jarní svíčky ztraceny v moři
přeplavání potoků v odkvětu
oblázky přezimují v nitru
kde se otevírají skály
větve hrušky ve vlašském lese
lískové tůně přešly v potichu a zřídka
pole žita hoří
volá
co přišly požáry srdcí.

A přece je to div
jenž odře z kmene vrstvy korku
a oblékne nahé otázky
do hřejivých oděvů
aby nedrkotaly zuby
aspoň na okamžik

rány na dveře
klíče do zámku
ticho
tma výtahu

Tak málo se vejde do věty a tolik mezi řádky.
A jsou slova, která těžknou tiše.

ženy chtějí citlivé muže
při odlivu tudy projdeš
suchou nohou
citliví muži si prohlížejí dlaně
vzduch nepláče
příliv odnáší venčené psy
hovory po tom
měsíc v úplňku
vypadá jako svoje fotka

tvůj obrys jak souhvězdí
ve dne bledne povlak
jazyk chybí
tos nečekal co?