je polský básník a prozaik, autor reportáží i knih pro děti, esejista, fejetonista, literární kritik a překladatel italské literatury. Narodil se roku 1960 ve Varšavě. Vystudoval Varšavskou univerzitu, magisterský titul získal v roce 1983, poté byl do roku 1989 asistentem na Katedře italianistiky. Od roku 1998 pracoval v deníku Gazeta Wyborcza. V letech 2006–2012 působil ve funkci ředitele Polského institutu v Římě. Přeložil mj. díla Danta (Božská komedie, Wydawnictwo Literackie 2021), Petrarky, Michelangela, Leopardiho, Paveseho, Buzzatiho, Luziho, Pasoliniho, Ungarettiho, Montaleho, Fo nebo Collodiho Pinocchia. Publikoval dosud dvacet básnických sbírek: A świadkiem jest śnieg (1991), Kołysanka dla ojca (1994), Zabójstwo z miłości (1997), Mój dom przestały nawiedzać duchy. Wiersze z lat 1988–1998 (1998), Nie dochodząc do Pięknej (2000), Którzy mnie mają (2003), Któraś rano (2005), Coś mnie zmartwiło, ale zapomniałem (2008), Zbite szklanki (2010), Na wdechu (2012), Wyręka (2014), Listy do przyjaciółki (2017), Żebrak (2016) a Basso continuo (2018). Už jeho první sbírka vzbudila pozornost a vysloužila si Cenu Kazimiery Iłłakowiczówny za nejlepší básnický debut a také Cenu sv. Bratra Alberta. Kromě toho Mikołajewski dvakrát získal Literární cenu Hlavního města Varšavy, za sbírku Zbite szklanki a knihu esejů Rzymska komedia (2011). V roce 2016 byl mj. poctěn Cenou Beaty Pawlak za Wielki przypływ, reportáž o ostrově Lampedusa potýkajícím se s masovým přílivem uprchlíků. Jeho texty byly přeloženy do mnoha jazyků, výbory jeho básní vyšly anglicky, nizozemsky a italsky.