V roce 2024 vydalo nakladatelství Práh obsáhlou knihu známého a oblíbeného autora literatury faktu Pavla Kosatíka (1962). V následujícím roce vznikla i audiokniha, kterou uváděl Český rozhlas. Recenzovaná kniha vypráví příběhy podnikatelských rodin, které působily na území dnešní České republiky a významně se zapsaly do našich dějin, a to nejen těch hospodářských. Autor s velkým tematickým rozsahem i v této knize osvědčil svoji schopnost přiblížit vybrané téma srozumitelným jazykem dnešnímu čtenáři.

Kniha Podnikání pod Davidovou hvězdou vypráví příběhy devíti rodin. Ty jsou v mnoha ohledech naprosto odlišné, ale v něčem přeci jen podobné. U rodin Bondyů, Kolbenů, Popperů, Petschků, Löw-Beerů, Auerbachů, Waldesů, Reichů a Tugendhatů narážíme na několik zajímavých okruhů, z nichž patrně ten dominantní lze spatřovat v asimilaci židovského obyvatelstva v českých zemích a jeho zcela unikátním hospodářském a společenském vzestupu. K tomu dochází poté, co židé opouštějí ghetta a začleňují se do života měst a venkova. Patrně nejlépe je to popsáno u rodiny Petschků. Tedy cesta z naprosté chudoby středočeských Peček přes drobného kolínského obchodníka až po nejmocnější a nejbohatší rodinu první republiky. Autor nezapomíná zmínit, že tento scénář, který bývá obecně židovskému obyvatelstvu přisuzován, je ten šťastnější a rozhodně nepatří k pravidlům pro celou komunitu. Obrovské množství venkovského, ale i městského židovského obyvatelstva zemřelo ve stejné nebo i větší bídě, než do které se narodilo.

Kniha je členěna do osmi kapitol, z nichž každá (s výjimkou rodiny Löw-Beerů a Tugendhatů) je věnována jedné významné židovské rodině. Rozsah kapitol je dost proměnlivý a souvisí v některých případech i s určitou neprobádaností (to se týká poslední kapitoly věnované Josefu Auerbachovi, kde autor přispěl k osvětlení dosud méně známého Auerbachova života). Některé nám naopak podávají téměř vyčerpávající přehled o rodech, které i v rámci dobré sňatkové politiky vytvářely skutečné dynastie. A růst se týkal i jejich podnikatelských aktivit (zde zmiňme především rodinu Petschků).

U knihy věnované podnikatelským elitám by se dalo jistě velmi rychle sklouznout k nekritickému pohledu, který by postrádal širší kontext. Domníváme se, že se tomu Kosatíkova kniha vyhnula. Nejedná se tak o kapitoly nekriticky obdivné: naopak je celkem věcně popsána soustavná snaha o posilování ekonomického a politického vlivu, vytváření vazeb, k čemuž patřila i účast na různých kulturních akcích a projektech. Reprezentace byla další z neopominutelných složek těchto rodin, a jak bylo zvykem, stavěly si rozsáhlé vily, které lze dodnes obdivovat. Za všechny opět jmenujme rodinu Petschků. Není asi náhodou, že dvě vily patřící této rodině slouží dodnes k potřebám dvou světových mocností: jedna jako rezidence amerického velvyslance a druhá jako sídlo ruského velvyslanectví.

Kniha však rozhodně není souborem příběhů nekritického liberalismu, který by v touze po moci nehleděl na své okolí. Zde stojí za zmínku židovský podnikatel F. L. Popper, který v Chrudimi vybudoval významnou obuvní továrnu. Současně také usiloval o sociální program pro své dělníky a postavil nejen továrnu, ale i zaměstnanecké bydlení, čímž se stal předmětem zájmu i pro zahraniční podnikatele. Ti například obdivovali, jak jsou továrny postavené, kolik je v nich prostoru u strojů a o jak světlé prostory se jedná. Popper samozřejmě věděl, že se mu tato investice vyplatí (nižší úrazovost, omezení fluktuace dělníků atd.)

Další významným tématem, které prostupuje všemi kapitolami, je otázka identity, či konkrétně ztotožnění se s ideou Československa po jeho vzniku v roce 1918. Jak autor uvádí ve stručném úvodu: „Většinová společnost za svobodu jim poskytnutou chtěla maličkost: aby přestali být židy, aby se rozplynuli ve všech těch národech, ve kterých se právě rozptýleně nacházeli.“ (s. 14) Dnes víme, že se tomu tak nestalo, a jakkoli platí, že se rodiny rozrůstaly v ekonomická impéria i v několika větvích, soudržnost to nijak nezměnilo a rozhodně nelze hovořit o rozplynutí se v ideji čechoslovakismu.

Na druhé straně byli novému státu zcela loajální. Ne náhodou, protože první republika jako první země na světě zaváděla židovskou národnost, jak je uvedeno v její Ústavě z roku 1920. K této národnosti se při prvním sčítání lidu v roce 1921 přihlásilo sto osmdesát tisíc lidí. Společná historie, která se začala psát už dlouho před vznikem Československa, byla ukončena druhou světovou válkou. Zde končí i většina kapitol, významnější přesah má pouze text věnovaný Josefu Auerbachovi.

Autorovi se podařilo za využití dosavadní odborné literatury, dobového tisku, ale i archivních dokumentů a dokumentů z muzejních sbírek (jejich seznam nalezne čtenář na konci knihy) vytvořit neobyčejně zajímavou a čtivou knihu, jež nám poodhaluje nezanedbatelný přínos, který čeští a německojazyční židovští podnikatelé měli. O židovských umělcích a intelektuálech toho víme poměrně dost, o podnikatelské elitě už o poznání méně. Kosatíkova publikace v tomto směru splácí dluh a čtivou formou přibližuje jejich příběhy širší čtenářské veřejnosti.