Sedmý kongres světové bohemistiky, který se konal od 29. června do 3. července letošního roku v Praze, představoval rozsáhlou a ambiciózní vědeckou událost. Prostřednictvím téměř dvou set příspěvků účastníci z pětadvaceti zemí přiblížil současný stav literárněvědného bohemistického výzkumu ve světě. Svým rozsahem a také tím, že umožňuje živý kontakt mezi členy bohemistické akademické obce z celého světa, tato akce láká zahraniční bohemisty. Přesný počet zahraničních účastníků letošního ročníku kongresu neznám, podle programu však tvořili přibližně polovinu všech aktérů. Kongres tak nabídl mimořádnou příležitost k vědecké výměně mezi odborníky na českou literaturu působícími v různých akademických prostředích.

Je zřejmé, že záměrem organizátorů bylo zacílit událost na účastníky různorodých profilů – od etablovaných, respektovaných vědců po výzkumníky, kteří svou akademickou dráhu teprve zahajují. Příkladem této strategie je workshop pro doktorandy, který se konal v první den kongresu. Stejný přístup bylo možno vysledovat také v doprovodném programu fóra, jehož součástí byly akce pro účastníky různých úrovní znalostí české kultury – prohlídky Národní knihovny, Muzea literatury a Knihovny Libri prohibiti, procházky po Praze a exkurze spojené se životem různých spisovatelů, diskuse a autorské večery. Jedním dechem dodávám, že některé akce v doprovodném programu patřily mezi vůbec nejcennější a nejzajímavější z celého kongresu. Například debata věnovaná Václavu Havlovi (na téma Četba Václava Havla a dnešní autoritářské reality), moderovaná Alessandrem Catalanem za účasti překladatelů a badatelů z různých zemí. Díky různorodým literárně-biografickým zkušenostem účastníků debata přinesla nové názory na Havlovu osobnost a dílo i pro ty, kteří jeho tvorbu znají do hloubky. Výborným zážitkem bylo také setkání se Sylvií Richterovou; pravděpodobně totéž platilo pro autorský večer spisovatelky Helen Oyeyemi, kterého jsem se bohužel nemohla zúčastnit, jelikož  setkání s oběma autorkami probíhala ve stejnou dobu. Právě skutečnost, že mnoho rozhovorů a diskusí se časově překrývalo, byla snad tím jediným, co by se doprovodnému programu dalo vytknout – a to i s vědomím, že při tak bohatém a rozmanitém programu je takový důsledek nevyhnutelný. V jistém smyslu právě diskuse, autorská setkání a další události z večerního programu svým přesahem a významem odlišovaly kongres od běžné vědecké konference.

V programu kongresu byla také patrná snaha o jeho maximální otevřenost pro účastníky z různých zemí. Přirozeně nejvíce bylo vědců ze zemí s dlouhodobou akademickou tradicí v oblasti slavistiky a bohemistiky, ale nechyběli ani vědci ze zemí, kde bohemistika není tradičním univerzitním oborem. Hlavním jazykem kongresu byla samozřejmě čeština, ale jako pracovní jazyk fungovala také angličtina, což dobře ilustruje specifickou situaci, ve které se dnes nacházejí tzv. „malé“ literatury. Univerzitní filologické obory procházejí krizí, zároveň však téměř všude narůstá zájem o překladovou literaturu, což se týká i literatur, které byly dosud v mezinárodním kontextu méně známé, jako je právě česká. Tento vývoj předpokládá proměnu perspektiv současného literárněvědného výzkumu. Program VII. kongresu světové bohemistiky nastínil změny, ke kterým dnes dochází v akademickém a výzkumném kontextu. Přínos vědeckého fóra spočívá především v tom, že tyto trendy nejen naznačuje, ale snaží se je přetvořit do témat k diskusi a zamyšlení. Podstatná část problémů, které se na kongresu probíraly, se proto týkala tématu české literatury jako světové literatury, její přítomnosti a vnímání v různých kontextech a dialogu mezi ní a jinými literaturami. Během kongresu opakovaně zazněly obavy o budoucnost zahraniční univerzitní bohemistiky; zároveň však příspěvky přednesené na fóru jako by byly důkazem o rozšiřování prostoru české literatury ve světě a přibývání jejích výkladů a názorů na ni. Tento paradox naznačuje, že bohemistika, podobně jako další obory zaměřené na studium tzv. „malých“ jazyků a kultur, se pravděpodobně nacházejí ve specifické fázi vývoje, v situaci určité transformace.

Příspěvky prezentované na sjezdu se zabývaly širokým spektrem témat. Hlavní okruhy vycházely z tematických os navržených organizátory: „Česká literatura jako literatura světová“, „Jazyk/y literatury v českých zemích a mimo ně“, „Archiv českého jazyka a literatury“, „(Inter)medialita literatury: současnost a kontexty“ a také speciální téma fóra „Sto let Pražského lingvistického kroužku“. V rámci těchto okruhů však účastníci přednesli příspěvky velmi širokého rozptylu – tematického i metodologického. Nutno poznamenat, že organizátorům fóra se podařilo seřadit tuto rozmanitost do koncepčního programu, čímž se vyhnuli obvyklému nebezpečí při tak rozsáhlém vědeckém fóru, totiž přílišné tematické heterogenitě. Na VII. kongresu bohemistiky ve většině sekcí příspěvky vstoupily do vzájemného dialogu a vznikly zde podmínky pro cílené diskuse.

Účastníci kongresu dokázali, že současná bohemistika má různorodé vědecké zájmy. Opět se potvrdilo, že český strukturalismus a odkaz Pražského lingvistického kroužku jsou předmětem stálého výzkumného zájmu a jsou považovány za důležitý český vklad do světové humanitní vědy. Jednotlivé příspěvky se zabývaly různými aspekty dějin české literatury od středověku až po současnost. Bylo zřejmé, že přetrvává zájem o výzkumná pole, která byla aktuální v posledních třech desetiletích, jako migrantská literatura, feministické výklady atd. Stále je také velký zájem o světoznámé autory české literatury, jako jsou Karel Čapek nebo Jaroslav Hašek. Jak se dalo očekávat od vědeckého fóra s výrazným mezinárodním přesahem, velmi silně byla zastoupena témata související s překladem beletrie a recepcí překladové literatury. Četné byly také příspěvky věnované komparativním tématům a otázkám literární komparatistiky. Interdisciplinární přístupy byly zastoupeny zejména příspěvky zaměřenými na vztahy mezi literaturou a dalšími druhy umění. Literární témata doplňovaly také příspěvky o dějinách jazyka a jejich vztahu k procesům v literatuře a k sémantickým aspektům literárního díla. Dále se objevila také témata související s aktuální problematikou současnosti – například literatura napsaná autory migranty nebo literární multilingvismus. Podle očekávání se objevilo také důležité téma literatury v digitálním světě a jejích různých dimenzí od digitalizace archivů a literárního dědictví po způsoby, jak se mění literární tvorba a její vnímání.

Vzhledem k velkému počtu prezentovaných příspěvků je velmi přínosným výstupem kongresu také sborník abstraktů, který umožňuje získat přehled o obsahu jednotlivých prezentací. A když už je řeč o publikacích, nelze opomenout také sborník Bohemistik(y). Eseje a rozhovory o oboru ve světě 21. století, sestavený právě v souvislosti se VII. kongresem bohemistiky. Svazek obsahuje informace o bohemistických akademických pracovištích ve světě, výběrovou bibliografii publikací věnovaných bohemistice od roku 1989 a také články a rozhovory s badateli a vyučujícími z různých zemí. Představuje tak cenný zdroj informací pro zahraniční bohemisty. Publikace pomáhá nastínit obrysy možná ne tak početné, ale celosvětové komunity bohemistů a porovnat úspěchy a výzvy, s nimiž se tento obor v různých zemích setkává.

Založení tradice Kongresu světové bohemistiky v roce 1995, kdy se konal první ročník, bylo velmi prozíravým nápadem. Ještě prozíravější je udržovat a rozvíjet ji již více než třicet let. Význam a funkce kongresů se v průběhu let pravděpodobně měnily – od potřeby obnovit vztahy mezi bohemisty ve světě po pádu Berlínské zdi v 90. letech až po možnost budování vědeckých kontaktů a akademických sítí v nadcházejících desetiletích. Dnes se existence fóra zdá být důležitější než kdy dříve – ve světě globálních kulturních a vědeckých trendů, změn výzkumných paradigmat a akademických transformací kongres představuje důležité centrum rozmanité komunity světové bohemistiky, spojené svými profesními zájmy a kauzami.