EZRA POUND

Jezerní ostrov

Ó Bože, ó Venuše, ó Merkure, patrone zlodějů,
prosím tě pěkně, dej mi v pravý čas malou trafiku,
s lesklými krabičkami
úhledně nastavěnými v regálech
a sypký voňavý cavendish
a řezaný tabák
a světlou virgínii,
načechranou ve světlých skleněných dózách,
a dvě misky nepříliš chamtivých vah
a kurvy, které se zastaví na pár slov, když jdu kolem,
na pár peprných slov a trochu si upravit vlasy.

Ó Bože, ó Venuše, ó Merkure, patrone zlodějů,
uštědři mi malou trafiku,
nebo mi sežeň jaké chceš zaměstnání,
jen když to nebude tohle zatracené psaní,
při kterém se člověk chvilku neobejde bez hlavy.

(Přeložil Jan Zábrana)

Daniela Vodáčková

Za svůj život jsem vykouřila asi sto cigaret, deset jointů a jedno viržinko, rozloženo do čtyřiceti let mého adolescentního a dospělého věku. Především se mi líbila elegance super dlouhých nóbl cigaret – Slim Super King-Size, většinou, ve zvlášť povznesené náladě, jsem využila, kdo mi co nabídl, včetně cigaret ručně ubalených a bez filtru. Obvykle se ale nepotřebuji nijak držet, dokážu si s kuřáky povídat jen tak a nepřidat se k nim. Představa dýmkového tabáku Cavendish mě ovládla natolik, že jsem obešla několik specializovaných obchodů. Dozvěděla jsem se, že nejde o druh tabáku, ale o způsob fermentace, jejímž výsledkem má být sladká a jemná chuť nasycená melasou, obohacená o aromata – třešeň, jahoda, kokos, vanilka, med, lékořice, vlašský ořech, bourbon. Světlá virgínie je žlutý virginský tabák, sušený na slunci a používaný do cigaret. Tolik trafikantský exkurs.

Kromě chuti na doutník jsem chvíli uvažovala, že bych báseň chtěla přečíst jednomu konkrétnímu studentovi bohosloví s naprosto jasným záměrem, že slovo boží se objevuje v různých svatyních a trafika je pro něj jako stvořená, zejména když si tam přijdou na kus řeči i pro rozhřešení různí návštěvníci včetně lehkých žen, pro něž v originálu básně autor používá francouzské slovo „volailles“ – drůbež.

Pak jsem báseň přečetla své kolegyni a kamarádce Iloně. Připomněly jsme si přitom jednu z našich oblíbených her, „Na Café Nuβbaumer a Café Dufek“. V této hře jsme zdědily po svých dědečcích kavárny ve Vídni. Café Nuβbaumer peče speciální koláče a v Café Dufek vyrábíme čokoládové pralinky. Díky dobré spolupráci s druhou kavárnou si vyměňujeme produkty, oni pečou a my pro ně vyvinuli speciální čokoládovou pralinku v podobě lískového ořechu s jemným lískooříškovým krémem doplněným bílou ganache. A hlavně, hra na kavárny odlehčuje hlavu až do chvíle, než bychom si pořídily kavárny opravdové.

Důležité je toho zmínit víc, například proč se báseň jmenuje „Jezerní ostrov“. Svým názvem se vztahuje k básni Williama Butlera Yeatse „Jezerní ostrov“ – „Innisfree“ (The Lake Isle of Innisfree, 1892) a je považována za její mírnou a něžnou parodii. Ezra Pound se s W. B. Yeatsem dobře znal, přátelil se s ním, pracoval pro něj jako sekretář a tři roky s ním sdílel jeho chatu na irském ostrově Innisfree na jezeře Lough Gill ležícím v těsné blízkosti města Sligo. Ten ostrov je úplně malý, o délce 110 metrů, a jde na něm zakotvit jen na jediném místě. Ostrov Innisfree naprosto splňoval Yeatsovu romantickou představu o klidu a rozjímání v samotě –

Já zvednu se a půjdu, půjdu hned k Innisfree,
tam z haluzí a hlíny chýši si postavím,
[…]
Já zvednu se a půjdu, vždyť ve dne, za noci
z jezerních břehů slyším pleskot vod slabounce.
Na šedé dlažbě stojím, na prašné silnici
a ten zvuk mě bere za srdce.

Poundova báseň „Jezerní ostrov“ z roku 1916 je psaná volným veršem, je rytmická, melodická, nostalgická, i humorná a hravá; zve čtenáře a posluchače k sobě dovnitř, do nitra alchymistické svatyně plné ingrediencí. Plně odpovídá programové náplni literárního směru imaginismu, jak jej Pound definoval:

1. Nepoužívat jiná slova nežli nezbytně nutná (vynechat slovní vatu). 2. Používat obrazy – tedy emoční a významové finty, které čtenáři umožní ‚vhled‘. 3. Rytmus básní ‚nemusí být podle metronomu.‘ Má se používat přirozený tok řeči s přihlédnutím k rytmice v moderní hudbě.

V té době má básník před sebou bezmála dvě třetiny života. Ještě nezačal psát první ze svých slavných Cantos ani většinu svých literárněteoretických esejů a nestihl se zaplést s Mussoliniho režimem. Neví, že ho čeká pětadvacetidenní traumatizující pobyt v kleci a pak ve stanu na dvoře amerického trestaneckého tábora v Pise, následně dvanáctiletý pobyt v léčebně sv. Alžběty ve Spojených státech, kde jako duševně chorý bude chráněn před odsouzením za velezradu; a že bude považován za jednu z nejvýznamnějších postav básnického modernismu.