Lidové básně
Špehuju
na obloze hvězdy
ty jejich
komunistický
sjezdy.
Špehuju
na obloze hvězdy
ty jejich
komunistický
sjezdy.
Lezou přes tmu
jak zásilky
spamerů;
měsíc jako
kus heveru
reje si tudyma
rovnou
přes Stadice
a loví
poběhlice
svou otkou.
Náladičku
má krotkou.
Trochu bengo
co si vočíhává.
Jenže… nikde
žádná Minehava.
Co na to ten
Přemysl Oráč?
Jsem měsíc
tak sorráč…
Žádnej poliš!
Takže vyliš!
Jsem jen otvor
do tmy
kulatej až běda
kam vejdou smutní
i bez oběda.
Když pomyslím si na tvé paždí,
chce se páchat samovraždy.
Ač je to dokonalý nesmysl,
chlupy bych ti s potěšením rozčísl.
Lekáme se ze spaní
unavení a zmakaní
a máme se macešsky
jen děti nemáme
protože nechceme
je vidět dělat
co děláme
do čeho by spadly
těmahle sedadly
je mi úzko dost akorát
furt abych krad
čas na život vůbec
co protivně klouže
v namazaných v prstech
Kdopak to kope nás
přímo do kisny
kdepak kdopak
klne nám automatismy
kdepak kdopak
Danajuje
kdepak kdopak
Kdopak zná opak?
Jsem zmuchlaný sukno
tak je mi smutno
Zas nějakou
večerní píseň
napsat si
dnešního rána.
Jenže má píle
je rozmrdána,
soustředěnost
nulová a
mozek z olova.
Zkoncentrované
koncentrace
jsem dost prost;
občas ji ze mě
někdo vykostí
jobovou zvěstí
a já pak kloktám
andělíčky
tuhými víčky
a ztrácím
(ano tak)
šperhák
od auta
kosmonauta.
Skuhrám skuhrám
celý krám skuhrů
naskuhrám
jak začnu
skuhrat skuhry
zamořím
celé Uhry
Zaúpím k upírům
„mým krkem
hnědne rum“
pak zavolám
ouzko ouzko
vybouřím
Rakousko Polsko
takovou sílu mám
zaskuhrat celý krám
Muším nechať švojí ódě
jak je krášně na hošpodě:
Měsíc leže po škalinách
pivo pění po lušinách
ze mě kví-li pany květ
ženšký šraj mi na pohlet.
Atol je ta jižba češká!
Že mě češká manželka
muším hnet dom frčať.
Bude ze mě učitel,
už se těším,
vyzkouším žáky,
kde je Těšín,
budu se ptát
k jejich zlosti
(z jejich úhlu
na blbosti),
budu se ptát
na kontext,
budu se ptát,
co je text?
Zeptám se
chlípně studentek,
co vůbec četly,
a dost opatrně,
aby se spletly,
vždyť pakulturní
bývá bluzný zjev.
V jejich kruté kráse
cinknou kruté fráze,
taky kvanta plev.
Velkodušně je přejdu
jak na dvoře kejdu.
Dovedu je k maturitě,
bude mi jak svini v žitě.
Pamatuji se živě, jak při Králově replice Zagajewskému zablesklo v obličeji a jeho tvář se proměnila z naučené klidné uvážlivosti do šťavnaté a rošťácky úsměvné grimasy reagujícího debatéra.
Ačkoliv vyvřeliny slov v tvorbě básníka Emila Juliše jsou úzce spjaty s místopisem vulkanických hor Českého středohoří, stojí jeho poezie široce rozkročena nad celým výsostným územím české literatury. (Robert Janda)
Čili nejpřijatelnější je chápat tuto knihu jako dosud neznámou a funkční provokaci konzumerstvím, pronikající do kumštovní literatury.
Ponořit se do antického světa jako do živé vody je nezbytné, abychom se přestali rozpadat v moderní prach. (Sylvie Richterová)
Směřuju radši k textům, které snad budou bližší čtenáři, budou komunikovat, budou mít zřetelnou stavbu a jednotu, budou mít jasné téma.