literatuře

když jsem byla malá
a dnes měřím jen 153 cm
nejsem žádná
předražená budova
navzdory prázdným pokojům
objevila jsem svou první báseň
když jsem se tajně líbala
ve státní škole prázdnota
veršů
zamotaná slova
psaní je hra
na schovávanou
jakákoliv četba je bezdůvodná
sázka

mé matce

která nikdy nic neprodala
ale prodávala sladkosti
papírové draky
létala jsem
kdykoliv jsem jedla
dětství v drobcích
jejíž ruce nepsaly básně
vyrývaly abc
jejíž ruce otevřely dveře
na prostý dvorek
s rozpadající se podlahou
kde můj otec často vyváděl
cena ovoce
cena života
kterou jsem později zaplatila
s děravými kapsami

mé zemi

miluju všechno, co brazílie
není:
vůně trhu v sobotu dopoledne
paměť slov původních obyvatel
zpocená čela trhovců
a stejně miluju
opak toho, co prý
brazílie je:
zelená a žlutá
chřadnutí vypálených pralesů
a shnilé zlaté zuby
prezident, který dojí
bankovky, zatímco jsou fronty
připravené na porážku
kéž by nás dialektika ještě mohla zachránit
od smrti

sluneční báseň

pozor
aby ses nespálil

noční báseň

nepleť si hořkost
mého cukru
se suchostí
nějaké mužské
básně

kritika

neznámý autor
mizerná báseň

* * *

pořád na hraně
báseň je zlomený
podpatek

na druhou stranu
číst poezii je jízda
na plachetnici

po pár letech všechno skončí v koši

* * *

žena spisovatelka
spisovatelka žena
bez vydané knihy
není
nic

žena básnířka
básnířka žena
beze slova
druhého
ani neexistuje

prý že poezie nosí sukně
a snad představa
kdyby bylo po mém
nosí dokonce podprsenky

kdykoliv se mi zachce, můžu spálit
báseň
podprsenku
své tělo
na středověké hranici
zrozené včera odpoledne
v čase kávy

* * *

je zločin být žena
v brazílii
je zločin být znásilněná
v brazílii
je zločin být zbitá
zneužitá
obtěžovaná
přejetá
oloupaná
jako špinavé brambory na dně bedny
je zločin být žena
přestože nechceme být
nic
stejně nás nenechají být
těmi, které chceme objevit
nutí nás však být jen
žena a vinná
věčná oběť
navždycky
uprostřed trosek hořícího domu

* * *

každý den si myslím, že umřu
tak moc miluju život
a mé tělo si odmítá vyměňovat
korespondenci
vím, že hniju
a přála bych si
o tom nic nevědět
ale tahle moudrá vědomost
ten adresovaný dopis den po dni
plný stop, znamének a škrábanců
je silnější než čas
a dočasnost
která se vtěluje

knížka

aby sis přečetla začátek
jakéhokoliv příběhu
projeď feed až do konce

změna tématu

tvé pusté oči
skrz vyprahlost téhle
knihy
nebo jde o
báseň?