Kovarik
Rozhovor s Mirkem Kováříkem

Jedna z chvil v životě, na které nejde zapomenout

Ptá se Svatava Antošová

Myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že texty beatnických básníků byly v totalitní době opravdu na hraně možnosti vyjevit veřejně názor na věci, jimž nebylo dopřáno jakékoli pozornosti.

Rozhovory – Rozhovor
Z čísla 5/2019

Letos 24. března oslaví 100. narozeniny jeden z amerických beatnických básníků, které dodnes uvádíš na českých literárních pódiích – Lawrence Ferlinghetti. Tvůj první dotyk s jeho poezií – kdy to bylo?

Někdy na samém počátku šedesátých let – a byl docela kuriózní. Odehrál se v kině Praha na Václavském náměstí, bohužel dnes už dvacet let zrušeném. Ne však při nějakém filmu, leč o přestávce! Jak bývalo tehdy zvykem, divák se mohl po týdeníku zvednout a jít si něco koupit k baru, což jsem právě činil. Ale nedošel jsem daleko. Najednou se na pódiu pod filmovým plátnem objevila skupina převážně mladých lidí a čelný z nich spíš vykřikl, než vyslovil onen pro mne první verš: „Pes kluše kam chce po ulici…“ Dnes vím, že byl z básně „Pes“ ze sbírky Lunapark v hlavě – tak přeložil Jan Zábrana její originální název A Coney Island of the Mind. Pochopitelně že na sebe strhl pozornost, zvláště když se při přednesu dalších veršů po jevišti pohyboval a různě se snažil i stylem chůze ozvláštnit dějovou strukturu textu. Dnes vím, že to byl Jiří Ostermann a ta parta s ním mladí herci a studenti DAMU. Pro své produkce později začali užívat vinárnu Viola na Národní třídě, dodnes fungující divadlo poezie! Mě tenkrát okouzlila i při dalších přednášených textech jejich uvolněnost, tímto stylem jsem poezii slyšel přednášet opravdu poprvé.

Kdy jsi ho začal recitovat ty sám a za jakých okolností?

Když dnes zkoumám časové parametry, bylo to opravdu osudové setkání. Začal jsem se pídit po textových zdrojích. Ferlinghettiho poezii vydalo tehdejší Státní nakladatelství krásné literatury a umění, národní podnik, jak zněl úřední název, v roce 1962. Před tím vyšly jeho básně v revue Světová literatura, kterou jsem si kupoval v Litvínově, severočeském městě, kde jsem tenkrát už druhým rokem vedl Docela malé divadlo – jedno z těch, jichž se na počátku šedesátek vynořil bezpočet. Nějakou dobu ovšem trvalo, než jsem se dověděl víc nejen o Ferlinghettim, ale i o celé beatnické vlně a všech souvislostech kolem ní. To už jsme měli v divadle za sebou úspěšnou premiéru první inscenace Bon jour, amour! čili Zpěvy sladké Francie v rouše zcela neotřelém, jak zněl podtitul. Měli jsme úspěch, dostali cenu za režii na Jiráskově Hronově v roce 1963 a pořad nakonec natočila i televize a my jsme hledali další básnické zdroje k inscenování. Ve Světovce vyšel pak výbor z Ginsbergovy poezie a zanedlouho po něm třetí z trojice beatniků Gregory Corso. Očaroval nás rovněž americký dramatik Edward Albee, jenž tvořil ze stejného zdroje, a tak nám začala narůstat řada „beatnických titulů“: první byl GC Recital, což byl Gregory Corso, jehož básně jsme prolínali s nahrávkami z litvínovských hospod: ptali jsme se aktérů pivních společenství, jaká by byla jejich poslední slova, kdyby měli opustit tento svět. Pamatuju si, že ta hospoda se jmenovala Rudý dům a nacházela se v litvínovské čtvrti Chudeřín. K inscenování Ferlinghettiho došlo v roce 1965, kde byl součástí úvodního bloku k poezii Walta Whitmana. Použili jsme v inscenaci Podivná stráž mix z beatnických textů a tam už byl Ferlinghetti bezpečně zakomponován hned za úvodním Ginsbergovým: „Jak jsem na tebe myslel dnes večer, Walte Whitmane…“

Které z jeho básní u publika nejvíc rezonovaly a které byly či stále jsou nejbližší tvému srdci?

Kdybych měl nějak charakterizovat spodní proudy v jeho poetice, řekl bych, že jsou to jakési zvláštní záchvěvy často na první poslech někdy až banálních pocitových skrumáží, které však Ferlinghetti dokáže obalit novými rekvizitami ze své imaginační zásobárny a dát jim neočekávaný tvar – viz texty jako například „Prádlo“, báseň, kterou jsem neváhal zařadit do svého repertoáru a říkám ji už skoro celé půlstoletí, stejně jako „Přelidnění“, humorně pojednanou vizi civilizační katastrofy, báseň bohužel stále nesmírně aktuální. Tyhle dva texty zůstaly stále blízké mému srdci, mám-li odpovědět na tvou otázku, nosím je v hlavě; pro mne je zásadní způsob říkat všechny takto vybrané texty zpaměti, jako by právě vyprýštily ze zřídel básníkovy imaginace.

Chviličku.
Načítá se.
  • Mirek Kovářík

    (1934) je divadelník, kulturní publicista, recitátor a propagátor moderní poezie, moderátor klubového a později i rozhlasového pořadu Zelené peří a hudebního festivalu Porta. Knižně vydal souhrn svých publicistických textů pod názvem ...
    Profil
  • Svatava Antošová

    (1957) je básnířka, prozaička a publicistka. V 70. letech vydávala své texty samizdatem, na počátku 80. let spoluzaložila Patafyzické kolegium Teplice – v té době publikovala v samizdatových časopisech Pako ...
    Profil

Souvisí

  • Nad knihou
    Martin Valenta, František Stárek ČuňasPodzemní symfonie Plastic People

    Jen vy jste byli skutečný underground

    Reflektuje Svatava Antošová

    Ten příběh začal v šedesátých letech 20. století, kdy se shodou okolnosti objevil na scéně Allen Ginsberg také. Ano, to je ta známá příhoda s králem studentského majálesu.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 5/2019
  • 02_SA_NADKNIHOU-obalka
    Nad knihou
    Rozhovor s Michalem Škrabalem

    Past na mamuta

    Ptá se Svatava Antošová

    Je fakt, že jsme Andrejovi v knize řádně naložili. Respektive naložili jsme mu my všichni mluvčí češtiny – asi nikdo se do aktuálního jazyka neobtiskl vice než on.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 2/2019
  • Karel Čapek
    Anketa s Václav Kahudou, Christou Rothmeierovou, Irenou Douskovou, Istvánem Vörösem, Janem Němcem, Petrou Dvořákovou, Kristinem Kilsti, Petrem Pithartem, Markem Tomanem, Milanem Uhdem, Gregem S. Evansem, Jiřím Kratochvilem, Janem Sokolem, Markem Hejdukem, Pierre Pe’Erem Friedmannem, Umarem Azzamem, Rádi al-Namasi, Salmou Berdychovou, Eyadem Alaminem a Mansourou Ez Eldinovou

    Nejen kánon, ale i kanón!

    Ptá se Svatava Antošová

    K letošnímu 80. výročí úmrtí Karla Čapka jsme připravili anketu, ve které jsme se zeptali jak českých spisovatelů, dramatiků či veřejných intelektuálů, tak i několika zahraničních bohemistů, zda a nakolik podle nich rezonuje Čapkovo dílo i v současnosti.

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 20/2018
  • Sokol_portret
    Rozhovor s Janem Sokolem

    Také evropské vlastenectví potřebuje podporu

    Ptají se Svatava Antošová a Lukáš Senft

    Všimněte si, že Češi, kteří se prosadili na světové úrovni, se často museli pohnout někam ven, pryč odtud – od Komenského po Formana. Moc by nedokázali, kdyby zůstali sedět doma.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 17/2018