Kolo – Dopravní prostředek budoucnosti autorů Ondřeje Buddeuse a Jindřicha Janíčka je jednou z těch výjimečných knih, které mají tak široký záběr, že mezi její fanoušky budou patřit prvostupňové děti i cyklistky a cyklisté v důchodovém věku. A všichni mezi tím – studentky i učitelé, nadšenci i závodnice, bajkeři i žiletkářky. Tohle literární Kolo je totiž stejně tak pro všechny jako jeho protagonista, kolo, které vás uvede do stavu adrenalinového rauše při divokém sjezdu lesem, ušetří vám stres z troubící a čmoudící ranní špičky ve městě, poskytne vám svobodu a posílí krevní oběh.

Publikace Kolo vznikala souběžně pro český a německý trh. U nás ji vydalo nakladatelství Paseka (2024) a vypravilo ji opravdu úchvatně. V Německu vyšlo také letos, a to pod názvem Fahr Rad, v nakladatelství Karl Rauch Verlag sídlícím v Düsseldorfu. Snad i díky tomu v knize nacházíme celou řadu zajímavých německých reálií v textu a tu a tam i v ilustracích. (Bylo by moc prima, kdyby v Německu již obvyklá „kargokola“ s vozíkem pro přepravu věcí připevněným před přední kolo doputovala i k nám, viz příklad na straně 25: „Karla verze retrívra Kotletu na veterinu“). Teď, v nadcházejícím létě, je to zároveň i kniha sezónně aktuální a jako odměna na konci školního roku se hodí náramně – žákům i učitelkám, žákyním i učitelům.

Soulad textu a ilustrací je jak obsahový, tak vizuální – v odlehčené pohlednosti i v mistrné vycizelovanosti. Kromě skvělého textu, ilustrací a grafiky tu navíc je i kvalitní papír a příjemný, středně velký formát, který dovoluje užít si ilustrace naplno, ale zároveň nedumat nad tím, jestli se mi kniha vejde do knihovny.

Ilustrace Jindřicha Janíčka, jednoho z našich nejvýraznějších současných ilustrátorů a grafiků, bývají často monochromatické, a tak můžou na mainstreamového čtenáře působit maličko odtažitě. Tady se mu však podařilo vykouzlit atraktivně veselý a výrazný vizuál, který musí nadchnout i ty nejzavilejší zmatlíkovce, a přitom – bez jediného prohřešku proti autorově obvyklé výrazové eleganci – zachovat jedinečný rukopis a osobitý výraz.

Linie ilustrací je tu stejně významná jako rovina textová, rozhodně nejde jen o doplňkovou složku. V některých pasážích se dostáváme až na pole autorské obrazové knihy. Například hned v úvodu, ještě před samotným titulem, projíždíme šesti dvoustranami celoplošných ilustrací beze slov ukazujícími nádhernou tichou zenovost coby jednu z tváří cyklistiky. Už tady je nám jasné, že nedržíme v ruce nějakou kolařskou příručku pro děcka, ale příběh jednoho veledůležitého stroje s mnoha neočekávanými přesahy.

Text je členěn do kratších útvarů, někdy kapitol, jindy „pouhých“ odrážek, rámečků či popisků k ilustracím. Hraje do noty čtenářům, kteří se rádi noří do osobních příběhů, ale zároveň i těm, kteří beletrii raději obcházejí a holdují literatuře faktu. Vedle exaktního třídění bicyklů podle velikosti kol v palcích tu stojí legrační „Stupnice bolavosti povrchu“ s realistickými vyobrazeními všemožných držkopádů. Vedle překvapující informace, že míč na kolovou obsahuje srnčí srst, a detailních schémat technických parametrů jízdního kola i rovnovážného ústrojí ve vnitřním uchu zde najdeme pojednání o cyklistické módě přísných „Velominátů“ a dělení cyklistických výletů podle toho, kolik člověk zvládne za den pozřít zmrzlin. Najdeme tu mnoho informací o tom, proč je cyklistika dobrá pro naši duši („jízda na kole sestává ze zážitků, které vznikají, zatímco rozrážím vzduch“), ale také pro tělo – obojí musíme opatrovat; nezapomeňme si vybrat správné sedlo a pamatujme, že

delšími výlety je dobré se kvalitně prosvačit.

Jazyk podtrhuje emocionální náboj, který jízda na kole bezesporu má – kapitola „Fuj, to je nádhera!“ se zabývá koktejlem pocitů, které při cyklistice zažíváme, ať už jde o radost, překvapení, úlevu, vyčerpání, vztek, nebo znechucení, někde dokonce nabývá až filosofického rozměru:

Vítr na kole je jako neviditelný kopec, který se nedá objet.

Musím také s velkým respektem ocenit nenápadnou mikrofeministickou linku, která upozorňuje na limity a nesvobodu, jež ženy v minulosti zažívaly v souvislosti s cyklistikou, a také dbá na citlivé genderové vyvažování v jazykové rovině.

Snoubí se tu beletrie s technickou příručkou, monotematická encyklopedie s umělecko-naučným dílem. Při samostatném čtení zaujme každého, kdo někdy jel na kole, při společném čtení potěší předčítajícího dospělého a děti různého věku i čtenářských preferencí. Mísí se tu historické příběhy, životopisné medailony skutečných sportovců a drobné kulturně-společenské vhledy do cykloživota v různých koutech světa. Dějepisná sonda přiblíží jak, proč, kdy a kde vzniklo nejen samotné kolo, ale také zmíní objevy převodu pohonu nebo nafukovací duše – to vše zasazeno do kulturně-společenských souvislostí. Celou knihou se vine nit glorifikace cyklistiky jako nástroje osobní svobody, emancipace, ozdravení města i jednotlivce a ekologie.

Mohlo by se zdát, že je toho tam až moc, ale není tomu tak. Vše je v souladu: styl i střídání různorodých textových pasáží. Libozvučná čeština je zde hravým nástrojem k popisu ilustrace a ilustrace je podpůrnou konstrukcí čtivě skočného a informacemi nabitého textu. Všechno ladí, hraje a souzní. Orchestr ve složení: autor textu, autor ilustrací a grafik, redaktoři a korektoři hraje bez zadrhnutí jako dobře namazané kuličkové ložisko v náboji kola. A to je velká paráda, když se to v téhle době uspěchaných překlepů a nesrovnalostí v tolika dětských knihách na českém trhu takhle pěkně rozezní a rozjede!

Kolo se zařazuje na seznam dokonale propracované, jazykově a výtvarně mimořádně hodnotné literatury faktu, která na nás v posledních několika letech občas vykoukne a osloví široké spektrum věkově odlišných čtenářů. A vezmu-li to kolem a kolem, tohle je z mého pohledu zatím jedna z nejlepších knih letošního roku.