I nejúspěšnější autor musí počítat s tím, že jeho básně desetkrát odmítnou a pak je teprve někdo přijme. Britské literární prostředí je hodně drsné, člověk musí brát jako fakt, že se prostě dařit nebude a že to musí pořád zkoušet.
(1976), básnířka, redaktorka, editorka. Vystudovala český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium završila diplomovou prací interpretující současnou českou poezii. Od roku 2013 vede recenzní rubriku literárního časopisu Tvar. Knižně debutovala v roce 2007 básnickou sbírkou Přítelkyně (Literární salon). Dále vydala bibliofilii Město, které není s linoryty Pavla Piekara a sbírky Tance (Dauphin, 2015), Zatímco hlídací psi spí (Dauphin, 2017) a nejnověji Noční převádění mláďat (Protimluv, 2021). V roce 2016 se stala vítězkou Drážďanské ceny lyriky, o rok později zvítězila v soutěži Básně CZ/SK. Její poezie byla přeložena do deseti jazyků a také zhudebněna. Pod svým celým jménem Simona Martínková Racková vydala svou první knihu pro děti Papírová kočka (Grada, 2022) a momentálně pracuje na jejím druhém dílu i na další básnické sbírce s pracovním názvem Věci, co by mohly vzplát, která by měla vyjít na jaře 2024. Žije v Praze. Od třinácti let se věnuje tanci, nyní zejména flamenku.
