soumrak trakl
Při čtení traklova nachu / jsem poslouchal astmatickou bělost // ticha / století ztratilo svůj stín / a své meandry
dychtivý noční vítr si tiše / odnáší svůj stín / život řídne, houstne sen
Přec láska, jenom láska stojí za to, / vždy krásná bývá, neboť plamen svítí, / ať hoří chrám, či pazderna se vznítí, / ať žárem září železo, či zlato.