Marie_Stastna
Marie Šťastná

Některá slova nejsou určena k hlasitému vytleskávání

Jezdím vlakem
Do jiného světa jiného města jiného života jezdím vlakem
Život který jsem chtěla před patnácti lety
ale nesměj se bez odvahy bez shovívavosti
a kdo ji dnes nemá nemá nic

Beletrie – Poezie
Z čísla 3/2020

* * *

Přicházím téměř nevhod a už ve dveřích si pletu obličeje
Dva dny hledám dřevěné prkno které nutně potřebuji
a v rozhodujícím okamžiku za mnou vítr pohne plátnem
mění se světlo
potřeba mizí
Některá slova nejsou určena k hlasitému vytleskávání
Důvodem proč vstupuji oblečená do řeky je pozorování těžknutí kabátu
V mokrých kapsách bezmocně vibrují telefony

 

* * *

(Adamovi)
Tento podzim nebarví nenechává na prstech lepkavý okr
nevydává mokré zvuky
je sucho a ticho
Tento podzim chutná solí a zmizí
Monochrom
Voda vonící kouřem
jeden tón bez vibrata
Tento podzim žádná starost
žádné listí

 

* * *

(Soně)
Zůstala uprostřed té řeky vězet v písku
Voda klesala a stoupala jen zřídka
Od pasu dolů ryba
Za hlavou
intenzivní pocit návratu
občas úder do temene hrozný ne měrou bolesti ale nemožností poznat původce
Vytáhni mě za ruce
řekla
a těch pár sekund úzkosti se měnilo na údiv jak snadné to tentokrát je
Ryba neryba
První slova: Konečně si mohu spočítat prsty na nohou

Čeho se bojí kočka
Nezvyklého pohybu
Už v dalším okamžiku ale neumí zkrotit zvědavost
Ta úpornost se kterou nasává vzduch nad mechanickou hračkou
jako by jí tím vdechovala život
mění ji v myš nebo malého ptáka
chci aby neotálela s lovem
Hračka se zastaví
kočka ustrne v pohybu
mezi dvojím syknutím napjatá pružina povolí
a svěsí se
Nedodechnu

* * *

Jezdím vlakem
Do jiného světa jiného města jiného života jezdím vlakem
Život který jsem chtěla před patnácti lety
ale nesměj se bez odvahy bez shovívavosti
a kdo ji dnes nemá nemá nic
Odvaha má ovšem své meze a tak jezdím i zpět
taxíkem
středostavovská panička která se vrací domů z večeře
cestou probírá růženec a říká milý můj Bože
já bych se ještě chtěla zamilovat
Dej pozor co si přeješ
Dej pozor abys nemyslela na smrt svých blízkých když tohle vyšlo
nebo tvůj osobní skřítek z lahve přivře oči a řekne
tady to máš
žer

 

* * *

Každý pohyb schod minuta se přičte
V tuto chvíli jsem vyčerpala své penzum
ten film se už nevejde do paměti
stejně jako tajné líznutí potu ze zad
nadbytečné objetí i to že u tebe jím
Bez jídla filmů beze slov a bez čichání k polštáři
by to bylo přesně jako chybějící sklíčko vitráže
to oranžové co nezapadá do středověkého kontextu
ale které stejně nosím v kapse kabátu
a přikládám ho už roky k levému oku
Jsi oranžová souhra náhod v olověném rámu
Poločas v čase

 

* * *

Rukama přerušuje okolní svět
Dlaněmi vytváří zvukovou bublinu
Jako pod vodou
Ponořit vynořit
Všechno je jako dýchání
Dýchání středobodem zájmu
Otevřít zavřít
Nazout vyzout
Navléct sundat
Nalít vylít
Touží být náměsíčná a nepamatovat si
Touží projevit slabost a nemuset to nijak komentovat
Je ideální objekt zkoumání alternativní medicíny
Mohou o ní říkat ona si přála tu nemoc
Ona chtěla aby ji zmlátil a pak se o ni staral
Pokaždé když ji vidím v zrcadle
říkám víla jistě víla
nebo kosmonaut v beztížném stavu
a po návratu dny strávené v přetlakové komoře
jako v ochranném vakuu nehlučných přechodových rituálů

Chviličku.
Načítá se.
  • Marie Šťastná

    (1981, Valašské Meziříčí) vystudovala dějiny umění a kulturní dějiny na Ostravské univerzitě. V současné době žije v Praze a živí se výrobou šperků a oděvů. Knižně vydala sbírky básní Jarním ...
    Profil

Souvisí

  • Rozhovor s Marií Šťastnou

    Vypořádat se s malým zlem v sobě

    Ptá se Svatava Antošová

    Jsme frustrovaní, stáváme se zlými. A když se frustrace a zlost spojí s velkým byznysem nebo velkým ideálem, to je potom ten pravý mazec.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 9/2018
  • Anketa s Vítem Janotou, Janou Štroblovou, Milanem Šedivým, Alicí Hekrdlovou, Alešem Kauerem, Sylvií Richterovou, Ondřejem Maclem, Miloslavem Topinkou, Marií Šťastnou, Petrem Borkovcem, Karlem Pazourkem, Natálií Paterovou, Adamem Borzičem, Jitkou N. Srbovou a Zdenou Bratršovskou

    Štvaný muž bloudí, Muso, sinými moři…

    Ptá se Svatava Antošová

    Ponořit se do antického světa jako do živé vody je nezbytné, abychom se přestali rozpadat v moderní prach. (Sylvie Richterová)

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 6/2018
  • Marie Šťastná

    Nemám název

    ve vašem případě bude jistě / všechno v pořádku

    Beletrie – Poezie
    revue Ravt 3/2017
  • Jitka Hanušová

    Drobná publicistika – Odlesk
    revue Ravt 3/2017
  • Michal Tallo

    Kniha svetla

    vychádzame z mesta. kedysi týmito ulicami chodili ľudia / a zvieratá, ktoré k sebe ľudí prijali, dnes sú domy väčšinou rozborené

    Beletrie – Poezie
    revue Ravt 2/2020