jsem tvá bázeň, nechávám se jíst
ovdovělec po svatební noci
si promnívá sloupané strupy
aby mohl nakojit tu divou zvěř
svou smečku pravou kaší
z mateřské mršiny
organický rozklad probíhá pouze
pod podmínkou vlastní záchovy
pane, tady si nesmíte sundávat hlavu
nechte si ji pěkně v klíně
ať nepokouše někoho jiného
na židlích sedávám zásadně
s rukama za zády
aby každý obětní dluh
byl připsán na jiný paragon
míval jsem sen
jak stojím na zrcadle
ne a ne se do ní propadnout
zkoušel jsem ji přemístit zmást
převracel a musel se ujišťovat
že se do mě nenechá nadechnout
ach, jak ponížíš její rty, cherubíne
proviníš se a probudíš se
že stále bude přišpendlená
střepy s kterými jsem usínal
cikánské karty nešeptaly že
ze lsti ženské budu prodlívat
zataj sen
nikdy se nevyplní
jedině tak
přijdeš k utěšení
ne-jeho vypusť z útrob
vezmi si ho vezmi si ho vezmi si ho
přicházel se modlit jen k těm
které nepoznával
nehýbej jimi proťatými vodami
zapisoval si rady popravčích
ke kterým nevzhlížel
lačně truchlil po slepotě
nedívej se do zrcadla
ani na mě se nedívej
nevídej se se svým odrazem
pod rozparkem košile
jsme mu kradli zápisníky
usnesli jsme se pořádat
slavnost
nekorunovaných křtin
bude to opravdu nevšední podívaná
nesvatá biblická společnost je zvaná
krutou, pomstychtivou zlobou bych tě zanevřela!
umanutý jsem obtěžoval
a viditelně se věšel
aby vám mohly na konci bludiště
být servírovány moučníky z much
poletují kolem mé křtěné macechy
nesmíte se nechat polapit!
jejími rozevřenými stehny
nezamlčel mi podobenství
o deseti pannách
šeptá spas mě a před tvář
si klade kartu mírnosti
kape z ní hnis, je tedy bezcenná
ale nepřiznává
jsem tvá bázeň, nechávám se jíst
jako postní jehně
ověnčené za příslib
nejsi znechucen z toho, cos vlastnil?
z toho, cos rozpáral, trhal?
kup si mě, kup si mě, kup si mě
s jiným si mě pletete, neslyšíte
jak to cinká? teď střihněte
jinak neporodíte
zdravá vrabčí embrya
zakousnou vás
ovdovělec po svatební noci
si promnívá sloupané strupy
aby mohl nakojit tu divou zvěř
svou smečku pravou kaší
z mateřské mršiny
musejí si potravu vykousávat
z poskvrněných prostěradel
vzal unylostí prohrábnuté zpovědi
dechy ikarovy schované do kapes
pro tajné spády, sokyně obžaluješ
ukuješ, v pařátu, embryo kógotské
zastehuješ v trpkosti nenasytného leptu
schovejme se v sobě, dvojitý ensemble
a nezahazujme pod krkem nošené okostěné cejchy
Má nejvnitřnější matka, mlčenlivá buňka,
je vzhůru po celý ten noční virvál,
najednou odhodí v dál membránový šátek,
jde dělat pořádek, ať je konečně ticho.
zvláštní bude jenom to,
že si na svoje někdejší rysy
vzpomínáš čím dál tím obtížněji,
máš strach, že zapomeneš svoji tvář
jako tváře dávno neviděných příbuzných…
Na kraj soumrak pad’, když do večerky pro víno jsem šel,
vypláchnul ze srdce žal a neochvějně zítřku vstříc se zahleděl
O ženu pečuješ, na loži chroptí,
kůží potažené kosti jen,
na trní oči zděšeně klopíš,
vyskočíš, sotva se ozve sten.