Milí čtenáři Tvaru,

devatenácté číslo jsme pochopitelně věnovali třicetiletému výročí Sametové revoluce, kdy byla u nás opětovně zavedena demokracie. S podobnými výročími mám vždycky jistou potíž. Zdá se, že se na ně zcela zákonitě pokaždé přilepí prázdná oslavná slova jako vosy na rozlitou malinovku. Oslavovat třicet let demokracie je vlastně v jádru oxymóron. Všechna ta „děkujeme, že můžeme“ trpí totiž jedním závažným myšlenkovým nedostatkem. Problémem není pociťování vděčnosti ani v obdivu k těm, kteří revoluční pohyb vyvolali, ale nepochopení obsahu demokracie. Oproti autoritářským a totalitním režimům, které samy sebe z podstaty rády chválí, si demokracie takový narcistní luxus dovolit nemůže. Jsem od přirozenosti extatický člověk, ale co se týče demokracie, snažím zachovat si střízlivé a kritické myšlení. Demokracie je systém, který musí sám sebe zpochybňovat, přehodnocovat, stále znovu sám sebe vystavovat znejišťujícím otázkám. Sám sebe prostřednictvím svých kritických občanů přehodnocovat. Posledních třicet let vyžaduje především hlubokou reflexi, v jakém stavu dnes demokracie u nás je. Kam jsme to vlastně dospěli…

Velmi mě rozzlobilo, když byl před časem vyřazen z jisté soutěže návrh studenta Jana Kvíze k listopadovému výročí, na němž jsme si mohli přečíst jména třiceti nejbohatších Čechů s nadpisem „Děkujeme, že můžeme“. Jeho myšlenkou bylo, že právě miliardáři dokázali nejlépe využít změny režimu a z ní plynoucích příležitostí k tomu, aby se měli výrazně lépe než ostatní. Odborná porota plakátek označila za nejlepší, ale spolku Děkujeme, že můžeme, který soutěž vypsal, se zdál málo oslavný. Dílo podle nich bylo kontroverzní tím, že na polistopadový vývoj umožňuje kritický pohled. Jenže právě kritická reflexe je tím, co listopadové výročí nejvíce potřebuje. Shodou okolností nás o pár týdnů později média informovala, že miliardář Petr Kellner kupuje nejpopulárnější televizní stanici Nova. A z toho jde na mě upřímný děs. Pokud k převzetí Novy dojde (stále zbývá naděje, že se tak nestane), můžeme se těšit na ultrakonzervativní masáže silně pročínského a proruského typu. Oligarchizace naší demokracie tak bude úspěšně pokračovat. Jako by nestačilo, kolik médií už skoupil náš premiér – miliardář. Je to nepěkný vývoj. Nelze než souhlasit se sociologem Stanislavem Bilerem, který před časem v A2larmu napsal:

Možná bychom se mohli třicet let po sametové revoluci přestat dojímat nad pádem komunistů a začít raději přemýšlet, jak svrhnout tuto novou mutaci feudalismu a oligarchie dřív, než nás všechny udusí. Možná bychom skutečně měli vyslyšet volání po návratu tradičních hodnot a oprášit zcela důsledně rovnostářské hodnoty liberální demokracie, které jsou nadřazeny zájmům party zbohatlíků z devadesátých let. Jinak to tady brzy nebude k žití.

Přeji vám kritické čtení.