Když se s někým bavím o knihách a zmíním, že čtu odbornou literaturu radši než uměleckou, téměř vždy na mě dotyční koukají jako na blázna. Nedivím se jim. V českém prostředí onen přívlastek odborná evokuje strohé a nudné texty učebnic, skript či článků ze sborníků, které už jen podle názvů pravděpodobně zapadávají prachem někde v policích regionálních knihoven. Tak tomu ale být nemusí. Čím dál více vědců dokáže výsledky svých výzkumů prezentovat formou čtivých publikací, a to aniž by rozmělnili obsah a sklouzli k přílišnému zjednodušování, k němuž někdy dochází v populárně-naučné literatuře. V rámci lingvistiky je kvalitní ukázkou tohoto pozitivního trendu čerstvá novinka Algospeak: How Social Media Is Transforming the Future of Language (Ebury Press, 2025), která se věnuje tématu natolik aktuálnímu, že se zde nemohu nepodělit o její hlavní myšlenky a poznatky.

Autorem díla je mladý americký lingvista (absolvent Harvardu) Adam Aleksic, jenž pod pseudonymem Etymology Nerd od roku 2023 publikuje edukační videa o etymologii (původu slov) na TikToku a návazně též na Instagramu a YouTube. Postupně se v příspěvcích začal věnovat také jiným lingvistickým oblastem a jevům, především jazyku internetu a sociálních sítí. Právě kombinace jeho odborného zaměření a každodenní zkušenosti se zmíněnými platformami (jež se pro něj staly zdrojem obživy) jej vedly k hlubšímu zkoumání toho, jak sociální sítě a zejména jejich algoritmy (systémy automatizovaných procesů založených na strojovém učení) ovlivňují jazyk, o čemž od roku 2024 publikuje texty na Substacku. Dosavadní výsledky svého bádání pak Aleksic soustavně předložil právě v knize Algospeak, vydané letos v červenci.

Titul je rozdělen do jedenácti kapitol včetně úvodu. V něm je na příkladu novotvaru unalive (otrocký překlad by mohl znít nežít, trefnější by však bylo zbavit života) užívaného jako eufemismu pro kill (zabít) nebo commit suicide (spáchat sebevraždu) předestřeno, jak moc „online“ slovní zásoba v současnosti proniká do „offline“ světa. Výrazy kill a suicide jsou totiž některými platformami v čele s TikTokem považovány za příliš explicitní, a proto příspěvky, které je obsahují, cenzurují masivním snížením dosahu, případně úplným odstraněním. Na internetu tedy bylo unalive jaksi v přirozeném prostředí, zdánlivě najednou se však začalo objevovat i mimo něj, což mezi nezasvěcenými způsobilo pozdvižení.

Rané výskyty pojmu algospeak (cca od roku 2022) označovaly právě slova užívaná k obcházení cenzurních algoritmů (první kapitola), avšak Aleksic argumentuje, že se jedná spíše o komplexní systém soudobé etymologie, neboť algoritmy – jichž existuje celá řada a slouží různým účelům – hrají zásadní roli v tom, jak nová slova (ale též morfologické prvky a syntaktické konstrukce) vznikají, jak se šíří i zda se v jazyce udrží. Napříč celou knihou je zároveň ukazováno, že základní etymologické principy a procesy jsou i dnes stejné, jako byly vždy: jedinec či skupina přijde s novým, zprvu obskurním výrazem potřebným pro vlastní komunikaci, výraz je následně přijat ostatními a postupem času normalizován natolik, až může být jeho původ nakonec skryt nebo úplně zapomenut (ne náhodou patří dotazy na etymologii k těm nejčastějším, které lingvisté dostávají).

Současné masivní rozšíření formátu veřejně sdílených krátkých videí autor srovnává se třemi „komunikačními body zlomu“ minulosti – vynálezy písma, knihtisku a internetu. Všechna tato média začala jako pouhý technologický výstřelek, než se dříve či později dostala k většině populace, ne-li k celému lidstvu. Čím více se každý z těchto komunikačních prostředků šířil, tím více byli jednotlivci vystaveni jazyku většího množství lidí ze zcela jiných sociálních a geografických skupin se všemi jejich odlišnostmi a specifiky a zároveň měli více možností sdílet svou vlastní podobu jazyka (pravidelní čtenáři této rubriky si mohou vzpomenout na pojmy sociolekt, dialekt a idiolekt). S každým dalším bodem zlomu se zkracovala doba uplynulá od prvotního experimentování s daným médiem do jeho všudypřítomnosti. S trochou nadsázky lze říct, že co písmu trvalo celá staletí, to krátká online videa stihla ani ne za dekádu. Průkopnickou byla v této oblasti aplikace Vine, spuštěná roku 2012. Po jejím ústupu z výsluní převzalo otěže Musical.ly, z něhož se po sloučení s čínskou aplikací Douyin v roce 2018 stal TikTok. Jeho popularita explodovala na začátku pandemie covidu, přičemž hegemonem sektoru je dodnes, a to především díky perfektnímu receptu na co nejnávykovější způsob konzumace webového obsahu.

Hlavní ingrediencí onoho receptu jsou tzv. doporučovací systémy, které představují další druh algoritmů. Ve druhé až čtvrté kapitole je popsáno, jaký obsah se na platformách stává virálním, což podmiňuje jazykové i nejazykové prostředky (frázové šablony, humor, adaptabilita různým kontextům, superlativy, zájmena druhé osoby, tzv. clickbaity a ragebaity, modifikace hlasu a rychlosti mluvy), s jejichž pomocí se tvůrci snaží dosáhnout větší virálnosti svých příspěvků. Metafora viru je zde naprosto namístě – čím více je určitý typ obsahu šířen, tím více lidí jej tvoří, a tak stále dál. Fungování doporučovacích systémů je více rozepsáno v páté kapitole, kde je poukázáno na obousměrné ovlivňování uživatele a „jeho“ algoritmu, způsobující paradoxní situaci souběžné homogenizace a personalizace doporučovaného obsahu, což dále vede ke vzniku filtrových bublin (internetový ekvivalent sociálních bublin) a komnat ozvěn (prostředí, které pouze utvrzuje a posiluje již stávající názory uživatele). Hnacím motorem doporučování jsou samozřejmě jazyková metadata, jako např. hashtagy.

Kapitoly šest až devět jsou případové studie odhalující, jakými způsoby pomohl algospeak dostat do standardizované angličtiny slangové výrazy různých skupin – incelů, Afroameričanů, LGBTQ+, lifestyle influencerů a jednotlivých věkových generací. Nápověda: za vším hledej kategorizaci, jíž se snad bude podrobněji věnovat některý z budoucích článků rubriky Na jazyku.

Závěrečná kapitola nás uklidňuje, že kvůli současnému vývoji jazyka nejsme cooked (doslova uvaření), tedy v háji, i když to tak možná lidem narozeným ve 20. století připadá. Stejně jako tomu bylo u předchozích komunikačních bodů zlomu, i šíření algospeaku s sebou sice nese určité důsledky negativní (např. nové formy cenzury nebo přehnaný anglocentrismus), ale ty pozitivní podle etymologického nerda znovu převažují, zejména rozšiřování kulturních obzorů a demokratizace jazyka. A to se podle mě vyplatí.