Rubriky
Martin T. Pecina je grafický designér a typograf, držitel mnoha ocenění v lokálních i mezinárodních soutěžích, pravidelně je oceňován v soutěži Nejkrásnější české knihy roku. Jeho kniha nazvaná „Knihy a typografie“ vyšla poprvé v roce 2011, poté byla několikrát dotiskována i vydána znovu, naposledy v roce 2021. Především o ní vedeme tento rozhovor písemnou formou. Fotografie: archiv M. T. Peciny.
Slovo a jazyk dramatu je prostředek výrazu, se kterým pracují herci na jevišti. A to je velmi živé. Je to jako voda, vzduch. Je to velmi odlišné od toho, jak píšu ve hře poznámky.
Extáze sboru jsou předvedeny s neobyčejnou básnickou invencí a intuicí. Některá vyprávění jsou plná snových detailů, nad jejichž „moderností“ se skutečně tají dech. A je to celé v jednom kuse nějak jarní, zelené, pučící a neobyčejně křehké.
Transformativní vzdělávání zkoumá, co nám může umožnit, abychom čelili narůstající těkavosti našeho současného dění s hlubším smyslem pro sebereflexi a odpovědnost a abychom dovedli rozlišovat mezi různými výklady probíhajících událostí.
Neříkáme si nepříjemné věci, aby to bylo nepříjemné. Sdělujeme si je v zájmu zlepšení uměleckého procesu.
Téměř rok v Evropě probíhá krvavá a nelítostná válka. Někteří Evropané ve snaze najít objasnění této hrůzy opakují, že „všechno není tak jednoznačné“. A i tyto rozhovory jsou symptomem zhroucení etiky.
Takhle, mojí vlastí není Rusko, ale ruská kultura. To je rozdíl. Já to rozděluji.
Současní ruští umělci se nemůžou chovat tak svobodně jako jejich západní kolegové, jejich jazyk je více spoutaný. A já jsem toto vždy vnímal i v případě své vlastní tvorby. Ale stále se domnívám, že jsem se rozhodl správně, nelituji toho.
Zvlášť starší generace je často upnutá k tomu, že člověk má dělat jenom jednu věc, aby ji dělal pořádně. Já si to ale úplně nemyslím.
Jako křesťané jsme posláni k tomu, abychom posvěcovali svět, přinášeli do něj Krista a naději. Tato základní idea platí i u žehnání zvířat.
Irena Šťastná je autorkou šesti básnických sbírek, z nich poslední nazvaná „Dny. Roky. A co víc?“ vyšla v roce 2021. Po chvíli zkoumání online snadno odhalíme, že jejím bydlištěm je obec Dobroslavice v okrese Opava v Moravskoslezském kraji. O souvislostech bydliště a literárního bydliště duše a jiných lokacích autorských kořenů si píšeme v tomto rozhovoru na samém kraji roku 2023.
Foto: Radka Kratochvílová
Lucie Kubalíková je básnířka a geomorfoložka, autorka básnické sbírky A spánek je ztráta času.
O autorských kořenech a zkoumání světa v práci i ve slovech si píšeme mezi Hořovicemi a Brnem.
(foto: archiv autorky)
Skutečný básník se má naopak podle Eliota systematicky vzdělávat a zajímat se o prostředí jiných básníků, má se konfrontovat s tradicí, která pro něj není jen nějakou školskou příručkou, ale životem, v němž se pohybuje, tradicí živou a proměnlivou, která je pro něj vodou i vzduchem.
Nicméně myslím, že to byl Rozanov, kdo říkal, že člověk, který je naprosto asexuální, nemůže být skutečně zbožný a duchovní. Že jsou to dva póly – možná téhož.
Jsem tak sebekritický. Nechci, aby někdo četl něco, za čím si plně nestojím. Proč někomu dávat nějaký nástřel, když si nemyslím, že je to dobré, a on by to viděl také? Jedna věc je fajn nápad, a úplně jiná věc je dobrá báseň.
A najednou vidíš, že škvírou pod nimi se protahuje světlo, takové chabé, mihotavé, jakoby bojácné, ale přece jen světlo, a i když tě co chvíli jímá strach, jdeš a pomalu, pomaloučku je otevíráš…
Aliaksandra Dvaretskaya je Project Assistant projektu #FreeAllWords. Rozhovor o smyslu a ambicích tohoto evropského projektu, který vrací hlas autorkám a autorům ze zemí, kde je svoboda slova omezena nebo zcela potlačena, jsme vedly písemně v angličtině.
Markéta Mališová je od května 2022 novou předsedkyní Českého centra Mezinárodního PEN klubu, který ve více než sto zemích světa sdružuje přes dvacet tisíc autorek a autorů. Protože tento Ravt je věnován tématu svobody slova, oslovit právě předsedkyni PENu bylo naprosto přirozené. O tom, jak se svoboda slova hájí v tomto světě, si píšeme jen několik dní před dalším výročím 17. listopadu.
Radka Rubilina je básnířka, překladatelka, slavistka, ředitelka Českého centra Kyjev. V této chvíli překládá básně asi nejvýznamnějšího současného ukrajinského spisovatele Serhije Žadana, které vyjdou v roce 2023 v pražském Nakladatelství Fra. O překládání a možnostech poezie v současném světě si píšeme mezi Hořovicemi a Valašskem.
Pokud si myslíte že je to chyba, budeme rádi, když nám napíšete.
