Letos, právě v těchto dnech, probíhá 20. ročník kreativního básnicko-překladového workshopu organizace Literature Across Frontiers (LAF). V rámci projektu pod vedením Alexandry Büchler, ředitelky LAF, překladatelky poezie a kurátorky antologií překladové poezie nakladatelství Arc Publications v letech 2006–2016, se podařilo uspořádat více než sto překladatelských workshopů, na nichž se primárně nepodílejí profesionální překladatelé, ale sami básníci. Překladatelské dílny jsou intenzivní tvůrčí mezikulturní setkání pro básníky tvořící v mnoha jazycích Evropy i mimo ni (22 zemí, 14 v EU, 8 mimo EU).

Zaměřují se na rozhraní mezi psaním a překládáním a nejsou určeny překladatelům, pokud nejsou zároveň publikujícími spisovateli; byly vyvinuty proto, aby usnadnily překládání mezi vzájemně málo provázanými jazyky. Workshopů LAF se doposud zúčastnilo přibližně 700 spisovatelů/překladatelů píšících v 60 jazycích, kteří vytvořili více než 8 000 básní a povídek. Na některých workshopech vzniklo 150 až 190 překladů básní.

Tentokrát se projektu účastní tři čeští a tři skotští básníci a básnířky: Niall O’Gallagher, Ondřej Lipár, Rob Mackenzie, Alycia Pirmohamed, Jitka N. Srbová a Olga Stehlíková. Navzájem si v rámci série dílen překládají výběr svých básní (mezi češtinou, angličtinou a gaelštinou) a kromě těchto on-line setkání, která lze považovat za jeden z možných přínosů pandemie ukazující nové možnosti komunikace a spolupráce, se také společně vydají navštívit Skotsko a Prahu, kde na podzim 2022 představí svou tvorbu na festivalech poezie: skotští básníci vystoupí v Knihovně Václava Havla 15. 11. v 19 hodin a na půdě FF UK o den později ve 14.15.

Dvacátý ročník dílen tak připomíná ročník první, který byl zahájen právě ve Skotsku ve spolupráci se Scottish Poetry Library na počátku roku 2000.

Myšlenkou projektu je pomoci navázat kulturní kontakty netradičním způsobem, vyzkoušet si nové postupy a poznat literární prostředí a poetiky různých zemí, kulturních prostor a jazyků, zejména „malých“, prostřednictvím překladu a setkávání. Projekt podpořila organizace Edwin Morgan Trust, Creative Scotland a České literární centrum.

NIALL O’GALLAGHER

Ptáček, který nikdy nevzlétl

Ptáček ležel nehybný na holé zemi.
Byla jich tlupa: „Červenka je mrtvá,
to on ji zabil!“ Byla to zrada,
tichý chlapec opuštěný všemi.

Nedbal jejich řečí. Hnízdo z dlaní ustlal,
něžný dech pak k tomu přidal,
horkým dechem budil její křídla,
život vracel pírku za pírkem i kůstkám.

Na chviličku strnula mu v hrsti,
na jedné nožce zpívala mu,
než se k oknu rozletěla stínem.

Druzí utekli. Jen hoch se zázračnými prsty
nepodlehl strachu,
v zahradě se těšil melodii křídel.

(přel. Jitka Srbová)

Plody

V roští, v trní
podzim plodí
tu, co mám rád

Vlhkost rosy ranní
prosvěcuje kůži na ní
a sladká šťáva bobulí

kyselejší je
než trn, co ostře zabolí
když dlaň probodne

Však na trny nehledě
budu to já
kdo je utrhne

a na rty vlastní
prožije ovocné slasti

(přel. Olga Stehlíková)

Neříkej, že na stánku ani jahoda není

Neříkej, že na stánku
            ani jahoda není;
má láska na ně čeká,
            tak moc už se těší –

jedny si vezmu domů
            a budeme slaďoučké
jahody po hrstech jíst,
            rudé, zralé a chutné,

(nezbude ani jedna,
            na dně talíře lístek
pouhopouhý a samotný
            zůstane se tiše chvět).

Opravdu stojí za to,
            můj ovocnáři milý,
dej mé lásce okusit,
            neříkej, že nezbyly!

(přel. Ondřej Lipár)

ROB A. MACKENZIE

Varhanice

V neděli ráno míjím
bodláky rostoucí u cesty (jaké mají rozkvetlé vousy, jaké posvátné
vousy) a myslím na svalnaté prsty
varhanice a její vážná medvědí ústa,
právě když ona myslí na mě,
plnou drobků a vody mám hlavu,
která se ještě musí přelít ve víno,
kázání mám smotané v náprsní kapse
jako předem zakletého hada.
Ona předjímá váhavost,
která se natřásá v mojí řeči
(jaká to slova a růže, jaká
to květnatá slova), a dělá
chyby ze soucitu,
připravuje sbor,
aby spustil kachní zpěv, až přijdu.
Mrazivě virtuózní varhanici by prospělo pár
lekcí
z emocí, z nevrlého hraní.
Z čehokoli, aby noty znělo méně
jako spotřební kuchyňské kachličky. Zavírá oči a snaží se.
Moje mysl je její neofiko katedrálou a „Všechno jasné a nádherné“
prolétá mi uličkou mezi lavicemi – spánkovými
laloky – chvalozpívá o mé cestě sem:
plevel, strniště, opilci, vysuté
zahrady, spálená zem, silniční ukazatele sviští jako oblaka nad chodníky
zasypané sklem: krása
pupečníková, neúplná,
zničující. Vydala ze sebe to
nejlepší, vidím to. Vidím to tak
zblízka,
že mám její tázavý, zamračený výraz rozostřený.
Cítím to, její hudbu od srdce,
ale necítím dostatečně.

(přel. Ondřej Lipár)

Pointa

Smyslem je opakovat. Zopakovat pointu,
pointa stojí za zopakování, i když se neopakuje:
Musíme se držet příručky, jakkoli zbytečné,
mluvit o tom, jak si myslíme věci, které jsme si mysleli.

Pointa stojí za opakování, i když nestojí
za retweet. Nemůžeme si věřit natolik,
abychom mluvili o tom, jak si myslíme věci, které jsme si mysleli.
Naše nezávislost, naše politika, náš vhodný odchod

nestojí za retweet. Nemůžeme si věřit,
že vycvičíme papouška. Potřebujeme odborníky, kteří zdokonalí
naši nezávislost, naši politiku, náš vhodný odchod,
jako premiér a jeho nesympatičtí přisluhovači.

Abychom vycvičili papouška, potřebujeme odborníky, kteří zdokonalí
naši naučenou výslovnost. Opakujte po mně,
„Máme rádi premiéra a jeho nesympatické podržtašky“ –
nezněte zoufale, ale zpívejte fortissimo, s komicky

osvojenou výslovností. Opakujte po mně,
protože pointou je opakování, opakovat pointu,
ne znít zoufale. Zpívejte fortissimo, legračně,
musíme se držet příručky, jakkoli zbytečné.

(přel. Olga Stehlíková)

Hyeny

Jdeš po hyenách v domnění, že po tobě
jdou hyeny, a po všem, čemu věříš,
a hyeny jsou všude, s předstíraným
nezájmem o politické dogma mimo
připravené výcucy, mimo trapné kompromisy.
Dorazí v maskách a nóbl hadrech,
skvěle ladí s nábytkem a tapetami,
porcelánově růžové hyeny pokladničky,
ňuňu hyeny soustředěné na niterné kňučení,
hyeny barbíny, hyeny Keni, akční hyeny
se zaměřovači (mají tě na mušce),
vnitřně svobodné hyeny! – s krabicemi nedotčených
vloček ještě z osmdesátek – digitální hyeny
vykopnuté do vesmíru, hyeny zmíněné
jen mezi řečí, hyeny zmíněné v básních,
mazlíčci hyeny, které se zbavily obojků,
karnofobní hyeny, hyeny magického realismu,
Hyena Potter uvězněná v Ázerbájdžánu,
hyeny hobiti, hyeny komikové vždycky
přes čáru, hyeny falešně obviněné z fašismu,
které si vážně jen užívají venkova, mrtvé hyeny,
které by se nejradši sežraly,
hyeny, které hýkají háj, hyeny z Heuréky,
hyeny, které ukazují high-five a lidi co jsou z hyen high,
komiksové hyeny, hyeny neustále on-line,
hyeny mimo téma, jež se staly tématem,
hyeny influenceři, hyeny mesiášové,
hyeny kněží Melchisedechova řádu,
hyeny s nedostatky v oblasti hygieny,
hyeny bezpečné mezi zdánlivě
mrtvými lvy, hyeny za oběšení
jiných hyen, zkompromitované funebrácké hyeny,
HyenaXL5, Hyena 2.0, hyení bomby
svržené na rozkaz prezidenta, K. Hyena
Borovský, Hyena Němcová, hyenologie
moderní lyriky, woke hyeny jako spící agenti
postliberálního konsensu, staré bílé
nevrlé hyeny rozpálené do ruda žhavým blábolením,
vybrané hyeny, jež by jinak byly přehlíženy,
veganské hyeny ve fázi popření, hyeny stvořené
k obrazu božímu, certifikované kvalitní hyeny
i s varováním před citlivým obsahem, hyeny
bluesové kantilény, hyeny s rudou vlajkou, kterým posloužíš
jako stožár, hyeny s politikou pod psa
převlečené za hlídače demokracie, dneska hyenu
nerozeznáš od hymenu,
každý hymnus vehementně vhání hyenu v život,
když máš dost fantazie, zatímco
skutečné hyeny, hyeny s ostrými zuby
a ještě ostřejšími jazyky, které se zatnou
do masa a umoří ducha – skutečné hyeny si tiše
hledí svého, bez ohledu na odměnu
nebo postih, vysmívají se mrtvým, vyvíjejí se –
neustále – a ať už si jich všimneš, nebo ne,
když líně míří k věžím ze slonové kosti,
ony si tě všimnou, a sežrat tě zaživa pro ně bude hračka.

(přel. Jitka Srbová)

ALYCIA PIRMOHAMED

Uvadání

Řekněme, že slovo tmavá
se promítá do způsobu, kterým ohýbám tělo

jako fíkovník
s tupovaným měsícem na pozadí.

Z úst mi vytáhni vlákno
nářků.

Připomeň mi, že nejsem labuť –

jsem dlouhá deštivá noc
s očima své matky.

Přilož mi k srdci můj tasbih.

Představuj si, že jsme
jeleni procházející vysokou travou.

Tenhle sen je rozevíráním nebe,

tenhle sen je řekou obličejů.

Tenhle sen jsou všechny borovice,
které nahradil dým.

Volám směrem k vodě a vítr
mi rozfoukává myšlenky,

dovádí mě k odcizení.

Volám Alláh –

když se podívám vzhůru, ve větvoví
vidím přízrak.

(přel. Ondřej Lipár)

Ars poetica s poznámkami pod čarou

Podle Dionne Brand *)

Básnířka praví, že touží po trvání.
V poznámce pod čarou najde verš tvaru pěnice.
V poznámce pod čarou cupuje osu vlastní sexuality.
Je okem. Je odlivem. Archem zázraku.
Každý kartograf musí dojet k moři,
moře je mezí atlasu. Mezí člověka.
V poznámce pod čarou obléká jazyk citací.
Citace je první zahradou, kde z prvního stromu
odnožují první snědé tváře jejích snědých předků.
V poznámce pod čarou píše Jak mám pro sebe zabrat prostor?
V poznámce pod čarou píše Chci tvořit obrazy stejně jako ty.
Jiný ekolog tu pěnici pojmenoval.
Kdyby to bylo na básnířce, nazvala by ji takk,
„což zní podivuhodně dřevěně“.
V poznámce pod čarou najde verš tvaru takk,
fonetický zápis jednoho ze zvuků, jež pěnice vydává.
Básnířka je ekoložkou je vichřicí je neznámým květem.
V poznámce pod čarou se věnuje tělu, které má tvar
jejího těla, tělu, jež vlévá svou řeku do její řeky.
Básnířka se rozpíjí přes propastné pláně jako mokrý inkoust. Je
morfologií křídla. Pojmenuj ji podle zvuku, který vydává.
Básnířka se rozpíjí přes propastné pláně jako mokrý inkoust.
Je morfologií křídla. Pojmenuj ji podle zvuku, který vydává.

(přel. Jitka Srbová; *) Dionne Brand je kanadská básnířka původem z Trinidadu)

Meditace při splétání vlasů

Rozdělím si vlasy přesně uprostřed,
na obou stranách řeka –
Kdysi mi někdo tvarovaný jako já
nalil vodu z kovové karafy
přímo do úst,
ozvěna mé řeky se ponořila do tvé řeky –
V poslední době si celé noci čtu o bouřích,
protože tady se neblýská; místo toho
vidím, jak vítr stahuje napjatost
stromů a labutě na laguně se rozdělují
mezi trosky.
Každá z nich je dalším překladem lásky,
je-li láska víc nádobou než uvolněnou nití.

Jednou jsme seděli venku u bazénu v Dar es Salaamu
a já dala přednost přežití před tvým tělem.
Proč vídám noční volavku jen samotnou?
Úhledně si splétám vlasy nasáklé solí
a dřevem těla, kterého se nedotýkám,
hřbet knihy, kterou jsem nechala otevřenou na stránce,
kterou jsem si zapomněla založit –
Hřbet knihy, kterou jsem nechala venku v bouři,
každý z jejích pokojů sklouzává do našich okrajů,
do všech těch úponků prázdného prostoru – a řekni mi, kdy jsem nás nechala rozdělit?

(přel. Olga Stehlíková)