Jednou si sedneme
a budeme si povídat
jednou to zkusíme docela obyčejně
jako by o nic nešlo

Budu ti vyprávět o parníku
který se zapomněl potopit
pro moji dětskou radost
Objasním ti princip úsměvu pod vodou
a najdu na tvé ruce tolik ticha
až ti to vezme dech
V tichu jsou samé krásné příběhy
krásné proto
poněvadž ještě nezačaly
a z jejichž konce si můžeš klidně vytvořit
jahodová pole nebo západy slunce
které máš tolik ráda

Jenom kdybych začal říkat cokoliv o lásce
to si hned mysli na něco svého
nebo si broukej
starou melodii

Když zhasne lampa
a tma vychladne
tiskne tvář do polštáře
stopu
kudy mizí poraněná zvěř
rány si vylízat
Jestli je někde blankytný ráj
patří tomu
kdo spí opřen o svou hvězdu

Literární soutěž „Louny 78“

Ve vinárně hotelu Modrá hvězda
k ránu
porotci na pokojích
rozepínají lyrické halenky
a pronikají k podstatě poezie

Zatímco Pavel Verner
začíná preludovat
na neviditelné housle
vyzve Zdeněk Lebl
sklenku vína
k tanci

Taktéž zapomenutá vidlička zatouží po ploužáku
se Sašou Berkovou

Ludvík Němec s jednou rukou
v děravé kapse
s druhou přitisknutou na srdci
krokem tanga křižuje parket

Zuzana Trojanová
protože už ví
že se zítra budeme fotit
u výlohy Nucený výsek
a tak s Pidou Kejhou
tančí
ostošest

Jen já netančím
protože mi židle
dala kopačky
a teď snuji teskné verše
pod stolem

Generace

Ráno stojíme před zrcadlem
jak u výslechu
a spaluje nás reflektor
vlastního studu

Chrstáme na sebe ledovou vodu
abychom procitli

Když procitneme
kloktáme
pachuť
včerejších debat
o smyslu
všeho

Kloktáme
a zní to jako koktání
utopenců

Není tu nikdo
kdo by nám bránil
vycenit na sebe zuby

Proradnost o svobodě

Trhám si bulíky od nosu
šlapu po růžových brejličkách
a vyhrabávám si zuby nehty
jámu

Udělal jsem se v existenci
sám pro sebe

Na samém dně
slyším sám sebe
jak syčím

Odtud však před sebou
už nezdrhnu

Nezbývá než se užírat
od ocasu
až k nicotě

která je hvězdou svobody

Proradnost neproradnější

Trhám koze chlup
na dlani ho všem ukazuji: Vlas děda vševěda!

Plazím se s pampeliškou v zubech
k oslímu stínu
a tkaničkou si ho přivazuji k noze

Lezu do ptačího hnízda
a nechám se krmit žížalami

Rybník Svět mě inspiruje
abych učil kapry zpívat
vánoční koledy

Když už jsem přesvědčen
že jsem už dost básnický
ucítím v ústech
háček všech háčků
a zaháčkovaný
jsem tažen vzhůru

—- do básnického pekla —

Diagnóza

Kdosi
jenž si nepřeje být jmenován
bere mou hlavu
do svých dlaní

Z očí mi vylétají vyděšení netopýři
když mě požádá: Vyplázni jazyk a řekni vše
                od ááá až do zet

Kdosi
jenž si nepřeje být jmenován
diagnostikuje: Záškrt jako prase

Budeš šest miliónů let
kloktat živou vodu
a příště
až zas budeš chtít něco psát
tak si to vycucej z dívčího prsu

Odhalení

Objevil jsem
v očních panenkách dcerky
svůj šišatý odraz

Tolikrát jsem hleděl ženám
chtivě do očí
a neviděl sebe

Je to
jako zírat na hvězdné nebe
a chtít vidět sebe
místo Boha