V kuchyni

Z trouby voní pečky
šum gramofonové jehly
domu klokotají chatrné cévy
děda u stolu
v tílku, laskavý, pobledlý anginou pectoris
žlutý rám: lupa, skládací metr, inkoustová
tužka
loupne po mně očima
dva stromy
buky, nebe v moři
do dveří ňufne pes, naštvaný, chce být sám
oknu se svírá hrdlo před bouřkou
tu kavu si udělaj mravnu!
prší, modrá

Papuče

Děda spravuje papuče:
latu přes prodřený filc
jak hospodář uhranutý právě probuzenou hlínou
krokuje nití v čerstvém záhonu
za oknem plují vlečky dřeva
od pece teplo do zad
poslední uzel
zahrknu šuplík s lavorem
zpátky do stolu
v hodinách dřímá chřestýš
teď zadržuje dech
tož včil ich, děvča, vyzkušaj

Na zahradě

Zelený brouk v malinách
je zkamenělé baziliščí oko
a jabloň v objetí ploštic s tváří Inků
teď musíš vyskákat tu ohnivou pachuť po levé noze
mezi hráškovými lusky
vyloupnout jim oči
babička v galoších
krokuje řádky, sčítá úhly
dech se ti tají
jak ji na slovo poslouchají
ty smaragdové totemy

Poslední

Usmál se na pana doktora Krause
mezi vlnami kontrolních EKG
zase si vzpomněl na vojenské cvičení s útvarem v Hradišti;
slunko se rozevřelo mezi větvemi
jakubských hrušek, sýkora napnula síly k odletu
švestky babiččiných očí
a potom les
najednou ten les tak temně zašuměl

Neděle večer

Spláchneš prach z Černého Petra
ovce by už měly řehtat ve svých ohradách
ale v dětském pokoji kradmé světlo
srkání čokolády mezi zuby
stáhneš mě jak Vodník
pod hladinu
na vzácnou sbírku motýlů
nabízím ti měkký tón poddajného velínu
knížky
od tiskaře Kryla nejstaršího
mají režná křídla

Houm ofis

Dceři a medvědovi
tmavnou hnědé oči horečkou

aby je dno nemocného spánku netlačilo
měknu v bocích, podestýlám srdce
v noci se mi zdá o starých tiskárnách

mladý Ferdinand Scotti objíždí město
po Novém Jičíně na kole rozváží pozvánky

ráno voní knížkami
Eva má jantarové tečky na nose
a v lesknoucích se očích už jí poskakují
děti z Bullerbynu

Potom

Na riflích zbytky oleje a jejích dlaní
ale ta slova by rozbila chodník
přivítání u výčepu: Na jedno? A kde máš tvoju?
Stínohra na zdi, chlapi dodržují úhly
pěchují nadávky do střev heligónky
– v hajzlu. A už nebude –
jiná geometrie: změnily se vzdálenost, tvar
velikost a relativní poloha postav
před hospodou souboj koloběžek

Zahrada

Branou lískových větví
jak Cézar vítězně
propluješ děravými ořechy
napumpovat kontejneru kolečko plevele
v zahradě rozkročený žebřík, pravidla sousedovy hry
až potkáš našeho psa, tak ho kopni do prdele
ruce má plné fialových šťáv
rameny přidržuje nebe

V lese

Svět za brankou: talířky kontryhele, jeskyně
z neprostupných šípků
hleď, modřínové pupeny, zkus srknut, kolik
šťavy!
čeganem čeří tůňku jehličí
teď
teď se mihla v mechu
malá čtyřletá ofina
pořád otáčím hlavu za tím šepotem
v zaječím jeteli

Srdce

Půl života narovnáváš řeku
a ona se vlní, jak chce
sílí jí koryto a břehy ustupují
vytrvale se snažíš přemístit některé hvězdy
ale fotky na kredenci
vypadají pořád stejně
a tak ti ty neklidné ruce
časem slétly na zem ke stolu
namazat chleba s máslem
posekat chábí
ošetřit jizvy rynglím
posvítit v zahradě
říkat mi dočkaj
ale pod hrbolem na hrudní kosti
ti nepřestane šeptat
ogare, ogare

Po obědě

Naleju ti, tu si sedni –
hojnosti léta naplnily kuchyň
hřeješ si záda, rarachy v peci schované
sklep nakrmený jablky, v dlaních rýhy
pára z Huštýna nad kastroly

Cesta lesem

Děda přečísne
sojčí pírko na klobouku
hleď, to tys ho našlo…
dávno v lese cestou na Boňkov
babiččina Juliana krásná panna
a pěšiny pořád někam vedly
dětské tenisky kopaly
do kořenů tak umanutě
až se mezi jedlovými pařáty něco pruhovaně
zatřpytilo –
… to bylo toťkaj jak jsme šli přes hory
a ty jsi nechtělo
pod kloboukem mu šumí úsměv
v zahradě hrušně
přemítá nad střechou
ale možná jen uslyšel
ty písničky

Eliška

V sokolovně na Starém Zubří
večer budú vyhrávat
poklidila, vykopala kobzole
naškrobala, převázala nohy staříčkovi
vytřela jizbu, Babuši stručí
na hůře protřídila kontryhel
složila zástěru, umyla si líčka
a oblékla se do
lipnice luční
za kopcem svatojánská láva