Každý člověk má místa, kde se cítí doma. Obvykle se na jejich vzniku a udržování nějak sám podílí. Ve výjimečných případech se objeví místo, o které jsme se nezasloužili, ale přitom je pro nás jako stvořené. Takový byl, takový je případ Fra, Éditions Fra, kavárny, knihkupectví, útočiště literární komunity na pražské vinohradské adrese Šafaříkova 15. Kavárny, do které v letech 2004 – 2023 musel zamířit každý, kdo přijel do Prahy za živou literaturou.

Osmý Ravt roku 2023 je drobným pokusem vrátit se do Fra, oprášit bar, vyndat židle a prožít znovu některá podstatná setkání. S gustem vytáhneme věci zametené pod metaforickým kobercem, labužnicky si znovu přečteme pár drbavých textů Petra Borkovce, vlezeme do foťáku Ondřeje Lipára – a díky editorce Ivaně Myškové a laskavosti řady autorek a autorů se seznámíme s částí nevydaného sborníku svědectví o Fra zkraje dvacátých let. Pakliže tu mýtus nebyl, pak se právě otevřela nebeská klenba a pluje vám vstříc, obklopen draky a najádami.

Osloveni byli všichni klíčoví hybatelé Fra a mnoho autorek a autorů, kronikářek a kronikářů z oněch blažených let. Někteří se rozhodli raději mlčky přitakat. Předem putuje omluva k těm, které jsem neoslovila, ač by promluvili rádi. Vaše vzpomínky a postřehy budou samozřejmě vítány v reakcích na toto číslo. Je dobře zamyslet se, zasnít se, zasmát se, nebýt z toho smutní. Nebýt z toho smutní.

Členění čísla je spíše symbolické, neboť každý jednotlivý příspěvek je pro celek stejně důležitý.

Z výše zmíněného nevydaného sborníku uvádíme texty Petra Hrušky, Anny Krátké, Josefa Straky, Kateřiny Rudčenkové a Jany Šrámkové. Další svědectví a shrnutí jedinečné role Fra v literárním životě posledních téměř dvaceti let přinášejí v tzv. anketě Jan M. Heller, Pavla Horáková, Vít Janota, Pavel Klusák, Alexej Sevruk, Olga Stehlíková, Josef Straka a Marie Šťastná.

Éditions Fra bylo (a je!) živá literatura. Literatura s komplikacemi. Někdy lehká a hravá, častěji složitá, hluboká, transformující. Živá tak, jak živou ji chceme mít, prožívat, proč ji píšeme, čteme, proč má a musí vycházet. Díky vám, Michale, Eriku, Petře, Ondřeji, Jitko, Zuzano, Jano, Violo… a vy všichni, milí, vzrušující lidé kolem slova, ve slovech, živí, mrtví, původní i přeložení, interpretující i interpretovaní. Fra tu zůstává a zůstane.