16/2017
Saša Uhlová pro české sociální myšlení udělala svojí reportáží víc než deset levicových teoretiků dohromady za deset let. A čím? Radikální empatií.
Milé čtenářky a milí čtenáři Tvaru,
se Sašou Uhlovou se v českých médiích roztrhl pytel. A není divu, vždyť její projekt Hrdinové kapitalistické práce nemá, jak řekl Jindřich Šídlo, v dějinách české žurnalistiky obdoby. A zájem přichází i ze zahraničí. Jedna německá televize prý připravuje o projektu pořad s příznačným názvem Odvrácená strana českého hospodářského zázraku. A skutečně, podíváme-li se na makroukazatele naší ekonomiky, musíme si poblahopřát, aktuálně jsme podle velkých čísel zřejmě nejúspěšnější zemí v Evropě. Aha? Ouha! Je asi něco shnilého v království českém. A právě projekt Sašy Uhlové jednu z těchto špatností demaskuje. Jak můžou v tak bohaté zemi brát lidé tak nízkou mzdu a pracovat za tak příšerných a nelidských podmínek! Když naše redaktorka Svatava Antošová vzpomíná na obdobné podmínky v zaměstnáních za minulého režimu, lze si pomyslet, dobrá, to byl minulý režim, česká ekonomika byla tehdy sedmdesátá na světě, prostě děs běs… Ale dnes? Proč se v jedné z nejbohatších zemí světa musí žít některým lidem takhle? To nedává smysl. S jedním kamarádem politologem si občas říkáme (spiklenecky za zády našich radikálnějších přátel): dobrá, když už máme ten hrozný kapitalismus, tak ať aspoň funguje jako v Norsku nebo Švýcarsku! Ekonomicky na to máme. Zpět ale k Saše Uhlové. To, že odhalila, jaké poměry panují v některých zaměstnáních a jak se v nich zachází s lidmi, je nejpodstatnější. Ale důležitá je i její metoda! Saša se s lidmi na dně společenského žebříčku ztotožnila. Stala se jednou z nich, pracovala s nimi. A protože Sašu osobně znám, vím přesně, jaká kvalita jí k tomu, aby byla důvěryhodná, posloužila – její ohromná, nespoutaná lidskost a bytostný soucit. Tuhle živelnou lidskost pokládám za důležitější než ideologické rozumy. Saša Uhlová pro české sociální myšlení udělala svojí reportáží víc než deset levicových teoretiků dohromady za deset let. A čím? Radikální empatií. Tím umožnila i ostatním, aby si konečně alespoň trochu představili, jak se v téhle zemi také žije. A co je nejúžasnější, vím od Saši, že se jí od té doby ozývají lidé pracující v oněch peklech, včetně odborářů, a cítí se být posíleni, protože mají konečně pocit, že se jich někdo zastal! Jsem rád, že vám vedle rozhovoru se Sašou Uhlovou můžeme nabídnout také něco, co v jiném médiu nenaleznete, totiž exkluzivní ukázku ze Sašina deníku, který si během svého projektu psala.
A když už jsme u exkluzivních materiálů: V čísle naleznete dosud nepublikované překlady básní Johna Ashberyho z dílen Sylvy Ficové, Tomáše Gabriela a Milana Děžinského. Ashbery byl pro mě jedním z největších básníků naší doby. Zasloužili bychom si zas nějaký nový výbor z jeho básní. Třeba se tahle drobná antologie v Tvaru stane jeho základem…
Přeji vám empatické čtení!
To hlavní
-
V hlavách řady lidí je korelace mezi prací a počtem vydělaných peněz. Čím více člověk pracuje, tím více vydělá. To je nepravdivé na mnoha úrovních.
-
Ashberyho poezie často působila odtažitě a záhadně, mnohé dráždila, zneklidňovala a mátla a vždy se vzpírala jednoznačným výkladům a škatulkám.
-
Ten muž s ledním medvědem / a rudým kloboukem, i ten tu je? / To okno se světlem, / taky tu je?
-
Přestože násilí, nesvoboda a společenská hierarchie spojená s prací přetrvává, prochází svět produktivní činnosti jednou z největších proměn v moderních dějinách.
-
Zbytek dopíšu zítra, jsem mrtvá, ale dnes pustili Kajínka, jak jsem zjistila po návratu domů. V Albertu to pochopitelně nikoho nezajímalo o nic víc než pád nepád vlády.
-
Tato upozaděná, skrytá a nepochybně i vědomě potlačovaná sexualita zčásti explicíruje i činy mužů, kteří pro královnu Viktorii rozšiřovali britské impérium…
-
Jestli kniha Zuzany Vlasaté a Jakuba Patočky na něco apeluje, pak na to, abychom se měli na pozoru před každým, kdo by chtěl demokratické instituce (z)řídit jako firmu…