Daniela Vodáčková

Báseň v odraze XI. (Gary Snyder)

Všude je hodně vody, i uvnitř – bouře, déšť, voda do půli lýtek, coca-cola, rum, pláč, další (nepojmenované) tělesné tekutiny, bažina bezbožných lásek (taky tekutá) a v blízkosti oceán.

Drobná publicistika – Slovo
Z čísla 11/2021

 

GARY SNYDER

Cartagena

Bouře běsní a déšť zaplavil ulice
Trsali jsme s Indiánkami v baru
                 ve vodě do půli lýtek
Ta nejmladší si svlékla šaty a tančila
                 nahoře bez
Černý lodník jako hora svou holku přetáhl vsedě
                 na židli, šaty jí svlíkl přes hlavu
Coca-cola a rum a deštivá voda na podlaze.
V mihotavém světle jsem se opil a vrážel
                 do pokojů
A řval: „Cartagena! Bažina bezbožných lásek!“
Brečel pro indiánské děvky, byly mladší než já
                 A mně bylo osmnáct
A cákal vodu na posádku v ulicích, obutý
                 v sandálech koupených u stánku
A vrátil se na loď, za úsvitu
                 jsme byli daleko v moři.

                                                                    Kolumbie 1948 – Arábie 1958

(Přeložil Luboš Snížek, z výboru Tahle báseň je pro medvěda)

 

Daniela Vodáčková

Je krásné květnové nedělní odpoledne. Ležím na dece uprostřed zahrady, v duchu píšu báseň o torzu ženy; je v ní sebelítost, touha posbírat sílu a znovu ožít. Do toho mi cinkne zpráva na messengeru. Adam Borzič posílá báseň k reflexi: Pozdrav od básníka-legendy Garyho Snydera z doby, kdy mu bylo osmnáct a jezdil jako plavčík na námořní lodi. Moje dočasná paralýza je pryč.

Gary Snyder. Své jedenadevadesáté narozeniny oslavil 8. května tohoto roku. Mezi jeho básnické vrstevníky (již nežijící) patří Galway Kinnell, Allen Ginsberg, John Ashbery, W. S. Merwin a Adrienne Richová. Je označován jako představitel beatnické generace. Svůj hluboký vztah k přírodě, k horám, k „hlubinné ekologii“ propojuje celý život s buddhistickou filosofií. Studoval kulturní antropologii, mytologii, japonštinu a čínštinu a po určitý čas žil v buddhistickém klášteře.

Riprap and Cold Mountain Poems. První autorova sbírka, vyšla v roce 1959. Tvoří součást českého výboru s názvem Tahle báseň je pro medvěda (výbor z poezie 1947–1992, přeložil Luboš Snížek). Pojem „Riprap“ byl přeložen jako „Štětování“. Gary Snyder sám vysvětluje, že riprap je technika umisťování kamenů na hladké příkré skále za účelem vytvoření horské stezky pro koně [také se používá ke zpevňování pobřeží, pozn. aut.]. Původ anglického slova není úplně jasný. Ve slovníku americké angličtiny z roku 1822 je slovo riprap spojeno s námořním slovem rip-rap, což znamená „úsek vlnící se vody na mělčině“. Slovo rap také znamená „foukat nebo udeřit.“ „Cartagena“ pochází právě z této první sbírky. Některé Snyderovy básně mají takovou zvlněnou riprap strukturu. Báseň „Cartagena“ rozhodně jako zvlněná mořská hladina vypadá.

Indicie. Pod básní, v českém překladu, je poznámka: „Cartagena! Bažina bezbožných lásek!“ – narážka na Eliotův verš v závěru třetího dílu Pustiny:

Pak jsem přišel do Kartága

Hořím, hořím, hořím, hořím
Ó pane ty mě vytrháváš
Ó pane ty mě

hořím.

První verš je citace z Vyznání sv. Augustina: „Přišel jsem do Kartága a ze všech stran mě obklopil vír hanebného milkování“. Sv. Augustin přitom věděl o síle erotiky a smyslnosti své. Je o něm známo, že v mládí žil nevázaným životem a narodil se mu nemanželský syn; v době, kdy pronesl tato slova, již dávno svůj původní život opustil.

Město Cartagena. Díky nápovědě na konci básně je zřejmé, že jde o Cartagenu de Indias v Kolumbii (na jihozápadním břehu Španělska je také město Cartagena, s historií vážící se k 2.–3. století po Kr., původní název Nové Kartágo, Kolumbijská Cartagena vznikla kolem roku 1533); sv. Augustin, jak bude zmíněno dále, se vztahuje ke starověkému městu Kartágu v Tunisu. Obě místa od sebe dělí severní Atlantský oceán.

Voda. Představuji si, jak mocný vliv měl na mladého básníka vodní živel. Vodě se Snyder věnoval v básních i ve svých esejích. Můj první dojem z básně byl, že se odehrává v lodi na moři. Jde ale o přístavní krčmu. Všude je hodně vody, i uvnitř – bouře, déšť, voda do půli lýtek, coca-cola, rum, pláč, další (nepojmenované) tělesné tekutiny, bažina bezbožných lásek (taky tekutá) a v blízkosti oceán.

Typologie lásky. Báseň osciluje mezi dvěma podobami lásky, kterými jsou erós (touha, vášeň), vyznačující se tělesnou přitažlivostí, sexuálním vzrušením, vášnivostí, extází, a ludus (hravá láska), ve které nejde o závazek, ale výhradně o sexuální dobrodružství. Je jasné, že u mladé duše, jako je ta autorova osmnáctiletá, musí nutně dojít k nějakému bolestivému výbuchu (křik, pláč v opilosti) – na jedné straně nahromaděná vášeň, na druhé straně nic dalšího (chybí filia – náklonnost, storgé – péče a starostlivost, agapé – laskavost a oddanost i pragma – láskyplný závazek). Tak to zároveň ale někdy být musí. Erós má svou milostiplnou i nelítostnou tvář, formují nás obě.

Chviličku.
Načítá se.
  • Daniela Vodáčková

    (1964, Praha) Vystudovala český jazyk a jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, psychoterapeutka, supervizorka, autorka výcvikových programů v oblasti krizové intervence mj. s přesahem do práce s ...
    Profil

Souvisí

  • Napadají mě dvě různé asociace: mučící tetovací stroj z Kafkovy povídky „V kárném táboře“ (totalitní sadomasochismus) a dobrovolná bolest vytvářející endorfiny, kterou musí člověk vydržet při tetování.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 10/2021
  • Sama si představuji nějaké místo v Paříži nebo v Aix-en-Provence, skutečný park Mirabell se nachází v Salzburgu a je pečlivě a geometricky upraven, ačkoliv je možné, že pokračuje do další, divočejší části.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 9/2021
  • Utrpení, které je s tím pro mě spojeno, spočívá v obrovské a zkoncentrované síle trvající po velice krátký čas, síle, kterou mohu sdílet jen částečně, přesto se mě dotýká. Klient na to sám není, já ano.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 7/2021