Hlava a tma

někomu jde o hlavu,
někdo ji stráží jako oko v hlavě,
někdo myslí cizí hlavou,
někdo je horká hlava,
někdo ztratil hlavu.

ale vzpomínám si na mexický film:
pohřbili člověka (ze země mu vykukuje jen hlava).
přes toho muže přeběhne stádo koní,
a hlava zůstává nerozbitá mezi tolika kopyty.
hlava vcelku. na tváři úsměv a ústa.
v ústech dva zuby a tma.

hlava je hluboká.
tma je ještě hlubší.

Dvacet zločinů

Sezení na vejcích (kvokavost) trvá asi 21 dní.
Wikipedia, Kur domácí

Aristoteles. na něj dnes myslím.
ten řekl: jsme to, co děláme pravidelně.
dokonalost tudíž není výtvor; je to zvyk.
měl sklony popisovat věci a události.
prozkoumal rétoriku, poetiku, metafyziku, logiku, ale i to,
co se děje uvnitř vajíčka;

přisedl ke kvočně, otevřel den co den jedno vejce
a popsal každé stadium – jak ze zárodku
vzniká kuře.
za tímto účelem musel dvacet dní
zarazit jeden život.
slovo nevinnost. to v jeho knihách není.

Letci

a sochař Daidalos, když si všiml:
jeho synovec Talós (už ve dvanácti)
jakou má ruku,
závistivý a lstivý,
vzal chlapce na Akropoli a svrhl ho na smrt;

to vzkažte mladým,

a také to, co řekl
Jean Auguste Dominique Ingres:
umělec musí být natolik zručný,
aby skryl svou dovednost

Rychlá léta

podzim. a mnoho léků proti nadýmání.
na ulici lid vyzbrojený polopravdami.
blíží se zimy a války.
zbyla už jen
dvě povolání: historici a hrobníci.

Lam

před stem a něco let, ve válce, našemu příbuznému
zachránil hlavu
muž podivného jména: Lam.

po bitvě bulharský voják bodal bajonetem
do sněhu a chtěl probodnout našeho příbuzného:
najednou Bulhar upadl, protože ho zezadu
praštil Lam, pažbou ho udeřil do hlavy a muž omdlel.
proč jsi ho nezabil? ptal se příbuzný:
proč bych měl zachránit jen jednoho?
zachránil jsem dva, řekl Lam.
dnes jsem jediný, kdo se o něm za toto dobro zmiňuje;
i když
si nejsem jistý, že to tak bylo.

Nějaká žena a já

v autobuse:
nějaká žena vedle mě četla mou knihu.
četla si má slova.
a já mlčel, zvědavý:
neznámá žena a moje kniha
a já, pro tu ženu neznámý
– zastyděl jsem se, jako kdyby se plod
díval na rodiče v okamžiku, kdy ho počínají.

chvíli to trvalo. žena četla.
přeskakovala z verše na verš, z listu na list.
pak si přitiskla mou knihu na hruď
a jela dál.

něco si myslela.

a byl jsem v bezpečí jako klokaní mládě
v matčině kapse.

Krajina

dřevěná lavice
vedle dřevěného stolu.

nikdo na ní.
nic na něm.

Umění námluv

samec sovy pálené obletuje samici.
samec lemčíka krášlí hnízdo.

ledňáček nosí darem ryby.
hlemýžď zvedá růžky, vyzývá tím pohybem k páření.

losos plave proti proudu.
žabák kváká v noci a cvrček cvrká ve dne.

jelen parožím láme paroží jelena,
aby před samicí ukázal sílu.
páv předvádí ocas.

jednoho jara, jedné ženě, jsem napsal tuto báseň.