Milí čtenáři Tvaru,

dvacáté číslo jsme věnovali česko-německým literárním vztahům, německé literatuře a jejím českým překladům. Málokterá cizojazyčná literatura má pro nás tak velký význam jako ta německá, po celé dějiny se naše kultury vyvíjejí pospolu v dobrém i špatném a také se umělecky proplétají. V literárním časopise, jako je Tvar, netřeba uvádět všechny velké autory, v jejichž dílech či osudech se tyto dvě kultury dotkly a prolnuly. A přece toho žel dnes o soudobé německé literatuře mnoho nevíme. Překladů současné německé literatury, zvláště poezie, jakkoli nám nechybí řada skvělých překladatelů, je spíše poskrovnu. Dílem za to mohou všelijaké vnější podmínky, marginalizací umělecké literatury ve veřejném prostoru počínaje a nedostatkem financí konče, dílem je spoluodpovědná i jistá uzavřenost naší umělecké scény, o níž se zmiňuje v jednom ze dvou hlavních rozhovorů čísla i Zuzana Jürgensová. Někdy máme dojem, že si vystačíme sami, což je ovšem neplodný klam. I proto jsme oslovili dvě ženy, které se věnují česko-německým literárním vazbám: zmíněnou Zuzanu Jürgensovou a Janu Krötzschovou. A proto jsme také uspořádali anketu mezi českými překladateli německé poezie: zajímaly nás české překladatelské dluhy německé literatuře. I zbytek čísla je protkán díly autorů obou sousedících jazyků a národností, v nichž se jejich vzájemné vazby zrcadlí. Z mnoha pěkných textů v 20. čísle Tvaru bych zvlášť vyzdvihl úžasnou veršovanou aktovku Volkera Brauna v překladu čerstvého nositele Státní ceny za překlad Hanuše Karlacha, která vysoce uměleckou formou zpracovává nedávné politické události kolem tzv. Grexitu (vůči vlastní zemi velmi kriticky, dlužno podotknout), a dále přehledový text z pera germanisty Jakuba Ehrenbergera, který pojednává o tom nejdůležitějším v německé próze posledních let.

Takto koncentrované tematické číslo je vždy kolektivním dílem, a tak se sluší poděkovat všem, kdo se na jeho přípravě podíleli. Předně Olze Stehlíkové, která připravila oba hlavní rozhovory i překladatelskou anketu a byla jakýmsi dobrým duchem celého čísla; Romanu Kopřivovi nejen za překlady Augusta Scholtise a Reinera Kunzeho; Pavlovi Novotnému za úžasné zprostředkování básníků Thomase Klinga a Ferdinanda Kriweta (jehož vizuální báseň lze nalézt na titulní straně) i za ukázky z jeho vlastní tvorby; za koncepční pomoc Evě Vondálové z Goethe-Institutu v Praze – tato mimořádně plodná instituce nám již dvacet pět let zprostředkovává německou literaturu a kulturu a sotva si lze bez ní německo-české literární vztahy představit.

Přeji vám inspirativní četbu!