08_poezie_h
Miroslav Huptych

Prázdná sklenice (Věnováno přátelům ze spolku Oidipus a Allenu Ginsbergovi)

Přátelé oidipští
smrti se nemusíme bát!
Vždyť tolik lidí před námi umřelo
a zvládli to levou zadní
 
Co nám zbývá?
 
Nebát se
a umřít!

Beletrie – Poezie
Z čísla 1/2024

 

Viděl jsem nejlepší hlavouny své generace
jak letí vesmírem
zavěšeni ve vytahaných kšandách
kterak si letem světem honí EGO
a viděl ejakulace egonanistů
jak se kopírují a rozmnožují
na monitorech počítačů
jak se jejich Bytí proměňuje v bity – – –
Viděl jsem bývalé bítníky své máničkovské generace
zírat na displeje mobilů
zatímco kolem metelila Smrtka
jako o život
protože nestíhala kosit dobráky
zbitované generace
Viděl jsem sám sebe
hrabat prstíčkem v popelnici mobilu
Já popelář z popela zrozený
objevující rozkošná selfíčka
chlíp-nic
peleš-nic
neřest-nic
povětr-nic
nevěr-nic
soulož-nic
a spěchající do lož-nic
věčných to seme-nic
a naplňovaných stud-nic
i zad-nic – – – nestoud-nic
Viděl jsem
jak se v nejlepších psychoterapeutických hlavách mé generace
rozmnožuje a klonuje NIC
Hurá do piv-nic!
Hurá do már-nic!
Tohle je invaze
námi vypuzených tasem-nic
Tohle je kanonáda pšouků z našich houf-nic
Kdo si z nás střílí?
Není to Pan Strach?
Ano je to Pan Posraný
Strach z prázdných talířů a skle-nic
Strach z prázdnoty
Strach z dál-nic bez hra-nic
A dál už nic?
Kdopak to vykřikuje:  Nic!
Já muzikant!
To hulákají a skáčou ONI – hudlaři!!!
To jsou viníci našich příuš-nic!
Pro ty
co nechtějí slyšet
si zopakujme:
Copak si milánkové počneme s prázdnotou
nejen na dně skle-nic?
Vyblijeme to do zpověd-nic?
Co si počneme My nebožtíci – bez Boha?
My – bezdomovci létající přes oceán tam a sem
My – kteří kouříme bufo a zapíjíme ayahuascou
My – kteří polykáme andělíčky i s hvězdami
My – s básnickým střevem ucpaným nepoživatelným
ee-egem
My – kteří spolkli tátu i mámu
a nespočet udiček
se všemi háčky a vykřičníky
Blejt blejt blejt!
Vyblejt se naruby
ze všech žra-nic
ze všech mluv-nic
ze skřípění sa-nic
Viděl jsem borce s nejodolnějšími žaludky v mé generaci
dokonale vyblité z podoby
Sami sebou zahnáni do kouta
šeptají: Neboj se neboj
starý Ještěr tě miluje
Požehnaná Máma ještěrek
bude za tebe orodovat v hodině smrti tvojí
Mámo maminko
už jsem si to udělal sám
Už s tebou nebudu spát mámo
Fotra jsem odkrágloval
oči jsem si vydloubal
Jsem konečně někdo jiný
Jsem pomalu semletý z božích mlý-nic
Jsem vír atomů v prázdné sklenici
Jsem semtele co hubou mele
chytám vítr za ocas
a surfuji na vlnách oceánu
abych smyl svoje stopy v naplaveném písku

Přátelé oidipští
spát s mámou je krásný dětský sen
ale pro nás staré
je mámou a tátou
Oceán
Z něho jsme se vynořili
zaplavali čubičku prsa i motýlka
zatancovali v písku
a svoje si vypili až do dna
do prázdnoty
která je VŠÍM – – –

Přátelé oidipští
a všichni
kteří jsme v sobě ubezdušili Otce:
Necháme se vést jako slepci
za ručičku?
A kam jdeme?
Do tmy? Do světla?
Jen tak nazdařbůh?

Přátelé oidipští
smrti se nemusíme bát!
Vždyť tolik lidí před námi umřelo
a zvládli to levou zadní

Co nám zbývá?

Nebát se
a umřít!

A bude líp – – – – – – – – –

Chviličku.
Načítá se.
  • Miroslav Huptych

    (1952, Varnsdorf) je básník, aforista, výtvarník a arteterapeut. Publikoval šest básnických sbírek a knížku aforismů Hodinky s ohňostrojem. Vybral a uspořádal dvě knihy lidových pověr, léčebných návodů a zaříkávadel Černá slepice a Kdo pije vlčí mlíko. Spolueditor výboru z české ...
    Profil

Souvisí