Milí čtenáři Tvaru,

tématem čtvrtého čísla je rovnoprávnost žen a mužů. Celosvětově probíhající kampaň #MeToo, která upozorňuje na sexuální násilí na ženách, je dnes asi nejhlasitější podobou zápasů o rovnoprávnost. Jakkoli lze kampani leccos vyčítat, třeba že téma občas banalizuje nebo líčí ženy jen jako oběti, je to kampaň podstatná. Oblast sexuality ovšem není zdaleka jediná, která dlouhodobě potřebuje nápravu. Shrňme fakta: většina chudých na této planetě je ženského pohlaví; ženy mají stále nižší platy i v řadě vyspělých zemí; zato vedou v počtu obětí domácího násilí i válek. Zkrátka když uplakánci – třeba ti, co obklopují bývalého českého prezidenta – skuhrají, jak je bílý heterosexuální muž ohrožený druh a feministky se všude ujímají vlády, je to blábol, který spíše vypovídá něco o velikosti jejich… komplexů. Že se tihle milovníci patriarchálních časů bojí, je snad dobrá zpráva, ale nic to nemění na faktu, že skutečné rovnoprávnosti jsme nedosáhli. V rozhovoru, který nám poskytla bývalá ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, se krom jiného dočteme, že co se týče platové nerovnosti, jsme u nás třetí odzadu z celé Unie. Uf!

Feminismy jsou mnohé. Zaměřili jsme se i na feminismus křesťanský, který to nemá snadné nejen v kontextu křesťanství, ale ani ostatních feminismů. Tento feminismus se ujímá všeho, co je utlačované, včetně onoho „typicky ženského“. Souhlasím s Magdalenou Šipkou, když v úvodním eseji říká:

Feminismus neponese žádnou naději, pokud egoistické a bezohledné vládce a vedoucí nahradí pouze stejně naladěnými vládkyněmi. Ocenění ženských duchovních a myšlenkových směrů s sebou nese ocenění solidarity, citlivosti, zranitelnosti a empatie coby vlastností stejně důležitých, jako je přesný úsudek, dostatek informací nebo schopnost se ve světě orientovat a druhé vést.

A ještě ze dvou důvodů mám křesťanský feminismus rád: je zelený – a hodně erotický! Štiplavou a provokativní příchuť má text teoložky Marcelly Althaus-Reidové, která svoji teologii myslí doslova bez kalhotek. Úvodní kapitolu její knihy vám doporučuji i pro její básnickou krásu. Sluší se dodat, že toto číslo by nevzniklo bez naší milé kolegyně Svatavy Antošové, která je koncepčně navrhla a vedle rozhovoru s Michaelou Marksovou, jenž připravila, prozkoumala i knihu Aleny Wagnerové Žena za socialismu.

Kdo téma rovnoprávnosti „nemusí“, ten najde v tomto Tvaru spoustu kvalitní literatury. Třeba esej D. H. Lawrence o hornících (s řadou nekorektních poznámek na adresu jejich žen), ukázku z překladu Maliny božské Ingeborg Bachmannové nebo z knihy Petera Høega. Z české literatury pak doporučujeme vřele fragment z nové knihy Ludvíka Němce Žena v závorce.

Přeji vám emancipované čtení!