Život v masové kostce
tohle je můj život v masové kostce
nakrájej ho a postav koncentrační
tábor z masových kostiček jako jsi ho
postavila ze svého života buď mou Irmou
charakterizuj
vlastní postavu
vysvětli význam chronologických
událostí ve svém životě
uveď aspoň dvě možné interpretace
vlastní postavy
co je in medias res vzhledem k příběhu
tvého života
jaký je vztah mezi tvou postavou
v tvém životě a tvým životem
co je refrén a co intertextovost
v rámci tvého osobního příběhu
vysvětli co je přesah
ale nezapomeň že religionistika je věda
která nehodnotí ale popisuje a klasifikuje
náboženské skutečnosti a systémy
zkoumá však i své meze
a metodologické možnosti
realita je to co není venku
to co nejsi ty ale tvoje vysněná
podobizna svatý obrázek uvnitř
tvojí hlavy tam sis to vymaloval pěkně
a žlutě v zářivých barvách
ideální krajina ohnutá podle úhlu
tvého pohledu přesně to je realita jen
podle tebe uvnitř tvojí hlavy a kolem ní
tebou namalovaná svatozář nevadí
že je vypnutá že venku nesvítí venku
realita prostě žádná není když nepočítám
špinavý sníh a v něm umlácené biatlonisty
budoucnost je banka
v poušti stovky bank
v suchém větru a zrnka písku
jsou pastvou pro slova
propuštěná jako rukojmí
otevřená další budoucnosti procházejí
mezi bezpečnostními rámy
a štosují se dobrovolně do úhledných
řádků do dnešní doby
ideální četba
nejprve přicházejí umělci v České
republice prostě vždy přicházejí nejprve
umělci aby to tady vymalovali nebo
vysochali a každý si mohl pořídit
selfie s Českou republikou
a výběrovým lattéčkem nebo
značkovou kabelkou
po umělcích přicházejí investoři v České
republice prostě vždy přicházejí investoři
hned po umělcích aby investovali
do vylidnění území do vysídlení
veškerého obyvatelstva České republiky
protože obyvatelstvo prostě vždy dělá ostudu
investicím i umění
pozoruju tajně starou služku
jak dlouho už ji vlastně máme
splývá s podlahou v předsíni
málem k nerozeznání
zvedá se s námahou a hrbí
teprve teď vidím její revmatické
klouby na rukou a ztrhanou tvář
nad špinavým hadrem
jak se mazlí se špínou ta stará šmudla
i vás by to napadlo kdybyste mohli
někoho takhle mít zatím bude stačit
když jí řeknu ať chodí častěji
slunce dnes minulo tenhle den
může za to prázdno klid home office
den prostě skončil dřív než začal
nic venku za oknem uvnitř
sousedé špehují se navzájem
přesto mě klid zneklidňuje a prázdno
naplňuje hněvem minul čas na práci
i zábavu den skončil dřív a jiný není
tohle je můj život v masové kostce
nakrájej ho a postav koncentrační
tábor z masových kostiček jako jsi ho
postavila ze svého života buď mou Irmou
buď mou Ilse udělej ze mě stínítko nebo
paraván udělej ze mě vějíř nebo parketu
v podlaze po které chodíš vykosti
můj úsměv a nech ho bydlet
a žít s drátem napuštěným elektřinou
abych se uškvařil při každém projevu lásky
pro tyhle účely je stále nejlepší plyn
na hubení mužů ho doporučovala
i Valérie Solanasová ale kde vzít komoru
snad by jí mohly být umývárny
na bývalých dětských táborech
příroda ticho klid a hodně místa
budou výhodou o klienty do sprch
starost nemám dají se i utopit
pokud je přítomen vodní tok
miluju tě jako Orlickou přehradu
uklízím do tebe své mrtvé
já malý klučina povedený syn
českého kapitalismu
a slov která se nevyslovují
miluju tvoje bahno na dně pod hladinou
je to galaxie vzývané smrti a života
zabaleného do drátěného pletiva
miluju tě jako tě miluje tvoje vlastní smrt
sešlapávám tě do dřevěné truhly
a do břišní dutiny ti pokládám balvany
neboj budeš hezká mrtvola
nejpřirozenější je smrt
konec her a pitomostí přesto bych
málem zapomněl že v tobě pluje
moje mrtvola je diskrétní památkou
na konečné řešení ale přeci jen
váhám jestli je to statistika nebo
tragédie když v tobě stále ještě
pluje i můj pejsek
vysvětli spojení které vyjadřuje
člověka jako „hrající si bytost“
uveď jaké podoby může mít láska
vysvětli co pro tebe znamená „domov“
jakým pojmem můžeme označit čas
který je příhodný pro změny
uveď konkrétní příklady k různým
druhům času
ale nezapomeň že sloužíš algoritmu
nikoli algoritmus tobě
nejsi pánem stroje který používáš
stroj používá tebe a tvůj čas
nikdy na to prosím nezapomínej
Foto autora Jana Plavec
Vidím určitou souvislost, nebo dokonce podobnost mezi způsobem, jakým tuto krizi řeší Baudelaire a jakým podobnou krizi řeší v jiné době Andy Warhol.
S baudelairovským tématem dandismu, osamocení i tíživé nudy vedoucí k věčnému splínu můžeme propojit řadu současných umělců.
Jako překladatel a znalec Poeovy poetiky Baudelaire citlivě rozlišuje nové rejstříky krásna a jeho pojetí melancholie, která se svým způsobem stane i životním postojem, otevře následně brány k jednomu proudu estetiky pozdního 19. století.
Jak nemotorný je ten tulák z nebe spadlý!
Kdys krásný, jak je směšný, plný rozpaků!
Ten kolem zobáku ho svojí lulkou škádlí,
ten kulhá po chromci, jenž vzlétal do mraků.
(z překladu Jiřího Pelána)
Dnes by mě asi nenapadlo se k Baudelairovi jako k básnickému vzoru hlásit, ale je skoro jisté, že bez jeho zásadního vlivu ve správný čas bych psal jinak. – Jan Škrob