Krize kolem Covidu-19 posloužila v celé Evropě jako katalyzátor a lakmusový papírek již dříve existujících tendencí. Platí to pro celou Evropskou unii, která v krizi nejprve odhalila svou nepřipravenost a poté poukázala na svou rozdělenost, než nakonec našla kompromisní řešení. Je to pravdou i v případě severojižního dělení eurozóny, s nímž se deset let po finanční krizi opět setkáváme. Také ve střední Evropě „koronavirový efekt“ zvýraznil již dříve markantní autoritářské tendence v Maďarsku a Polsku, a to i přesto, že země visegrádské skupiny prokázaly lepší schopnost čelit pandemii než země Evropy západní. Mezi oběma jevy však není pojítko, ačkoli právě to by nám rádi podsunuli přívrženci určité ideje epidemiologického nouzového stavu.

Maďarský premiér Viktor Orbán nechal 30. března schválit v parlamentu takzvaný Zákon o ochraně před koronavirem, který mu fakticky uděluje neomezené pravomoci. Může tak vládnout prostřednictvím dekretů, rušit stávající zákony nebo odročovat jejich platnost, a to bez časového omezení. Nový zákon navíc útočí i na to málo, co zbylo z nezávislosti médií, když hrozí až pětiletým trestem odnětí svobody těm, kdo by šířili „nepravdivé“ informace – nebo takové, jež by mohly znesnadnit zavádění vládních opatření proti koronaviru. V posledním žebříčku World Press Freedom Index se Maďarsko umístilo na 87. příčce, za Kyrgyzstánem a Sierrou Leone.¹ To bylo ještě před přijetím tohoto zákona.

Jak správně nakládat s nouzovým stavem

Nový zákon je přelomový, nejen co se týče zavádění nouzového stavu, ale především v autoritářské uzurpaci moci. Přijetí zákona proběhlo ve dvou kolech v kontextu šíření epidemie. 11. března vláda vyhlásila „stav nebezpečí“, s nímž počítá ústava. Ten byl původně schválen parlamentem – včetně opozice – na dobu dvou týdnů. Tento nouzový stav zaváděl uzavření hranic a povinnou karanténu pro Maďary vracející se ze zahraničí, uzavření škol a úřadů.

Následně pak bylo 20. března představeno upravené znění zákona, které nestanovuje žádný časový limit. 30. března parlament odhlasoval „Zákon proti koronaviru“.² Postavila se proti němu sice opozice, ale Fidesz disponuje dvoutřetinovou většinou, která ke schválení textu zákona stačí. Zákon dokončuje přijetí balíčku mimořádných opatření a mohl by být zrušen jedině na základě nepravděpodobného hlasování parlamentu, ze kterého se stala, slovy jednoho bývalého ministra spravedlnosti, „pouhá fikce“. Poslankyně Ágnes Vadaiová z (levicové) Demokratické koalice prohlásila:

Svěření neomezených pravomocí vládě nelze ničím ospravedlnit, a to v případě žádné vlády žádné země.

Dokonce i předseda nacionalistické pravicové parlamentní skupiny Jobbik řekl:

Neomezený mandát Viktora Orbána je neobhajitelný. To už bychom rovnou mohli Maďarsko prohlásit za království.

Orbánova odpověď parlamentu se dala předvídat:

Doba si žádá soudržnost národa, ne stranické potyčky.

Opozice je tak obviňována, že v době hrozícího nebezpečí rozbíjí národní jednotu.

Na maďarské reakci na epidemiologickou krizi je důležité si povšimnout následujícího: Orbánova vláda posílila trend nastolený v uplynulých letech, aby omezila daňovou kapacitu místních samospráv (mnoho velkých měst je od voleb do místních zastupitelstev v roce 2019 spravováno opozicí), a tedy i jejich schopnost efektivně zasáhnout v době epidemie Covidu-19. Zákon totiž umožnil převést podnikovou daň z (opozičního) města na kraj (ovladaný Fideszem).³

Budapešťský starosta tak sice nechal rozdávat roušky v metru, ale když virus zasáhl domovy seniorů, mohl Fidesz městskou samosprávu nařknout z neefektivnosti. Ustanovení zákona, které v celé Evropské unii vzbudilo největší pozornost, se týká určité formy státní cenzury (pět let za „šíření falešných informací“). Přichází v zemi, kde státní moc již nyní ovládá veřejnoprávní média a – až na výjimky – nepřímo i ta soukromá.

Nemenší pozornost si však zaslouží ještě jedno opatření: převzetí kontroly nad zhruba stovkou údajně strategických firem armádními složkami, které mají zajistit jejich fungování. Podle všeho se týká jak maďarských, tak zahraničních společností. Povolání armády na pomoc ohrožené ekonomice v rámci „nouzového stavu“ rozhodně neuklidní ty, které znepokojují chybějící mocenské protiváhy v zemi. Tento krok naznačuje, že se maďarská vláda připravuje na období po epidemii Covidu-19, nepochybně obtížné po ekonomické i sociální stránce vzhledem k tomu, že Evropa a zejména Německo, důležitý hospodářský partner Maďarska, očekává výraznou recesi. Jde tedy o preventivní opatření, než recese stihne destabilizovat stát i mocensky. Nové pravomoci se tedy mohou ukázat méně podstatné nyní, v době boje s epidemií, než v měsících, které budou následovat a kdy bude nutné čelit hospodářským dopadům pandemie.

Viktor Orbán byl na pandemii připraven stejně málo jako ostatní evropští lídři. Maďarské zdravotnictví ostatně již dříve poškodily rozpočtové škrty. Nouzový stav byl samozřejmě vyhlášen v mnoha zemích, ale opatření byla většinou zaštítěna na institucionální úrovni a především omezena časově. V Budapešti Viktor Orbán zneužil situace a v době nouze se posunul zase o něco dál v uzurpaci veškeré moci. Navazuje tím na kroky, které podniká už v době od svého nástupu. V roce 2010 se prezentoval jako ochránce obyčejných občanů před zahraničními bankami, jejichž půjčky (v eurech nebo švýcarských francích) se Maďarům honorovaným ve forintech nedařilo splácet. Faktické znovuznárodnění penzijních fondů se opíralo o tutéž argumentaci. V roce 2015 se Orbán stává ochráncem národa ohroženého „invazí“ migrantů z jiného kontinentu. Na hranici se Srbskem nechal postavit plot a využil protiuprchlické kampaně ke svému znovuzvolení. Dnes maďarský vůdce zužitkovává podobným způsobem koronavirovou pandemii: ochránci národa nesmí nikdo v jeho misi překážet. S každou novou krizí umožňuje narativ národa v ohrožení posílení jeho moci.

Není známo, zda Orbán četl Machiavelliho, ale očividně si přisvojil myšlenku, že také krize mohou být mocenskou příležitostí. K této myšlence, že výjimečný stav (ať už epidemiologicky, či bezpečnostně) představuje příležitost k nastolení vlády silné ruky, se nedávno vrátil také italský filosof Giorgio Agamben.⁴

A contrario známe také myšlenku politického šoku či státního převratu, jenž umožňuje radikální změny v ekonomickém i společenském řádu, přezdívané „šoková terapie“.⁵ Orbán si vypůjčuje z obou konceptů něco: koronavirovou krizi využívá jako urychlovač svého postupného ovládnutí všech mocenských pák a díky pravomocem, které mu nouzový stav dává, předjímá druhou fázi, tedy nejvážnější ekonomickou krizi od roku 1929, jíž se obávají všechny evropské vlády. Jak víme, krize třicátých let vedla v jedné části světa k Rooseveltově Novému údělu, v jiné naopak k vzestupu fašismu. Nacionalističtí populisté, kteří jsou nyní v opozici (Salvini, Le Penová, aj.), se během epidemie ocitli stranou; situace totiž nahrávala podpoře snah vynaložených současnými vládami. Ale tohoto sjednocujícího, obranného reflexu využili i populisté, kteří jsou u moci, jako právě v Maďarsku. Usoudili (zřejmě oprávněně), že období po pandemii, poznamenané zhroucením ekonomiky, bude pramálo příznivé proevropským liberálům. Hranice mezi demokracií a autoritářským režimem je tak stále rozostřenější a Viktor Orbán není jediný, kdo se v kontextu pandemie snaží posílit autoritářské rysy své moci.⁶

Kvalifikovat režim Viktora Orbána zůstává nadále obtížné. Slovy Andráse Bozókiho, profesora Středoevropské univerzity v Budapešti, která se v září 2019 musela pod politickým tlakem přestěhovat do Vídně:

V posledních deseti letech mnoho lidí tvrdilo, že věci už nemohou být horší, a přitom k tomu právě došlo. Možná nedokážeme narýsovat dělicí čáru mezi demokracií a diktaturou. Je však jasné, že směřujeme spíš k tomu druhému.⁷

Ještě před novým „Zákonem proti koronaviru“ mnoho pozorovatelů soudilo, že po třetím Orbánově vítězství v parlamentních volbách na jaře 2018, kdy si Fidesz opět zajistil dvoutřetinovou většinu v parlamentu, byl tento práh překročen. Larry Diamond ze Stanfordovy univerzity tak hovoří o „smrti demokracie v Maďarsku“.⁸ Podle Zsuzsanny Szelenyiové, maďarské socioložky a bývalé poslankyně „původního“ Fideszu ze začátku devadesátých let, tedy z doby, kdy šlo o liberální stranu (sic!), nastolil Viktor Orbán „novou formu změny režimu, aby upevnil svou moc“.⁹ Slovy historika Timothyho Gartona Ashe:

Fidesz u moci tak dobře prostoupil státní administrativu, že je Maďarsko opět státem jediné strany.¹⁰

Peter Kende, ředitel nedávno zrušeného budapešťského Institutu 1956, tvrdí, že Viktor Orbán sice není Perón ani Salazar, ale lze u něj najít ideologickou spřízněnost s Maďarskem admirála Horthyho (Miklós Horthy vykonával funkci hlavy státu v letech 1920–1944 – pozn. red.).

S nástupem „neliberální demokracie“, jak ji nazval Viktor Orbán v roce 2014, jsme se posunuli k hybridnímu režimu, kdy se konají svobodné volby, ale jejich průběh je ovlivněn nerovným přístupem ke stále omezenější veřejné sféře. Zákonem z 30. března 2020, který uděluje Orbánově vládě plné pravomoci, tedy došlo k dalšímu posunu po šikmé ploše k „volebně-autoritářskému“ režimu. Poslední zpráva Freedom House už neřadí Maďarsko mezi demokracie. Na mezinárodní úrovni tak jde o nejradikálnější odklon od demokracie za posledních deset let a Evropskou unii staví před nepříjemnou otázku: do jaké míry může ve svém středu snášet režim, který již není liberální demokracií?¹¹

Jak střední Evropa čelí koronaviru

Země střední Evropy (zde jde o visegrádskou skupinu) mezi 11. a 12. březnem přijaly nějakou podobu „nouzového stavu“, ale nesledovaly nutně cestu vytyčenou maďarským protikoronavirovým zákonem. Země Visegrádu netvoří jednolitý blok: Orbánovo Maďarsko nenapodobují, jen se tu na něj neukazuje prstem.

Polsko si našlo jiný způsob využití krize k politickým účelům, ale v opačném gardu: zatímco v Maďarsku nechala vláda ve stavu nouze schválit mimořádný zákon, v Polsku to byla opozice vůči vládě Práva a spravedlnosti (PiS), kdo žádal vyhlášení „nouzového stavu“, který by umožnil odklad prezidentských voleb, jež se měly konat v květnu. Předvolební průzkumy ukazovaly na pravděpodobné znovuzvolení prezidenta Andrzeje Dudy, což podnítilo vládu, aby si pospíšila a 7. dubna nechala parlament schválit novelu volebního zákona, umožňující všeobecné hlasování na dálku ve volbách, které se měly konat 10. a v případě druhého kola 24. května. Podle bioetické komise polské Akademie věd

je konání prezidentských voleb [v květnu] morálně nezodpovědným a právně nepřijatelným rozhodnutím.

Vláda nakonec čtyři dny před volbami ustoupila a odložila je zřejmě na konec června. PiS Jarosława Kaczynského zůstává za všech okolností privilegovaným partnerem Orbánova Fideszu a není překvapením, že vůči Zákonu o ochraně proti koronaviru schválenému v Budapešti nevyjádřila tato strana sebemenší výhrady.

Stejné je to i v České republice: vůči Viktoru Orbánovi, kterého český premiér Andrej Babiš považuje za „přítele“, nezazněly ani výtky, ani kritika. Babiš, proti němuž je vedeno soudní řízení kvůli možnému zneužití evropských dotací Agrofertem (firmou, kterou nepřímo vlastní), čelil opakovaně během celého uplynulého roku protestům. Přinejmenším prozatím obrátil situaci ve svůj prospěch, když v koronavirové krizi přijal velmi brzy drakonická opatření a přednesl projev, který novináři uvítali a hodnotili jako „státnický“. Jinak řečeno: Babiš, proti němuž před rokem v ulicích demonstroval čtvrtmilionový dav, dovedl využít krizi k apelu na jednotnost, a postavit se tak roztříštěné parlamentní opozici i občanské společnosti, uzavřené v karanténě a zmobilizované… k šití roušek.

Slovensko zastihla epidemie Covidu-19 v době, kdy nastupovala nová vláda, vzešlá z parlamentních voleb 29. února. Tu vede Igor Matovič, vůdce hnutí Obyčejní lidé, které vládne spolu s dalším uskupením s nevyjasněným politickým profilem Jsme rodina. Voliči sesadili po dlouhém vládnutí levicové národovecké populisty, stranu Smer bývalého premiéra Roberta Fica, a nahradili je pravicovými populisty, jejichž jediným politickým programem je tvrdě bojovat proti korupci a „vyčistit Augiášův chlév“.¹² Současně stojí v čele státu prezidentka Zuzana Čaputová, bývalá advokátka vzešlá z občanské společnosti, která byla v roce 2019 zvolena na základě svého liberálního a proevropského programu. Pravděpodobně pod jejím vlivem učinil šéf slovenské diplomacie – přestože se Bratislava nepřipojila k prohlášení ministrů zahraničí Evropské unie z 1. dubna 2020¹³ – krátké prohlášení vyjadřující podobné obavy.

Vedle Orbánova případu se nabízí několik dalších postřehů k dopadu koronavirové epidemie na země střední Evropy a k jejich reakcím. Tyto země jsou pandemií zasaženy mnohem méně než některé země západní a jižní Evropy, jako např. Británie, Itálie, Španělsko či Francie. Neexistuje jednoduché vysvětlení situace, můžeme však načrtnout několik možných odpovědí. Za prvé a především: země střední Evropy (včetně Rakouska) přijaly velice brzy velmi restriktivní opatření, a to ještě před tím, než se na jejich území objevila ohniska šíření nákazy (na začátku března): uzavření hranic, včetně těch se sousedy z EU, nošení roušek, dvoumetrová vzdálenost mezi dvěma osobami. V tomto ohledu lze ostatně pozorovat stupňovitý přechod mezi relativní laxností liberálních zemí západní Evropy (Británie, Nizozemí) přes přechodné situace (Německo, Francie) až po „přísné“ země střední Evropy. Tyto rozdíly, podstatné v prvotní fázi epidemie, se postupně setřely. S druhou hypotézou přišla Lyubima Despotova, předsedkyně Bulharské společnosti pro paliativní medicínu: rozdíly v šíření Covidu-19, jež můžeme pozorovat na mapě, odpovídají rozdílům v počtech osob očkovaných BCG vakcínou proti tuberkulóze.¹⁴ Země, které toto očkování zrušily, jsou mnohem více zasažené, což platí např. pro západní Německo oproti Německu východnímu. Třetí hypotéza se odvíjí od méně intenzivního cestovního ruchu, takže občané zemí střední Evropy se relativně méně setkávají s lidmi cestujícími z Číny než ti v západní Evropě.

Země střední Evropy mohou být potěšeny, že pandemii celkově odolaly lépe než země na Západě, které za normálních okolností nešetří radami na účet těchto stále takzvaně „nových členů“ Evropské unie. V regionu se lze ostatně dočíst nebo doslechnout následující výtku: během koronavirové krize, stejně jako během předchozích krizí (ekonomické a migrační), Evropa jako taková nedovedla zasáhnout a státy střední Evropy se s těžkostmi dokázaly vypořádat mnohdy lépe než jejich západní partneři, dokonce se v lecčems považují za průkopníky. Jedině Německo, a nikoli Evropa, si ponechává ve věci řešení pandemie, stejně jako tomu bylo za ekonomické krize, pozici referenční země.

Evropská dimenze

Nesnadné hledání evropské odpovědi na hospodářskou recesi, která naváže na koronavirovou krizi, potvrdilo přetrvávající rozdělení sever-jih, jež se objevilo po finanční krizi na konci předchozího desetiletí. Politické reakce na zákon, který dává Viktoru Orbánovi plnou moc, zrcadlily spíše západo-východní rozdělení starého kontinentu.

Viktor Orbán byl nepochybně přesvědčen, že v nouzi epidemiologické krize nebude Evropa dohlížet příliš bedlivě na vnitřní politiku svých členů. Reakce byly opatrné, nicméně okamžité. Již druhý den po přijetí výše zmíněného zákona v Budapešti připomněla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leye­nová, aniž zmínila Maďarsko, povinnost všech států EU zachovávat základní práva a demokratické hodnoty. Předseda Evropského parlamentu, David Sassoli, byl explicitnější a 1. dubna požádal Evropskou komisi, aby posoudila slučitelnost nového maďarského zákona s článkem 2 Smlouvy o Evropské unii. Prohlásil:

Podle nás musejí parlamenty nadále fungovat a tisk musí zůstat svobodný. Nikdo nesmí zneužít pandemie k tomu, aby podkopal naše svobody.

Prohlášení ministrů zahraničí třinácti členských zemí EU, k nimž se přidaly všechny tři pobaltské státy, také posílilo vyjádření společného postoje. Opatrnější byla komisařka Věra Jourová, která má v popisu práce dbát na právní stát a evropské hodnoty. V Otázkách Václava Moravce (ČT 19. 4.) na moderátorův dotaz, jestli něco „hrozí Maďarsku za porušování unijních smluv“, odpověděla:

Zatím nikoliv, protože Maďarsko zatím nepřijalo takový dekret, který by odporoval evropským právním předpisům.

Tímto výrokem se okamžitě oháněl mluvčí maďarské vlády Zoltán Kovács (BBC World Service 20. 4.) a připsal kritiku Maďarska levicově liberálním kruhům v EU. Komisařka opakovala svůj výrok 29. 4., a to už Orbán se zadostiučinením žádal rovnou omluvu od svých kritiků – tentokrát především v řadách pravicové Evropské lidové strany (ELS).

„Maďarská otázka“ byla v Evropě výslovně nastolena poté, co evropský parlament v září 2018 odhlasoval zprávu vypracovanou Judith Sargentiniovou, která tvrdí, že Budapešť pošlapává hodnoty Evropské unie, a která požaduje aktivaci článku 7 Smlouvy o Evropské unii, což by mohlo vést k pozastavení hlasovacího práva Maďarska v evropských institucích. Jelikož by to vyžadovalo jednomyslnost, zůstává aplikace článku jen teoretickou možností. Pro aktivaci nebude hlasovat žádný z členů Visegrádské skupiny; ne proto, že by nutně schvalovali všechny Orbánovy kroky, ale proto, že nemají rádi vměšování Evropské unie do vnitrostátních záležitostí a říkají si, že by se podobný postup mohl v budoucnu týkat i jich. Za těchto okolností je privilegovanou platformou pro diskusi nad „případem Orbán“ Evropská lidová strana (ELS), do níž patří i Fidesz.¹⁵ ELS je rozdělena mezi přívržence dočasného pozastavení členství (ti od minulého roku převažují) a přívržence vyloučení Fideszu.

Když Budapešť přijala Zákon o ochraně proti koronaviru, předseda ELS v Evropském parlamentu Manfred Weber (CSU) to nekomentoval. Dopis, který podepsalo třináct politických stran včetně polské Občanské platformy, jež se přidala z iniciativy Donalda Tuska, hlásal přijetí tvrdé linie. Prozatímní předseda ELS Donald Tusk, bývalý polský premiér, odstupující předseda Evropské rady a nesmiřitelný odpůrce strany PiS Jarosława Kaczyńského, v listopadu 2019 v přelomovém projevu na summitu ELS vyhrotil otevřený spor s Orbánem, který se rád stylizuje do role ochránce pravých křesťanských konzervativních hodnot evropské pravice:

Dovolte mi, abych se vyjádřil zcela jasně: pokud jste proti právnímu státu a nezávislému soudnictví, nejste křesťanský demokrat; pokud nemáte rád svobodné sdělovací prostředky a nevládní organizace, pokud tolerujete xenofobii, homofobii, nacionalismus a antisemitismus, nejste křesťanský demokrat; pokud stavíte stát a národ proti svobodě a důstojnosti jednotlivce nebo nad ně, nejste křesťanský demokrat; pokud si přejete konflikty a rozpory ve světě a uvnitř Evropské unie, nejste křesťanský demokrat; pokud podporujete Putina a útočíte na Ukrajinu, pokud se stavíte na stranu agresora a proti obětem, nejste křesťanský demokrat; pokud chcete západní model liberální demokracie nahradit východním modelem ‚autoritářské demokracie‘, nejste křesťanský demokrat.

Opatrnost Evropské komise lze chápat; není snadné vládám členských zemí nastavit zrcadlo, klást nepříjemné otázky a případně také jednat. To dělal v minulé Komisi holandský komisař Frans Timmermans a pochopitelně nebyl oblíben ani ve Varšavě, ani v Budapešti. Něco jiného je vyložená slabost či dokonce nesmyslná podpora toho, čemu chceme zabránit. Téhož dne, kdy Viktor Orbán nechal schválit Zákon o ochraně proti koronaviru, přijala Evropská unie tzv. Coronavirus Response Investment Initiative s rozpočtem 37 miliard euro rozdělených nikoli podle potřeb nejzasaženějších zemí, ale podle platného rozdělení strukturálních fondů. Itálie tak dostala 0,1 svého HDP, Španělsko 0,3% svého HDP a Maďarsko 3,9% svého HDP. Zatímco Itálie, země nejvíce postižená Covidem-19, dostala 2,3 miliardy eur, Maďarsko, málo postižené a s šestkrát menším počtem obyvatel, dostalo 5,6 miliard eur. Je absurdním důsledkem evropského systému přerozdělování, že dokonce ani fond vytvořený za účelem řešení konkrétní krize není možné správně zacílit. Na obecné úrovni to poukazuje na otázku vztahu mezi rozpočtovou solidaritou v EU a (ne)respektováním právního státu. (Po uzávěrce tohoto čísla Tvaru vznikl z iniciativy Angely Merkelové a Emmanuela Macrona nový program investic na hospodářskou obnovu po krizi způsobené koronavirem, který počítá s dalšími 500 miliardami eur pro země a sektory nejhůře postižené pandemií – pozn. red.)

Závěrem:

• I. Ve způsobech, jak národovečtí populisté využili současnou epidemiologickou krizi, lze vypozorovat rozdíl. Ti, kdo se dostali k moci nedávno (Donald Trump či Jair Bolsonaro), pandemii, a tedy i možnost jejího politického využití, podcenili. Etablovanější populisté (Viktor Orbán či Naréndra Módí) byli pohotovější a dokázali posílit autoritářské rysy svých režimů. Nabízí se samozřejmě otázka, jak odlišit legitimní nouzová opatření, jež přijala většina demokratických vlád v Evropě, od těch, v nichž se zračí autoritářské tendence. První důležitý prvek, jehož si můžeme všimnout, představuje omezení nezávislosti a svobody médií, stejně jako oslabení opozičních sil a parlamentních institucí. Jinak řečeno: v evropské odpovědi na maďarskou či polskou situaci je třeba vzít v potaz inkluzivní (či naopak neinkluzivní) charakter nouzových opatření. To je důležitější než samotný časový limit výjimečných opatření. Máte-li v parlamentu dvoutřetinovou ústavní většinu, můžete si dovolit zrušit výjimečný stav a převést některá klíčová opatření do upravené legislativy. Tato opatření (média, armáda, finance měst) prohlubují marginalizaci opozice. Před deseti lety ruský liberální politik Boris Němcov, zavražděný v Moskvě v roce 2015, řekl: „Byli jsme opozice, dnes jsme disent.“ Něco podobného čeká opozici maďarskou.
• II. Absence Evropy a její rozdělení v krizi Covidu-19 ponese dlouhodobé následky na vnitřní i geopolitické úrovni. Z tohoto konstatování vyšel Viktor Orbán a 27. března tak mohl prohlásit: „Pokud jde o pomoc spojenou s koronavirovou krizí, Maďarsko obdrželo podporu ze strany Číny a Turecké rady (sdružení turkofonních zemí).“ Čínská „roušková diplomacie“ se týká celé střední Evropy i Balkánu. V době, kdy Brusel zakazoval vývoz respirátorů mimo území Evropské unie, prohlásil srbský prezident Aleksandar Vučić: „Evropská solidarita je jenom pohádka, spolehnout se můžeme jen na Čínu a Rusko.“¹⁶ Země EU (Německo, Francie a další) poslaly začátkem února do Číny 56 tun zdravotního materiálu, který dva měsíce poté postrádaly a musely jej z Číny kupovat!
• III. Soudržnost EU v době přechodu epidemiologické krize v krizi ekonomickou bude stejně důležitá jako její postoj k ochraně hodnot právního státu. Viktor Orbán totiž stejně jako další, během pandemie méně viditelní nacionalisticko-populističtí evropští politici, opakuje, že v době epidemiologické (či jiné) krize tvoří národní stát a národní solidarita ten nejefektivnější obranný val. Tito politici sázejí na oslabení liberálních demokracií a Evropské unie a doufají, že sami díky tomu po krizi posílí. Evropská unie bude muset v následujících měsících (a letech), kdy ji čeká vážná hospodářská recese a s ní související pokušení ustoupit z vydobytých pozic, hájit své hodnoty a principy právního státu, na nichž je založená.