My lidé se rádi považujeme za racionální bytosti. Schopnost rozumového zdůvodňování nám přijde natolik vlastní, možná až samozřejmá, že jsme si jako své druhové jméno dali latinské slovo sapiens, v češtině tradičně moudrý nebo rozumný. Avšak racionalita není vlastnost, jíž bychom byli automaticky vybaveni při narození, ani něco, co bychom si jednou osvojili a poté to měli trvale „zapnuté“. Jde spíše o vztahování se k okolnímu světu způsobem, kdy se rozhodujeme a chováme rozvážně na základě objektivního poznání, nikoliv impulzivně podle svých dojmů či emocí. Racionální myšlení a jednání tak vyžadují dvě věci: fakta a zvýšené mentální úsilí při nakládání s nimi. Jenže ne vždy máme přístup ke všem relevantním faktům a navíc naše mozky nechtějí (případně nezvládají) být pořád příliš namáhány. Proto se může míra racionality u jednoho a téhož člověka v různých situacích značně proměňovat. Když jí ubývá, objevuje se úrodná půda pro rozličné odchylky, které se nazývají kognitivní zkreslení.

Psychologie ve spolupráci s dalšími obory popsala už mnoho typů kognitivních zkreslení, jež ovlivňují lidské vnímání reality. Jedním z nich je frekvenční iluze, která spočívá v tom, že si najednou neustále všímáme něčeho, o čem jsme se dozvěděli (respektive si to začali uvědomovat) nedávno, i když se to kolem nás ve skutečnosti nevyskytuje častěji než dříve. Tím něčím může být například určitý výrobek, kapela, organizace apod. Anebo typicky třeba slovo či fráze, jak poukázal americký lingvista Arnold Zwicky, jenž v roce 2005 tento jev – do té doby známý jen jako Baader–Meinhof fenomén – poprvé označil právě termínem frekvenční iluze. Její příčinou, ale zároveň i důsledkem, je selektivní pozornost, tedy kognitivní proces způsobující podvědomé vyhledávání již známých podnětů a větší soustředění se na ně.

Jedné takové frekvenční iluzi jsem nedávno podlehl. V létě jsem si přečetl novou knihu historika Timothyho Snydera nazvanou Svoboda: Pět pilířů pro život v 21. století (Paseka/Prostor, 2025). Nechci se zde pouštět do sumarizace díla ani je recenzovat, jen pro kontext stručně předestřu hlavní tezi. Jak napovídá titul, středobodem knihy je pojem svobody. Snyder při jejím zkoumání vychází z myšlenek několika intelektuálek a intelektuálů (mimo jiných také Václava Havla), přičemž filosofické úvahy doplňuje o historická fakta i bystrá pozorování současnosti (většina textu vznikala v letech 2022 a 2023, takže vzhledem k překotnosti světového dění už jde spíše o nedávnou minulost). Leitmotivem pak je srovnávání dvou odlišných chápání svobody. Zatímco negativní pojetí ji vidí jen jako absenci všech omezení (především státní moci), pozitivní pojetí ji považuje za nejdůležitější hodnotu umožňující jednotlivcům i společnosti rozvíjet hodnoty další.

Když byl v období čtení Snyderovy knihy můj mozek průběžně vystavován úvahám o jednom pojmu, nabyl jsem brzy dojmu, že se o svobodě najednou mluví a píše snad úplně všude. Účastnil jsem se rozlučky se svobodou, narazil jsem na Chomského přednášku „Jazyk a svoboda“, neustále jsem v médiích viděl články a rozhovory o svobodě projevu, trhu, národů atd., a dokonce mi přišlo, že i v hudbě a výtvarném umění je tematizována nějak podezřele často. To už si mé věčně analyzující lingvistické já začalo klást otázku, jestli náhlá „všudypřítomnost“ svobody není ve skutečnosti způsobena selektivní pozorností a frekvenční iluzí. Pustil jsem se proto do zkoumání jazykového materiálu dostupného v Českém národním korpusu, abych si tuto hypotézu empiricky ověřil a mohl si znovu namlouvat, že jsem aspoň trochu racionální. Ostatně etymologie přídavného jména racionální nás zavede až k latinskému slovesu rērī, které lze přeložit jako počítat, a právě počítání výskytů (tedy frekvence) slov či jiných jazykových jevů představuje základ korpusové lingvistiky.

Co myslíte, jak analýza dopadla? Přiznávám, že použitá metodologie sice nebyla kdovíjak propracovaná, ale výsledky i tak poměrně spolehlivě vyvrátily, že by v poslední době došlo k nárůstu užívání lexémů svoboda a svobodný, a to v žádné skupině prohledávaných typů textů (v umělecké literatuře, odborné literatuře, klasické publicistice ani internetové žurnalistice). Při pohledu na celé zkoumané období (od začátku roku 1990 do letošního léta) se tak ukázalo, že zatímco cca od poloviny nultých let se relativní frekvence obou lexémů víceméně ustálila, takže mezi jednotlivými roky nedochází k zásadním výkyvům, naopak během let devadesátých byly užívány výrazně častěji, a to nejvíce hned v roce 1990. Že by to snad souviselo s událostmi roku předcházejícího, které si připomínáme na – ano, samozřejmě – Den boje za svobodu a demokracii?

Výsledky svého minivýzkumu jsem tedy vzal jako důkaz toho, že má mysl byla napadena kognitivním zkreslením, které se mi ale díky empirické práci podařilo odstranit, a tím jsem záležitost považoval za uzavřenou. Jenže po relativně klidných letních prázdninách se naplno rozjela zuřivá kampaň před sněmovními volbami, v níž se tím magickým slůvkem svoboda divoce oháněly snad všechny kandidující subjekty. A já si tak musel připomenout, že „tvrdá data“, jakkoliv pro seriózní vědu nezbytná, nemohou sama o sobě podat celistvý obraz naší sdílené reality. Co tím myslím? Tak například slogan „SVOBODA & PROSPERITA“ (ach, proč ten ampersand?) by s frekvencí svobody v žádném větším korpusu prakticky téměř nehnul. To ovšem nezohledňuje skutečnost, že při oblepení celé země plakáty a billboardy s tímto sloganem nebo jeho bezhlavém opakování v televizních debatách jsou danému slovu ve velmi specifických a poněkud nepřirozených kontextech dennodenně vystavovány miliony občanů. Takovou jazykovou situaci můžeme přirovnat k inflaci. Čím více se nějaké slovo užívá bezmyšlenkovitě, tedy bez ohledu na jeho význam a kontexty, tím menší pak má hodnotu, až se v nejzazším případě může stát prakticky bezcenným. Nechci tvrdit, že svoboda už takhle dopadla, ale předvolební souboje mi příliš optimismu ohledně jejího vývoje nedodaly.

Jestli si po přečtení tohoto článku začnete paranoidně všímat svobody na každém rohu, tak se omlouvám. Ale blíží se již zmiňovaný 17. listopad, tak třeba budete mít v tomto svátečním období alespoň téma k diskusi s přáteli. A možná se už brzy dozvíme, zda je svoboda v názvu hnutí SPD pozitivní, nebo negativní. Tip bych měl…