10_poezie
Evelina Zitková

K tvejm očím se sbíhaj divoký kočky

V tom lese žije s divokou kočkou
jestli ji chceš ještě někdy zahlídnout
musíš ho najít

je to lákavější než na něj čekat
protože takhle to aspoň máš ve svejch rukou

Beletrie – Poezie
Z čísla 13/2026

Odesláno v 0:13

Říkám si o co tady jde
mám v hrudníku velký ohnivý kolo
mění barvy podle toho jak silně zrovna hoří
teď zrovna je to rudý obr
(to znamená že vyhasíná)

jestli se rozhodnu pokračovat ve své pokrevní linii
a milion dalších dětí mých dětí se rozhodnou stejně
budu jednou po týhle planetě chodit v jiný podobě
a na chvilku uvidim jak se slunce mění
a všechny nás zapaluje

vypozorovala jsem že z nedostatku sexu
se můj rudý obr stává bílym trpaslíkem
nevím o co tady jde
mám v DNA napsaný ať se rozmnožuju
a tak
strašně komicky zrovna podle tohoto
řídim veškerý svý konání

Freud kejve hlavou ale já myslím na to
že je to hrozně směšný

 

Vltava

Vltava bublá v mém těle

plavou tu listy a dřevo krvavé

 

Zimní pohádka

Neslyšitelně sněží
vločky se o sebe na nebi něžně třou
a dopadají ve skupinkách
na psí chcanku před brankou

Tady v Česku je zatim hrozný ticho
a sníh jako těsnící pěna
ho ještě prohlubuje
do zmrzlé a tudíž zpomalené krajiny
nedoléhá horký řev Íránců a Venezuelanů

Možná že měl Shakespeare pravdu
Česká země leží kdesi u moře
leží na místě které neexistuje
na bájném pobřeží promrzlého moře
a sněhových bouří
obklopená ničím
plná mrznoucích pastevců
starajících se o své psy

co nám chčijou před brankou

 

Cigarety

Žeru cigarety
vždycky jednu snim
když se mi chce brečet
nikdo mi je nezapálí
a já nemam oheň
a tak je musim žrát

Víš
chci od života všechno
a tak žeru cigára

Žvejkám tabák a plivu ho
ve velkých chuchvalcích z okna

ale furt to neni dost a tak žeru další
a jen tak pro radost
tvaruju z tabáku v puse zvířata
a vypouštím je do světa

 

Kočky

K tvejm očím se sbíhaj divoký kočky
vykrmený od lidí z paneláku
nebreč prosím
utíkej
ať ještě stihnem nočky

Budem ignorovat všechno kolem
a sednem si na špinavý schody
co vedou nikam
ale výhled z nich je

Kdysi jsem měla tvoje tělo
tak strašně mladý a silný
jak divoký kočky z Rousseauovo snu

Teď jsme zpomalený
biologickym procesem
průměrností
a přehlcením

Lásko co takhle to zastavit?
Dát si víno kouřit doutník
vzít do ruky aligátora
a vyťukat číslo starý učitelky na výtvarku
než nás všechny stihne popravit
mrtvý lesní poutník

V tom lese žije s divokou kočkou
jestli ji chceš ještě někdy zahlídnout
musíš ho najít

je to lákavější než na něj čekat
protože takhle to aspoň máš ve svejch rukou

Chviličku.
Načítá se.
  • Evelina Zitková

    (2001) vystudovala obor Tvorba textu a scénáře na VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka. Studuje žurnalistiku na FSV UK a pracuje jako redaktorka v Českém rozhlase. Vedle psaní poezie se věnuje i ilustraci a fotografii. Natáčí podcast ...
    Profil

Souvisí

  • Petr Šmíd

    Průzkum ostrova

    temná louka
    její pevné a přiléhavé ubrusy
    se ve mně točí
    ve mně usínají

    krátký hlas uprostřed cest
    jelení zvěř na obloze

    aniž bych tušil že mě volají
    vstupuji pomalu na louku

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 12/2026
  • Bohumil Kuzebauch

    Z cyklu Krajkářka

    Dole byly válce
    a na ty válce jsme musely dávat provazy.
    To byly takový dva.
    Musela jsem ten provaz vždycky hodit,
    z druhý strany jsem ho musela vyndat
    a zavázat.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 11/2026
  • Les jitra plný poštěváků
    zní cvrlikáním neoblomných znaků
    z ohniska radiantu kytice poštěváčků vyletí
    až Luna blýskne jasem noci okvětí

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 11/2026
  • 09_poezie
    Gergő Korsós

    Truchlohra

    A ta je taky rozesraná,
    řekla máma,
    ukazujíc na zchátralou diskotéku.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 11/2026