Milí čtenáři Tvaru,

v čísle 9 jsme se zaměřili především na anglofonní autorky a autory žijící v Praze. V tomto čísle naleznete jejich prozaické a esejistické texty a rovněž anketu s nimi. Tento spisovatelský okruh je částečně spojený s Pražským mikrofestivalem, který se od roku 2009 věnuje především progresivní literatuře, cizojazyčné i české. Je skvělé, že máme v Praze platformu, na níž se setkávají literáti z jiných zemí společně s autory domácími. Každá taková platforma potřebuje vynikající „spojky“; a tou je v našem případě překladatel David Vichnar. Bez jeho pečlivé a kvalitní práce by toto číslo jako celek sotva vzniklo. A samozřejmě významnou spojkou je básnířka, kritička, aktivistka a šéfredaktorka Psího vína Olga Pek, která je osobností tohoto čísla. Odhlédneme-li od organizačních a překladatelských aktivit, je Olga Pek tak trochu záhadou. Píše málo, a má dokonce etické pochybnosti, zda se může označovat za básnířku, ale dosud pokaždé, když nějakou báseň napsala, objevila se v ročence těch Nejlepších. Jsem rád, že při této úspornosti můžeme její novou básnickou tvorbu přivítat v Tvaru. Kdo mě zná, ví, že nejsem z konceptuální poezie kdovíjak nadšený. I v rámci tvorby Ondřeje Buddeuse dávám přednost jeho tradičnějším textům, třeba jeho vynikající poslední sbírce. Ze slovenských konceptualistů mám rád dílo Zuzany Husárové, pro jeho živost. Ovšem básně Olgy Pek – bez mučení přiznávám – hluboce obdivuji. Myslím, že Olga koncept prokrvila, proslunila, prodchla čímsi ryze enigmatickým, aniž by ustoupila ze svých náročných intelektuálních východisek. I proto bych si přál, aby psala víc. Také Psí víno, časopis, který řídí, mám rád coby živé a dynamické literární médium nejmladší poezie. Poslední počin tohoto periodika, anticenu Mokrá ponožka, kterou jsme inzerovali i v Tvaru, ovšem vítám méně. Tato cena si za cíl klade kultivovat literární kritiku a kýženého stavu chce dosáhnout udělováním anticeny za nehorší literární reflexe. Jistě, může mě mrzet, že první „výherkyní“ Ponožky se stala recenze Petra Kukala, kterou jsme otiskli v Tvaru. Ale to je nakonec vedlejší. V této zapšklé a zahořklé zemi je totiž dle mého soudu odsudků a zbytnělé kritičnosti příliš. Rakouský esoterický filosof Rudolf Steiner přirovnal kdysi uhranutí kritičností k fascinaci černou magií. Jistě, nechtěl říci, že každá kritika je nutně špatná, ostatně bez dobré literární kritiky se literatura neobejde, ale vystihl jeden podstatný rozměr. Tvar se od začátku mého působení v redakci pokouší o jiný přístup. I proto chystáme vlastní literární cenu, která rovněž zamýšlí kultivovat literární kritiku, ale pozitivním způsobem.

Přeji vám laskavé čtení.