(1904-1973) autor několika desítek básnických knih, z nich můžeme jmenovat např. do češtiny přeložené Španělsko v srdci, Kapitánovy verše, Veliký zpěv, Sto milostných sonetů, Hrozny a vítr ad., dramatu Sláva a smrt Joaquína Muriety a několika knih prozaických včetně pamětí Vyznávám se, že jsem žil. Nositel Nobelovy ceny za literaturu, senátor, diplomat, jeden z nejvýraznějších básnických hlasů Latinské Ameriky a jeden z předních lyriků 20. století. Po mnohačetných pobytech v exilu, vyvolaných politickými poměry v Chile, zemřel 23. září 1973 v Santiagu jako svědek Pinochetova puče a nástupu diktatury a jeho pohřeb se stal masovou demonstrací proti vojenské juntě.
Lidé
Pablo Neruda
Medailon
-
-
Nehybný čas
zakrývá
svou nevyhnutelnou tvář
a mění se, aniž by převlékal svůj šat:
v noc nebo útlou jitřenku,
v dlouhé ticho návětrných plání,
v jablko kypící létem -
Uvedené básně pocházejí z pozdních, respektive posledních Nerudových sbírek Geografía infrucutosa (1972), Jardín del invierno (1973) a El mar y las campanas (1973). Ty se společně řadí mezi téměř třicet Nerudových knih, které nikdy nebyly přeloženy do češtiny na úkor opakovaně vydávaných angažovaných textů zejména z přelomu 40. a 50. let. Ze zastoupených básní se vynořují motivy a témata příznačná pro (nejen) pozdního Nerudu: vztah k Chile, jeho krajině a přírodě a zároveň stesk po domově, v tomto případě propojený s kontextem Francie, kde Neruda působil před svým posledním návratem do vlasti jako diplomat.
-
Nehybný čas
zakrývá
svou nevyhnutelnou tvář
a mění se, aniž by převlékal svůj šat:
v noc nebo útlou jitřenku,
v dlouhé ticho návětrných plání,
v jablko kypící létem -
Uvedené básně pocházejí z pozdních, respektive posledních Nerudových sbírek Geografía infrucutosa (1972), Jardín del invierno (1973) a El mar y las campanas (1973). Ty se společně řadí mezi téměř třicet Nerudových knih, které nikdy nebyly přeloženy do češtiny na úkor opakovaně vydávaných angažovaných textů zejména z přelomu 40. a 50. let. Ze zastoupených básní se vynořují motivy a témata příznačná pro (nejen) pozdního Nerudu: vztah k Chile, jeho krajině a přírodě a zároveň stesk po domově, v tomto případě propojený s kontextem Francie, kde Neruda působil před svým posledním návratem do vlasti jako diplomat.
Edituje
-
Vojtěch Němec
Redakce