Daňa Horáková

O Pavlovi

Reflektuje Františka Zezuláková Schormová
Recenze a reflexe – Recenze
Z čísla 19/2020
Chviličku.
Načítá se.
  • Daňa Horáková

    (1947, Grünbach, Sasko) je novinářka, politička, spisovatelka. Vystudovala filosofii na FF UK v Praze, v letech 1968–69 studovala teologii v New Yorku. Po návratu ze Spojených států se živila prováděním turistů, od roku ...
    Profil

Souvisí

  • Rozhovor s Daňou Horákovou

    Domov jsou pro mě především vůně

    Ptá se Svatava Antošová

    Zkrátka: Pavel po mně dupal, jen co jsem vystrčila hlavu, Milan zbožňoval můj mozek a vařil pro mně. V jádru se mi nemohlo přihodit nic lepšího než zažít je oba, protože jsem v tom prostoru mezi těmito extrémy mohla, ne, přesněji: musela uvažovat o tom, co je a co znamená emancipace.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 15/2020
  • Františka Zezuláková Schormová

    Divoké a vzácné životy kolem nás

    Když se Mary Oliverová ptá, co uděláme s „divokým a vzácným životem“, nejde jen o náš život, ale o životy všeho kolem nás, o životy, se kterými jsme nerozlučně spojeni.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 6/2019
  • Walt WhitmanListy trávy

    Jeden z výtržníků

    Reflektuje Františka Zezuláková Schormová

    V Listech trávy dochází k minimu sémantických posunů, největším přínosem tohoto překladu je ale čtivost. Nejde přitom jen o posuny, které reflektují vývoj jazyka od posledního překladu.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 13/2018
  • Karin LednickáŠikmý kostel. Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921

    Naivní kronika v přepychovém hávu

    Reflektuje Erik Gilk

    Jenže chyba lávky: autorčin klasický vševědoucí vypravěč, jakým psali venkovští realisté, nehodlá čtenáři něco pouze naznačit, nebo dokonce zatajit, ale vodí jej všude za ruku jako slepého.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 15/2020
  • Nad knihou
    Daniela ŠterbákováTicho: John Cage, filozofia absencií a skúsenosť ticha

    Všechno je hudba?

    Reflektuje Anna Luňáková

    Už Wolfgang Amadeus Mozart si všiml, že hudba je ukrytá nejen v notách, ale i v tichu mezi nimi, a jiní zas, že je lepší nemluvit, pokud slova nejsou lepší než ticho. V případě Johna Cage nejde jenom o „toho performera, co zahrál ticho“, ale o celý kontext myšlenkového pohybu, ve kterém jeho pokus vzniká.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 13/2020