Stating the obvious

Vždycky to tak bylo. A už to tak není.
Co budeme dělat? To je nadělení!

Psychedelický a Blatný

„Přineste už konečně to chutney!“
Volal mlsně
Ivan Blatný.
Polopísečně se díval po sále,
Bylo to v Uppsale,
A mimo písek ještě drobné kamínky
V svých očích upínal na maminky,
Křehulinky,
Gerdy, Kunhuty.
Všechny je zmák, byl to pašák, to na tuty,
Ani nedutal, když v dudách kutal ryčný krystal zvuku ňader Gabriely Mistral.
Mistrně zesílil odér, byl to pozér, byl to
Pozemský posera s tlamou tak trochu ještěra
A ještě spíš ještěrky,
Oči mu zářily jak baterky, a přitom
Ždímal proton jako kruton, krutě, křupavě.
… anebo v Opavě?

Traktor

Traktor řídí starý satyr. Je vypasený,
Podnapilý, přes pole se strojem kvapí,
Porobit je nástrojem, spoře-chlípně ustrojen.
Pole orná koly drtí,
Rozráží půdu a orá zemi rozpálenou v záři.
Ustupuje jeho káře.
Rozpáře ji na kaši, jak káže
Podmíněnost jeho gáže.

Mazlíček

Par krůpějí chlamydie
Na konečku mého pyje
Nikoho snad nezabije,
Byť se třebas infikuje.
Lidi, že ta nemoc fuj je;
Nedobrým že jménem sluje;
Kontroverzní prý to hnůj je –
Nakažen ať onanuje.
Uvažte však, milí zlatí,
O nic hůře se s ní klátí;
Mazel umí být, i démon,
Roztomilá jak Pokémon,
Co víc, přátelé, si přát,
Než i s ní si nakládat?
Netřeba na ni přepravky,
Netrhá záclony;
Stačí jenom úzké plavky,
Nejlépe bez spony.
Netřeba ji venčit, dále,
Vyvenčí se sama;
Mazlíček to k pohledání!
Ať už pán, či dáma,
Jistě nemohou se zlobit
Pro takové zvíře;
Každé srdce musí dobýt
A obrátit k víře.
Každého hned ukonejší,
Každému je věrná:
Nezaběhne se; je zdejší,
Údržba neperná.
V zverimexu ku sehnání
Pravda sice není;
Jinde je však snadno k mání,
Zvláště po setmění.
Netrpí ni cestováním,
Nedostává hlad;
Krmit nechce, a i s praním
Drží majestát.
Ekologická je zcela;
Pralesy neničí;
Nemá totiž takřka těla,
Nikdy nezasyčí;
Neukáže nikdy drápky,
Nikdy nepokouše;
K údržbě mazlíček sladký
Ve zmetečném rouše.

Narkissos

[ozvěna věrná a vždy nová
oklamána oklamaným Narkissem
v jehož tragédii se též zračí
kterou pozměněnou vrací mu
ve mihotavém zrcadlení
Římského Ovidia Řeckých mýtů]

1. OZVĚNA (něčeho krásného) (fabula)

každý druh vášně je nový pro Narkissa
okouzlen v zřídle zapomíná
na zástup menších mýtických stínů
které se pro něj umořily v šepot a v strach

přec jen lesy vzývá a volá
„zda byl kdo krutěji postižen láskou“
(jak líčí médium Steibitz) a ozvěna
chlapci otázkou odpovídá

2. ODRAZ (pro smutné jelení oči) (moralitas)

věc samotná uniká je vytušená v matném víru vjemů rozborů a užitků
jelen se nechytí do sítě
jelen se chytí do cizího paroží
a zaklesnut mře a soka mřít vidí

Narkissos se neosvobodí,
uloven do své krásy klesne
do sítě z paroží z žuly
do sítnice po zemi se plazí
nahý ubohý a udolaný

věc samotná uniká jelen utíká
takový jelen nezachycen v sebe sám
ale oddán běhu síťoví vjemů rozborů a užitků
protrhá a pádí dál

takový jelen nezachycen v sebe sám
si les a lovce podmaní úpatími hor a srázy skal
z nichž strhá zvyklý klam
a sám sebe nerozeznává

věc samotná utíká je vytušená v blatném víru
vjemů rozporů a požitků
věci viděny jasně jeleny
nejsou věci jsou to oči
a mozky jejichž ozvěny se točí
v jasných zelených lesích

3. ZBYTEK

Teirésiás věští
dělení beze zbytku
na sluch na zrak na hmat

Kéfísos smysly pomíchá
a z činu výsledek vyvodí hned
dřív než Narkissos spatří sebe
dřív než spatří svět, než oddělen a zmaten
zarmoucen, pomýlen, zasvěcen
spatří svůj odraz nerozostřen
v mísící myslící řece

odrazu v zřídle jak se zřeknout
jak mu uniknout? zanikne
se zánikem oka
zbytek nikde snad
jen v rostlinném okvětí

z něhož se ozývá vzpomínka pokaždé nová pro Narkissa
který okouzlen v zřídle zapomíná
na zástup menších mýtických stínů
které se pro něj umořily v šepot a v strach

[V Římského Ovidia Řeckých mýtů
mihotavém zrcadlení
se pozměněna vrací mu
jeho tragédie též se zračí
oklamána oklamaným Narkissem
ozvěna věrná a vždy nová]

Balóny

Bezhlesné balóny zastavil žal.
Snesly se z nebe; den započal;
A ač jsem ten den celý chodil
Nenacházel jsem v něm Tebe,
Ty prý sám ses osvobodil,
Odletěl, a já zůstal.