(1963)
je jedním z předních kritiků afrikánského literárního systému a způsobu, jakým diskriminuje spisovatele tmavé pleti. První básnická sbírka mu vyšla v roce 1983 a od té doby vydal jedenáct básnických sbírek a dvě sbírky povídek. Jeho poezie se vyznačuje především tematizací lidské sexuality a jejím spojením s prostitucí a drogami. Lidský život je podle něj nesmyslný a banální a člověk z podstaty zlý a krutý. Tento pochmurný náhled na svět a lidskou společnost du Plessisovi vysloužil přezdívku „kazatel nihilismu“ (evangelis van die nihilisme).