Stating the obvious

Vždycky to tak bylo. A už to tak není.
Co budeme dělat? To je nadělení!

Psychedelický a Blatný

„Přineste už konečně to chutney!“
Volal mlsně
Ivan Blatný.
Polopísečně se díval po sále,
Bylo to v Uppsale,
A mimo písek ještě drobné kamínky
V svých očích upínal na maminky,
Křehulinky,
Gerdy, Kunhuty.
Všechny je zmák, byl to pašák, to na tuty,
Ani nedutal, když v dudách kutal ryčný krystal zvuku ňader Gabriely Mistral.
Mistrně zesílil odér, byl to pozér, byl to
Pozemský posera s tlamou tak trochu ještěra
A ještě spíš ještěrky,
Oči mu zářily jak baterky, a přitom
Ždímal proton jako kruton, krutě, křupavě.
… anebo v Opavě?

Traktor

Traktor řídí starý satyr. Je vypasený,
Podnapilý, přes pole se strojem kvapí,
Porobit je nástrojem, spoře-chlípně ustrojen.
Pole orná koly drtí,
Rozráží půdu a orá zemi rozpálenou v záři.
Ustupuje jeho káře.
Rozpáře ji na kaši, jak káže
Podmíněnost jeho gáže.

Narkissos

[ozvěna věrná a vždy nová
oklamána oklamaným Narkissem
v jehož tragédii se též zračí
kterou pozměněnou vrací mu
ve mihotavém zrcadlení
Římského Ovidia Řeckých mýtů]

1. OZVĚNA (něčeho krásného) (fabula)

každý druh vášně je nový pro Narkissa
okouzlen v zřídle zapomíná
na zástup menších mýtických stínů
které se pro něj umořily v šepot a v strach

přec jen lesy vzývá a volá
„zda byl kdo krutěji postižen láskou“
(jak líčí médium Steibitz) a ozvěna
chlapci otázkou odpovídá

2. ODRAZ (pro smutné jelení oči) (moralitas)

věc samotná uniká je vytušená v matném víru vjemů rozborů a užitků
jelen se nechytí do sítě
jelen se chytí do cizího paroží
a zaklesnut mře a soka mřít vidí

Narkissos se neosvobodí,
uloven do své krásy klesne
do sítě z paroží z žuly
do sítnice po zemi se plazí
nahý ubohý a udolaný

věc samotná uniká jelen utíká
takový jelen nezachycen v sebe sám
ale oddán běhu síťoví vjemů rozborů a užitků
protrhá a pádí dál

takový jelen nezachycen v sebe sám
si les a lovce podmaní úpatími hor a srázy skal
z nichž strhá zvyklý klam
a sám sebe nerozeznává

věc samotná utíká je vytušená v blatném víru
vjemů rozporů a požitků
věci viděny jasně jeleny
nejsou věci jsou to oči
a mozky jejichž ozvěny se točí
v jasných zelených lesích

3. ZBYTEK

Teirésiás věští
dělení beze zbytku
na sluch na zrak na hmat

Kéfísos smysly pomíchá
a z činu výsledek vyvodí hned
dřív než Narkissos spatří sebe
dřív než spatří svět, než oddělen a zmaten
zarmoucen, pomýlen, zasvěcen
spatří svůj odraz nerozostřen
v mísící myslící řece

odrazu v zřídle jak se zřeknout
jak mu uniknout? zanikne
se zánikem oka
zbytek nikde snad
jen v rostlinném okvětí

z něhož se ozývá vzpomínka pokaždé nová pro Narkissa
který okouzlen v zřídle zapomíná
na zástup menších mýtických stínů
které se pro něj umořily v šepot a v strach

[V Římského Ovidia Řeckých mýtů
mihotavém zrcadlení
se pozměněna vrací mu
jeho tragédie též se zračí
oklamána oklamaným Narkissem
ozvěna věrná a vždy nová]

Balóny

Bezhlesné balóny zastavil žal.
Snesly se z nebe; den započal;
A ač jsem ten den celý chodil
Nenacházel jsem v něm Tebe,
Ty prý sám ses osvobodil,
Odletěl, a já zůstal.