Profil čísla
16|2017
Tvar_16_2017:Sestava 2.qxd

Saša Uhlová pro české sociální myšlení udělala svojí reportáží víc než deset levicových teoretiků dohromady za deset let. A čím? Radikální empatií.

Milé čtenářky a milí čtenáři Tvaru,

se Sašou Uhlovou se v českých médiích roztrhl pytel. A není divu, vždyť její projekt Hrdinové kapitalistické práce nemá, jak řekl Jindřich Šídlo, v dějinách české žurnalistiky obdoby. A zájem přichází i ze zahraničí. Jedna německá televize prý připravuje o projektu pořad s příznačným názvem Odvrácená strana českého hospodářského zázraku. A skutečně, podíváme-li se na makroukazatele naší ekonomiky, musíme si poblahopřát, aktuálně jsme podle velkých čísel zřejmě nejúspěšnější zemí v Evropě. Aha? Ouha! Je asi něco shnilého v království českém. A právě projekt Sašy Uhlové jednu z těchto špatností demaskuje. Jak můžou v tak bohaté zemi brát lidé tak nízkou mzdu a pracovat za tak příšerných a nelidských podmínek! Když naše redaktorka Svatava Antošová vzpomíná na obdobné podmínky v zaměstnáních za minulého režimu, lze si pomyslet, dobrá, to byl minulý režim, česká ekonomika byla tehdy sedmdesátá na světě, prostě děs běs… Ale dnes? Proč se v jedné z nejbohatších zemí světa musí žít některým lidem takhle? To nedává smysl. S jedním kamarádem politologem si občas říkáme (spiklenecky za zády našich radikálnějších přátel): dobrá, když už máme ten hrozný kapitalismus, tak ať aspoň funguje jako v Norsku nebo Švýcarsku! Ekonomicky na to máme. Zpět ale k Saše Uhlové. To, že odhalila, jaké poměry panují v některých zaměstnáních a jak se v nich zachází s lidmi, je nejpodstatnější. Ale důležitá je i její metoda! Saša se s lidmi na dně společenského žebříčku ztotožnila. Stala se jednou z nich, pracovala s nimi. A protože Sašu osobně znám, vím přesně, jaká kvalita jí k tomu, aby byla důvěryhodná, posloužila – její ohromná, nespoutaná lidskost a bytostný soucit. Tuhle živelnou lidskost pokládám za důležitější než ideologické rozumy. Saša Uhlová pro české sociální myšlení udělala svojí reportáží víc než deset levicových teoretiků dohromady za deset let. A čím? Radikální empatií. Tím umožnila i ostatním, aby si konečně alespoň trochu představili, jak se v téhle zemi také žije. A co je nejúžasnější, vím od Saši, že se jí od té doby ozývají lidé pracující v oněch peklech, včetně odborářů, a cítí se být posíleni, protože mají konečně pocit, že se jich někdo zastal! Jsem rád, že vám vedle rozhovoru se Sašou Uhlovou můžeme nabídnout také něco, co v jiném médiu nenaleznete, totiž exkluzivní ukázku ze Sašina deníku, který si během svého projektu psala.

A když už jsme u exkluzivních materiálů: V čísle naleznete dosud nepublikované překlady básní Johna Ashberyho z dílen Sylvy Ficové, Tomáše Gabriela a Milana Děžinského. Ashbery byl pro mě jedním z největších básníků naší doby. Zasloužili bychom si zas nějaký nový výbor z jeho básní. Třeba se tahle drobná antologie v Tvaru stane jeho základem…

Přeji vám empatické čtení!

AB
Rozbalit Sbalit editorial Adamu Borziče

To hlavní

  • Nekrolog za John Ashbery

    Za Johnem Ashberym

    Vzpomíná Sylva Ficová

    Ashberyho poezie často působila odtažitě a záhadně, mnohé dráždila, zneklidňovala a mátla a vždy se vzpírala jednoznačným výkladům a škatulkám.

    Drobná publicistika – Nekrolog
    Z čísla 16/2017
  • Přestože násilí, nesvoboda a společenská hierarchie spojená s prací přetrvává, prochází svět produktivní činnosti jednou z největších proměn v moderních dějinách.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 16/2017
  • Deník
    Saša Uhlová

    Už mě nikdo nepoznává

    Zbytek dopíšu zítra, jsem mrtvá, ale dnes pustili Kajínka, jak jsem zjistila po návratu domů. V Albertu to pochopitelně nikoho nezajímalo o nic víc než pád nepád vlády.

    Reportáže – Reportáž
    Z čísla 16/2017
  • Tato upozaděná, skrytá a nepochybně i vědomě potlačovaná sexualita zčásti explicíruje i činy mužů, kteří pro královnu Viktorii rozšiřovali britské impérium…

    Esejistika – Esej
    Z čísla 16/2017
  • Nad knihou
    Zuzana Vlasatá, Jakub PatočkaŽlutý baron. Skutečný plán Andreje Babiše: Zřídit stát jako firmu

    Byl jsem jako v sendviči

    Reflektuje Svatava Antošová

    Jestli kniha Zuzany Vlasaté a Jakuba Patočky na něco apeluje, pak na to, abychom se měli na pozoru před každým, kdo by chtěl demokratické instituce (z)řídit jako firmu…

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 16/2017

Další texty

Chviličku.
Načítá se.