05_esej3
Mezi uměním a pornem
Jan Nejedlý

Komu vášeň v srdci hárá… (texty o erotismu, pornografii a lásce)

Stránky, kde se Logos střetává s Erotem, jsou plné gramatických chyb a anglicismů, nicméně jistou jazykovou vynalézavost jim upřít nelze. Pole jejich působnosti je totiž poněkud jednotvárné, což musejí editoři dohánět fantazií.

Esejistika – Esej
Z čísla 13/2021

Věnováno multiorgastické Karin z Chomutovska

 

Víte, co se děje, když žena zvedne sukni? Zvedá se opona nejstaršího divadla na světě, praví lidová hádanka a dodává, že se tam vejde jen jeden divák a ještě musí stát. František Halas to viděl podobně:

Dejte té slečně Nobelovu cenu
za gesto, jímž zvedá sukni svou,
ale ta se dává jen básníkům,
kteří nic podobného nesvedou.

Veselé žlázy, jak se říká, odjakživa přitahovaly umělce i zhýralce. Za první pornografický film je považován sedmiminutový snímek Nevěstino lože, datovaný do roku 1896, tedy rok po premiéře kinematografu bratří Lumièrových. Pornografie má tudíž stejně dlouhou historii jako film. Ostatně první nástěnné malby s erotickými motivy pocházejí ze starší doby kamenné.

Dobová morálka a estetika však nebyly vždy nakloněny „nehodám ctnosti“ a „poruchám celibátu“, a tak trvalo pár století, než jsme se od cudných náznaků pro fajnšmekry propracovali až k dnešní veřejné internetové gynekologii. Při této příležitosti si vždy vzpomenu na pionýry avantgardy, kteří s vervou sobě vlastní bořili tabu, osvobozovali sexualitu a umetali cestu revoluční proměně světa.

Nejprve si na to posvítili („Šest dívek se položí břichem na stůl, každá má v řiti hořící svíčku a host při tomto osvětlení večeří.“), pak vyděsili měšťáka („Slovo mrdat je diamantové, tvrdé, průsvitné, klasické.“), trochu zažertovali („Zánět dělohy zmírňuje koketování.“), zasnili se („Nenechávaje ejakulát zajít v žlutavé skvrně na prostěradle, může jím umělec, přeměniv jej v blesk, rozpoltit gotický dóm.“) a nakonec se tradičně mýlili („Onanií dospěli jsme poetické sensibility, takže nepotřebujeme více básníků.“).

Jestliže Salvador Dalí v roce 1929 vytvořil malbu Velký masturbátor oslavující „ruku ve službách imaginace“, ve stejném roce namaloval René Magritte obraz, na němž se skví dýmka a pod ní nápis „Toto není dýmka“. Byl to jen obraz dýmky. Stejně jako je pornografie jen obrazem sexu.

Dnešní mladý muž totiž není svobodomyslný básník rozkoše, nadsamec a božský markýz, ale jen ubohý mastiflinta dřepící v propocených prďanech u kompu. Velký masturbátor z malého města, co poslintává u videí s teenkami, milfkami, boubelkami či zbičovanými japonskými liliputkami zarolovanými v igelitu – ale žena v množném čísle bylo něco úplně jiného. Sexualita se měla podle avantgardistů stát něčím posvátným a transgresivním, jenže spotřební péčko z ní udělalo konfekční artikl, něco jako wellness, running sushi nebo fitko. Na pásu přijede zboží, spustí se hydraulický píst a čerpadlo odčerpá přebytečnou touhu. Vycákat čuníka a hajdy do práce!

Když vypnete u porna zvuk, připomínají všechny ty děvenky, co se při felaci dáví penisem, kapří ústa lapající po dechu. Když vypnete obraz, zní to jako mlaskání v kravíně. A celý ten nafouknutý silikonový cirkus se podobá spíš než 120 dnům Sodomy truchlivému terezínskému spektáklu Vůdce daroval Židům město. Stříká se tu na obličej, protože semeno ve vagině není vidět. A když hřebec poleví, mají holky v puse piña coladu markýrujíc, že dostaly vskutku koňskou dávku.

Jenže ono to už nějak nezabírá. Myslím, že není daleko doba, kdy Velkého masturbátora už nevzruší vůbec nic – ani olizování konečníku, ani bičování trpaslic, ani soulož se žraločí samicí, jak o tom psal Lautréamont. To bude teprve Malevičův čtverec, bod nula, šlus, ende.

A možná se pak vrátíme ke snění. Jako když Konstantin Biebl toužil po tom, aby byla zeměkoule skleněná a protinožci by viděli ženám v Evropě pod sukně. Jako když Milča Mayerová svým elastickým tělem představovala písmena abecedy. Jako když Vítězslav Nezval v Menší růžové zahradě snil o tajemné krásce, co

usnula v houpačce nad konvalinkami, jež zvolna dohořívají.

Ale než se tak stane, můžeme se tomu všemu leda jen smát.

 

Dospívání v době temna

(preludium k nejdůležitějším věcem člověka)

Následující text je malým zamyšlením nad generací čtenářů, která prožila své dětství a hlavně dospívání v letech komunistické normalizace. Ideologickými čistkami vybrakované knihovny mrzačily toto pokolení nejen co do světonázorového růstu, ale i v otázce erotické gramotnosti. Když se totiž do srdce a pokožky začne prořezávat „toužení svědící jak uhry pod mýdlem“, těžko se utěšíte pohledem na graf acyklického výskytu menses u šestinedělek z příručky Postavení žen v SSSR, když už navíc tušíte, že děti nenosí ani čáp, ani Čapájev, ba ani děda Mráz.

Vyzvali jsme proto několik příslušníků této „zbité“ generace, aby zavzpomínali, jakými průsmyky a oklikami se dostávali k Pravdě a Kráse – a zdali to na nich nezanechalo nějaké následky. S ryzí pornografií se v oné ponuré době nesetkal téměř nikdo. O to více důvtipu a fantazie se proto muselo vyvinout, aby oko spatřilo alespoň cíp zakázaného ovoce.

Mezi rané infantilní objevy erotického rázu patřily kresby poloobnažených žen – počínaje Josefem Ladou (jeho dráždivá víla v rákosové sukénce doprovázející Seifertovu báseň v knize Dětem) přes Nepraktovy luzné pin-up-girls (deerotizované ovšem švandrlíkovskou řachandou) až k plejádě akčních vesmírných krásek typu Batwoman z jugoslávského komiksového časopisu Zabavnik. Tuzemský kultovní komiks Čtyřlístek měl v tomto směru na skladě jen Fifinku, psí slečnu v šatech s volány – a přesto Fifinčin skrytý sex-appeal dokázal mnohdy omamně zajiskřit a zamotat hlavu nejen Pinďovi s Myšpulínem.

Děti z intelektuálských rodin měly možnost objevit v domácí knihovně náčrty a akty renomovanějších zjevů výtvarného umění. Jak uvedl jeden potrefený: Nad kyprými modely žneček, nymf a múz Maxe Švabinského z objemného Skicáře (vydal spolek Mánes k mistrovým sedmdesátinám) se rozplýval jen do té doby, než našel na půdě Vilímkovy humoristické listy. Nebylo zde téměř ilustrované anekdoty, aby si v ní půvabná služka nezapínala podvazek, nenatahovala punčošku či koketně neoprašovala živůtek… Švabinský ostrouhal.

Tuto primární seznamovací fázi, kdy sexus teprve vystrkoval růžky, sytila i televizní a filmová produkce pro děti a mládež. Nevěřili byste, co si zornice vnímavého diváka dokázala odnést z nevinné komedie Ať žijí duchové (zákmit Leontýnky v poloprůsvitné komži), ze slovenského sci-fi seriálu Spadla z oblakov (zdánlivě bezpohlavní android Majka přiletí z planety Gurun v přiléhavém trikotu) nebo z pirátské bajky o Sandokanovi (Marianna nebyla perlou Labuanu nadarmo). Zdá se, jako by tyto filmy byly natočeny pouze pro ony osvětové sekvence a zbytek tvořila maskovací omáčka. Tehdy stačilo říct jen ňadro Dády Patrasové nebo stehno Zdeny Studénkové – a každý si hned vybavil seriál Návštěvníci či komedii S tebou mě baví svět!

Další stadium poznávání tajů lidského těla v dobách nesvobody a cenzury bychom mohli označit jako vědecké. Absenci sexuální výchovy na školách suplovalo privátní listování lékařskými lexikony, předpotopními domácími a praktickými lékaři či alespoň četba letáčků o kojení, nenápadně znárodněných v čekárně u obvodního lékaře. Ještě teď moji generaci straší ve snách průřezy zanícenými močovody z pera proslulé MUDr. Jenny Springerové a její rozkládací anatomický model ženského těla, kdy jste byli zvědavostí puzeni svůdné nahotince odklopit bříško, za nímž se skrývala řada očíslovaných vnitřních orgánů, zatímco výklopný prs nabízel pohled na soustavu příčně pruhovaného svalstva.

Pomoc pubescentům, jejichž očím bylo nutno denně předhazovat novou kořist, nakonec přišla ze strany naprosto nečekané a z dálav přímo subtropických. Malými mesiáši stali se naši cestovatelé, kteří se po návratu z exotických krajin měnili ve spisovatele. Jejich cestopisy pak vždy okrašlovala fotografická příloha, v níž světoběžníci zachytili domorodé obyvatelstvo v jeho přirozené kulturní identitě – a cenzorské nůžky tudíž musely nad desítkami odhalených choulostivých partií sklapnout naprázdno. Ach, všichni ti krásní mladí Lidé na jezeře Titicaca, cesta Za lovci lebek, sladká Afrika snů a skutečnosti

Musím zde však pranýřovat řádění vandalů, na něž mě upozornil spisovatel Bohuslav Vaněk-Úvalský. Když si asi počtyřiadvacáté vypůjčoval v knihovně svoje oblíbené Umění primitivních národů, zjistil, že nejlepší snímky žen někdo z publikace vyřízl žiletkou… Ostatně bylo by velmi zajímavé, kdyby se podařilo zjistit, kolik knihovních výpůjček, například cestopisů Zikmunda a Hanzelky, v sobě tajilo tento skrytý podtext a jaké procento čtenářů skutečně zajímaly trampoty našich hrdinů s tatraplánem v saharské výhni či na ledových pláních Čukotky. Ale ať je to, jak chce, velkou předností cestopisných erotik byla možnost předstírat vědeckou touhu po poznání – před knihovnicemi i rodiči. A tak nám zase jednou primitivní národy vytrhly trn z paty a zajistily kontinuitu populace. A ještě jsme se proti své vůli vzdělali v zeměpise.

Než přejdeme k literatuře krásné, zrekapitulujme si bez ladu a skladu ostatní protézy pohlavní osvěty. Mám zde na mysli všechny ty dámičky v Evině rouše z exportních kalendáříků Armabetonu či KOZAKU (Kožedělné závody Klatovy), z NSR propašované tužky a sklenice, na nichž se ženy oblečené po otočení či zahřátí měnily na neoblečené, katalogy obchodních domů Quelle s ostře sledovanými oddíly: Koupelna, Horská sluníčka, Jedeme k vodě, Spodní prádlo a noční košile. Dále připomeňme tuzemské časopisy Voják, Zápisník, A-Z magazínKino, které byly –
kromě posledně jmenovaného – rafinovaně podsouvány mužům v armádě. Nikoho tudíž nepřekvapilo, že po úvodníku o nutnosti intenzifikace ideových rezerv následoval celostránkový fotoportrét „hadimršky“ ve dvoudílných plavkách hledící do podzimní spleti akátového keře.

A samozřejmě řada televizních programů. Kromě oblíbených gymnastických lekcí à la Cvičme v rytme čekal mladý divák před obrazovkou zejména na taneční vložky v různých estrádních pořadech. Ať na scéně – v úborech mažoretek – stepovalo křoví Tanečního orchestru Československé televize, či velmi populární balet z NDR, vždycky se choreografie blýskla nějakou mrštnou otočkou či odvážným výskokem, aby deprimovanému divákovi alespoň vzdáleně připomněla echo starých časů šantánů, kankánu a svobody. Vrcholem tohoto televizního lechtání se stalo silvestrovské vystoupení taneční skupiny Brazil Tropicana, při němž se rozdováděné hopsandy v posledních minutách galavečera promenovaly nahoře bez. To už jsme ovšem téměř na sklonku 80. let minulého století. Není divu, že se komunistický golem po takovýchto petardách zanedlouho zřítil do propadliště dějin.

Jak patrno z předchozích řádků, obrazových informací o „nejdůležitějších věcech člověka“ bylo v dobách normalizace jako šafránu. O to více však tehdejší mládež sahala po svazcích moderní beletrie, aby z mlh jejího etického bloudění sála různé narážky, průsvity, zlomky a různočtení. Jelikož veřejné bibliotéky měly tehdy fondy separované zvlášť pro děti a pro dospělé, šlo vesměs o knížky, které rodiče nenapadlo vyřadit z domácí knihovny a zamknout ve zvláštní skřínce coby libri prohibiti.

Na hranici mezi literaturou faktu a beletrií balancovaly svazečky kriminálních příběhů z Magnet Pressu, které spolu s I. M. Jedličkou „napsal sám život“. Zmiňujeme je i přes nicotnou estetickou hodnotu, neboť řada našich respondentů je uvedla coby ranou iniciační četbu. Oč hrůznější podobu nabude socialistické viktoriánství, uvědomíme-li si, že se mladí museli seznamovat s tělesnou láskou na popisech znásilnění, mordů z vilnosti, pedofilie, nymfomanie, či dokonce na zkušenostech sexuálního kanibala Eduarda H., k jehož „erotickým pomůckám“ patřily kladivo, pletací drát a porcovací nůžky.

Zcela jiné kafe představovaly kultivované historické romány Poláka Henryka Sienkiewicze (Quo vadis?) či Fina Miky Waltariho (Egypťan Sinuhet), jejichž bohatý syžet byl okořeněn řadou košilatých pasáží. Mezi avantýrami královského otvírače lebek Sinuheta se tak mladým pubescentům otvíral i kulturní a dějinný obzor. Jeden účastník naší ankety uvedl (pro přítomnost jisté peprnější scény) dokonce Šolochovův Tichý Don – na důkaz toho, že kdo hledá, najde i v povinné četbě.

Zcela ideální prototyp však reprezentovala próza tolerovaných západních autorů, kteří kolem závažných témat nakladli různé milostné propletence. Kabinetní příklad tvoří kupříkladu Sophiina volba Williama Styrona, Lawrencův Milenec lady Chatterleyové nebo téměř celé dílo italského prozatéra Alberta Moravii. Je zvláštní, že právě tento erotický existencialista dostal od kurately ÚV KSČ milost. Díky tomu tak mohly zástupy mladičkých čtenářů v jeho Nudách, Horalkách či Konformistech krom oblin smyslných Italek hltat i brilantní analýzy lhostejnosti a odcizení v moderní společnosti.

Pro ty, kdož byli eroticky trošičku přesměrováni, udržela se v knihovnických regálech i ve zlých časech Studna osamění Radclyffe Hallové nebo naopak Hoši od Bobří řeky, Když duben přichází a jiné příběhy o chlapcích v úzkých trenýrkách. Ani české literatuře totiž nic lidského nebylo cizí. Pochutnali si ale zejména ti, kteří měli doma po rodičích výtisky z plodných let šedesátých. Skvělé Páralovy majstrštyky z první pentalogie, Škvoreckého texty o „prima sezóně“ či povídkové sešity Směšných lásek Milana Kundery. I teenager však při četbě třeba takové povídky „Falešný autostop“ pochopil, že vrcholem textu není závěrečná scéna se striptýzem – ale něco docela jiného.

A zde se dostáváme k jádru naší úvahy. Čtenářská generace úpící pod jhem normalizačních Koniášů si díky svému přirozenému chtíči vypěstovala nebývalý vkus, naučila se dekódovat zašifrovaná poselství, literárně se kultivovala čtouc už odmalička (byť v touze po lechtivostech) složité texty špičkových spisovatelů – čímž posunula laťku svých čtenářských očekávání. To bylo jedno z minima pozitiv jinak zcela konfekčního a zpackaného mládí, jak o něm pěkně píše třeba Thomas Brussig v grotesce Hrdinové jako my.

A pozor: Jedině díky takto bizarně vychovaným čtenářům mohla být podle mne tak vřele přijata náročná díla tuzemských spisovatelů typu Daniely Hodrové, Michala Ajvaze, Sylvie Richterové, Zuzany Brabcové a dalších. Můžeme se ve skrytu duše jen děsit posametového pokolení, kterému stačí stisknout tlačítko osobního computeru, aby se stalo – šrámkovsky řečeno – „rozbolestněno ženami“.

 

Čičinky a gepardice

(o jazyce pornowebů)

Původně jsem myslel, že zde budu psát o jazyce českých básníků. Ovšem když jsem hledal na internetu lyrika Antonína Sovu, ruka se mi nějak smýkla po klávesnici a já místo na sloky Vybouřených smutků překlikl na stránky nevybouřených helmbrechtnic. Krom fotografie necudné Moniky Sweetheart v záhlaví mně ihned upoutal jazyk této webové sluje. Záhadné obraty jako „anální sbíječka“, „dva klacky v čokoládové troubě“, „vykozila mu ho“ či „zlatý déšť“ ve mně probudily verbální zájem o tento polosvět. S nasazením cti a bezpečí svého computeru jal jsem se prozkoumávat zavirovanou džungli internetové pornografie.

Stránky, kde se Logos střetává s Erotem, jsou plné gramatických chyb a anglicismů, nicméně jistou jazykovou vynalézavost jim upřít nelze. Pole jejich působnosti je totiž poněkud jednotvárné, což musejí editoři dohánět fantazií. Nevyžívají se přímo v metaforách jako náš lid (Šmírbuch jazyka českého uvádí pro koitus obrazy jako „nocovat u chlupaté studánky“, „vzít vaška na štrúdl“ či „naplivat někomu do gramofonu“), ale i pornografům je stávající čeština těsná, a tak v mezích žánru tvoří.

U erotiky platí podobné mechanismy jako u zločinecké hantýrky. Tak předně známá slova dostávají jiný význam: viz nářadí, číslo, kaviár, kláda, beranice či pekáč. Naopak rozháraně používaný hovorový výraz udělátko došel svého pravého významu teprve tváří v tvář vibračním pomůckám. Také slovesa procházejí sémantickou proměnou (dílenská sada: obtáhnout, přeříznout, brousit, hoblovat, našroubovat), někdy ovšem ani košatý jazyk Husův a Masarykův nestačí a nastupuje novotvar (viz prstit, s hardcore variantou pěstit).

Svět pornografie je světem jazykových paradoxů. Na jedné straně sebevědomé dynamické tvary (častá adjektiva: nažhavená, rozpálená, nenasytná), na straně druhé subtilní zdrobněliny typu kočička, buchtička, grupáček aj. Verbální rozervanost dokumentuje i paleta zvířecích přirovnání, jež se dostává ženám. Od koťátek, kůzlátek či čičinek přes čubky, klisny, kobyly a gazely až po tygřice, gepardice a dračice.

Kuriózní je též snaha roztřídit tisíce hambatých fotografií a videí. V duchu osvícenského encyklopedismu vzniká na webu přehršel kategorií jako Sama doma, Aktivní babičky, Nadrbané baculky, Až na mandle, Rovnátka či Roztleskávačky. Díky této hierarchii jsem například zjistil, jaké profese jsou mezi ženami dnes populární. Je to knihovnice, profesorka, pokojská, balerína, roztleskávačka, ošetřovatelka krav, či dokonce „služtička“. Pornografové navíc ještě každé foto opatřují názvem. A jelikož nelze stále psát Roztoužená Agnes či Irma to má ráda, vymýšlejí různé humorně-surreálné názvy: Kakaová perla v říji, Koňská dávka do kožichu, Učůrla si v kuchyni, Svéfrndička (asi od vzoru Svéhlavička), Vypelichaná roštěnka – co popisek, to název pro alternativní kapelu. A když už jsou erotičtí kreativci v koncích, napíší prostě: Neví, co roupama, což přiléhá na celý pornoprůmysl.

Nyní by měl následovat odstavec o hnusných chlípnících a chlípných hnusnících i o ponižování žen. Je to pravda. Ale já se raději vrátím k Sovovi, který svou báseň „Olše“ zakončil verši:

… a v mé duši také tak
bloudil zlatých snění pták.

Ve světě, kde hluboké zážitky slibuje už jen pornografie, může být totiž pravdou cokoli. Nevěříte-li, zeptejte se Moniky Sweetheart. Je to roztleskávačka z Oklahomy, nosí rovnátka a účinkovala v klipech Sousedské kafíčko, Učůrla si v kuchyni a Dvě čertice s umělákem. Má zlomené srdce a miluje rodeo.

 

Análek jako z partesu

(komika erotického inzerátu)

Pokud se nechcete ve věci humoru do smrti spokojit s Hlustvisihákem a anekdotami o lordech, je třeba vydat se na lov i cestami méně schůdnými. Šťastná náhoda mi přihrála do ruky tučnou kořist v podobě špagátem svázaného ročníku časopisu Pervers Sex, což jest „erotický měsíčník o sexu bez hranic“. Již první prolistování mi potvrdilo hypotézu, že štos oněch úchylných tiskovin se významem rovná objevu truhly s rukopisy liptákovského génia.

Když na prahu 90. let padla viktoriánská diktatura proletariátu, začali vylézat z děr – kromě jiných – i nejrůznější spiklenci slasti. Vstříc jim s otevřenou náručí přicupital šoubyznys – první bavorské Příběhy z kožených kalhot, vědomostní soutěže Tutti Frutti na OK3, první reklamní slogany na sex po telefonu: Malé nezbednice vypravují, Horká, mokrá, připravená, Sašin nenasytný zadeček, Saju jako vysavač, Prstíčky si olížeme, Análek jako z partesu atp.

Po jistém vystřízlivění začali opravdoví labužníci vyhledávat kratochvíle svéráznější. Hlásnou troubou těchto kuliferdů se stala periodika typu Pervers Sex, jež staví na masivní interakci se čtenáři. Nemalou část obsahu totiž tvoří privátní čtenářské příběhy, fotografie ze soukromých alb a hlavně – neplacené seznamovací inzeráty. Zde se nezkrotný lidový živel vyřádil nejvíce a s ním i kouzlo nechtěného, neboť žádosti o hru vyndej-zandej tu najdete bez rafinovaných kudrlinek profipornografů.

Všechny inzeráty jsou autentické. Namítnete-li, že se tím voyeursky posmíváme intimním slabostem a jinakosti našich bližních, věřte, že tomu tak není. Někdo má rád holky, jiný vdolky… My se smějeme – nejspíš lidskému tělu, co všechno si na nás navymejšlí, a též matičce přírodě, jak si z našich skeletů dělá bohapustou estrádu. Na vině je i kus typicky české akce: Najednou by každý chtěl vyměňovat „ojetého pionýra za neojetou pionýrku“, kdejaký pomocník VB se stává knězem rozkoše, každá mamina dominou, sadisti mají povolení od manželky, submisivní otroci trpí pod knutou Svazu zahrádkářů…

A taky nad tím vším trochu pláčeme – že už nejsme schopni zažívat lásku, pokud zrovna nevisíme hlavou dolů svázaní v igelitovém pytli a nikdo nám nečurá do nosu a nebuší do nás gumovou hadicí. Jako když v románech Chucka Palahniuka souloží syn s kazovou nafukovací figurínou své matky-pornoherečky, která se s každým přiražením scvrkává, stárne, umírá.

Erotický inzerát je vlastně zdegenerovaný levoboček inzerátu seznamovacího. Tam, kde dříve stálo „Značka – Podzim života ve dvou“, čteme „Postříkej mě celou“ nebo „Ďábelská kuřbička“ nebo „Otroku, volej!“ To už ve mně větší chvění vyvolává cedulka ke kytici, která se našla v pozůstalosti jednoho českého herce, jenž byl znám svou náklonností k příslušníkům stejného pohlaví. Stálo na ní:

Mistře, vaše představení bylo úžasné! Mohl bych se na toaletě podívat na vaše přirození?

Není nad noblesu.

 

Seznámení hledají

(inzeráty z časopisu Pervers Sex)

Dívka VŠ 22/181 se zájmem o Kámasútru hledá muže na úrovni. Pojďme si pohladit nejen duše.

Prý pohledný 22/175, spíš plachý, hledá pohlednou S/M dívku, která mne sváže, zabalí do igelitu a bude mne mučit dušením.

Hledám štíhlou ženu, která by mi chtěla po zvlhčení a uvolnění zastrčit ruku do zadní dírky. Možno i vzájemně a současně. Nadváha vítána. Začneme dopisováním.

Muž, 31 let, hledá dominantní ženu s chatou na víkendy, která si mne pozve k sobě, zamkne na několik hodin do klády a bude dále mučit. Mám plaketu dárce krve. Nejlépe Liberec – není podmínkou.

45letý gay, obřezán, hledá muže ženaté, vojáky, policajty, tetované. Mám rád O, A, piss, všude. Malý a smradlavý úd vítán.

48/185 náruživý podnikatel hledá osamělou slušnou ženu štíhlé postavy (malá prsa výhodou, ne podmínkou) pro vzájemné holení, strkání potravin do A, bondage, mučení nosních dírek, 69, 6V. Přistěhování možné.

Praktikující černou magii hledá otrokyně pro rituální sex. Toužíš se zúčastnit Sabbatu? Sloužit jako oltář temného sadistického Kněze Propastí? Čekám na Tvůj zvrhlý dopis. Volný byt dopoledne.

Hledám drsného tiráka, šoféra, policajta, dozorce, skinheada, stalinistu. Propocené kožené rajtky, kanady, bagančata, půllitráky, atombordel. Zamaštěná prdel a chcanky vítány.

Mladý, pohledný mysliveček (26/172), který nemá péro za kloboukem, hledá Červenou Karkulku, která nemá buchtu v košíčku. Foto potěší, erotické napoví.

Jmenuji se Luboš, je mi 21, jsem celkem pohledný kluk s romantickou povahou. Zásadně nesouložím, ale rád se předvádím. Chci poznat anál od ženy. Na cestu přispěji.

26letý gay hledá partnera na celý život. Na věku nezáleží – hlavně abys vypadal jako Arnie z Počasíčka.

Chci být pochcán od více osob najednou. Bohumín a okolí.

Jsi starší Kubánec? Chceš si pokecat a pomazlit se s vousáčem středního věku? U porna a piva se uděláš!

Hledáme submisivního otroka k tvrdé výchově, při níž bude tělesně trestán a zastane veškeré domácí a zahrádkářské práce dle rozkazů. Scénář vše urychlí. Podmínkou znalost práce na zahradě.

24letý plenkový fetišista hledá baculku 35–X let, která preferuje gumové kalhotky, plenky, přebalování, piss z kojenecké láhve a vše s tím spojené. Povolení od manželky mám.

Podala jsem si tel. inzerát box 1756. Láďo z Brna, mumlal jsi v telefonu tak, že ti nebyla rozumět ani adresa. Ozvi se a vyslovuj zřetelně. Náruživá tygřice střed. věku.

Bisex. 27/167 začínající otrok s vadou řeči nabízí své tělo k různým praktikám: O, A, kaviár, zlatá sprcha, mačkání kulí. Vše pro radost.

Lenka 20 let se zájmem o přírodu a zvířata hledá muže s výdrží pro občasné schůzky. O, F, výplachy nebo jen na pokec.

Najde se pro nazrzlou multiorgastickou Karin z Chomutovska tichý štíhlý muž, který se v ložnici promění v šavlozubého tygra?

30letý filozof perverze nabízí svá chlupatá prsa vašemu přírodnímu sektu. Momentálně ve výkonu trestu. Jaro 1998.

Pár hledá muže, který by nás bil a ponižoval kontrolou osobní hygieny. Zároveň bude očichávat pohl. orgány a konečníky. Něžný barbar.

O, A, F, piss, šlapání podpatkem po varlatech, závaží na pipce. Chci prožít vše, co existuje – vedoucí pracovník.

Jsi dobře situovaný otrok, který rád líbá nárty a chodidla baletky? Pak věř, že 24letá baletka (tč. bez angažmá) může být tvým splněným snem.

Chviličku.
Načítá se.
  • Jan Nejedlý

    (1971), učitel a novinář. Působil v Nových knihách, Lidových novinách, Tvaru. Na rozhlasové stanici Vltava má svůj pravidelný pořad o nových knihách.
    Profil

Souvisí

  • Mezi uměním a pornem
    Zdeněk Volf

    Eros slov (osobní sémiologie)

    V sázce, zdá se, zdaleka není nepřijetí vlastní tělesnosti, neschopnost se odvázat, vysvobodit z purismu doby a podobně, což jsou pravidelné argumenty v předmluvách/doslovech z erotických tisků. V sázce je rovněž možnost okorání, vyhoření a vpravdě ztráty životodárné obrozující potenciality milovat.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 13/2021
  • Mezi uměním a pornem
    Charles Duits

    Bbídáci

    Corinne kouří jako… chtěl jsem napsat jako profesor z francouzské koleje. Jelikož však schopnost způsobovat rozkoš není aktuálně na programu univerzitních studií, je toto přirovnání nepřesné, a tedy zavádějící.

    Beletrie – Próza
    Z čísla 13/2021
  • Mezi uměním a pornem
    Michal Šanda

    Mezi uměním a pornem

    „Celej večer tady to slovo lítá vzduchem. Koho napadlo bavit se o umění a o pornu je,“ zhluboka se nadechl a zařval: „ČURÁK!“

    Beletrie – Próza
    Z čísla 13/2021
  • Mezi uměním a pornem, Reflexe
    Radim Kopáč

    “Já jsem byl šťasten…”

    Sexuálním nocturnem vstoupil Nezval na nové území: území hlubinně zdrojované poezie, vytahující z nitra potlačenou vzpomínku jako tu nejlepší potravu pro fantazijní, očistné rozlety.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 13/2021
  • Mezi uměním a pornem, Osobnost
    Lukáš Senft

    Vacek, pornograf český

    Stáňa se přimkne k Frantíkovi, otočí se do kamery a s růžovými tvářemi zvesela prohlásí: „Dám tobě, Frantíku, dám ostatním. Vždyť já teď patřím družstvu! Já teď patřím všem. Každému podle jeho schopností, každému podle jeho potřeb.“ Symfonický orchestr, zatmívačka.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 13/2021