibských próz a konečně v překladu Petra Zavadila básně kubánského básnického obra Virgilia Piñery. Tato pestrá a opulentní hostina ukázek z karibské literatury o regionu zjevuje mnohé – to krásné, i to bolestné.

Závěrem vás chci ještě upozornit na existenci našeho nového projektu. V prvním vydání podcastu VARTA – o literatuře živé a živější – byl hostem Petr Borkovec. V druhém bude Jan Škrob, který podcasty připravuje, zpovídat Annu Luňákovou. Podcasty naleznete na Spotify, Anchoru a na našem YouTube kanále.

Přeji vám roztančené čtení!

/
/
/